Tomáši, odehráli jste utkání s Benátkami, kdy jste soupeře jasně přehrávali. Nakonec je z toho vítězství 4:1. Jak byste zhodnotil dnešní utkání?

„Ze začátku hrály Benátky dobře do obrany. Chtěli jsme vstřelit jednu dvě rychlé branky, což se nám poslední dobou příliš nedařilo. Od druhé třetiny jsme měli zápas již pod kontrolou a soupeři jsme toho už moc nedovolili.“

Potěšující jistě musí být i zlepšený výkon v obranné fázi hry, kdy jste inkasovali pouze jednou, na rozdíl od předchozích zápasů.

„Zaměřili jsme se na to v tréninku, něco jsme si řekli i v kabině. Musíme hrát více v klidu a dneska to vyšlo.“

Pro vás osobně byl duel s Benátkami premiérovým v chomutovském dresu. Jak jste se cítil po nepříjemném zranění?

„Více jak pět měsíců jsem nehrál zápas. Můj výkon určitě nebyl optimální, ale jsem rád, že jsem zpátky v tomto kolotoči, a forma jistě půjde nahoru. Jsem čtrnáct dní na ledě, takže od sebe nečekám žádné zázraky. Fyzicky jsem se cítil dobře, ale do optimální formy mi chybí tak tři týdny tréninku.“

Copak a kdy se vám přihodilo?

„Při třetím tréninku letní přípravy na suchu jsem si přetrhl stehenní sval a tři měsíce jsem nesměl nic dělat. Postupně jsem se snažil dohánět fyzickou kondici a poslední dva týdny trénuji na ledě.“

Vy osobně jste celkem smolař, jelikož těžké zranění jste absolvoval i v loňské sezoně.

„Minulou sezonu jsem marodil s kolenem, letos se mi přetrhl sval a musím říct, že to zatím asi bylo nejhorší zranění, které jsem měl. Byl jsem hrozně netrpělivý, jelikož čekání již bylo hodně dlouhé. Snažil jsem se návrat co nejrychleji uspíšit, ale toto zranění mi to moc nedovolilo.“

Jak probíhala rehabilitace?

„Hodně jsem cestoval po vyšetřeních a rehabilitacích. Jakýkoliv výsledek mého snažení byl vidět strašně pomalu, což bylo hrozně nepříjemné. Tři měsíce jsem nemohl nohu jakkoliv zatížit.“

Jak takovéto zranění vnímáte z pohledu toho, že to bylo v krátké době další těžké zranění?

„Není to příjemné, ale jsou i horší věci na světě. Beru to tak, že mám práci navíc v tom, že se do toho musím znovu a znovu dostávat. Pokud chci hrát hokej na vrcholové úrovni, tak tréninky musím dohnat a přes to nejede vlak.“

Každopádně první zápas máte za sebou, navíc okořeněný parádní brankou.

„Je to příjemné. Nikomu z rodiny jsem neříkal, že budu hrát, jelikož mi říkali, abych ještě čtrnáct dní počkal. Až se dostanu k telefonu, tak jim zavolám. Táta mi určitě vynadá, ale zároveň bude mít radost.“

Nastoupil jste v útoku s Milanem Hluchým, se kterým se jistě znáte z Kladna?

„Ano, známe se. Pamatuji si, jak Milan na Kladně začínal. S kluky v útoku se mi hrálo dobře, jak Milan, tak Kuběnka (Pavel Kuběna pozn. redakce) jsou bojovní hráči a spíše dřeli na mě, abych já měl nějaké střelecké pozice (usmívá se).“