Úvodní třetina patřila bez debat Mladé Boleslavi, kteří hned svou první přesilovku přetavili v úvodní gól. Za necelých deset minut se za Horčičkou červené světlo rozsvítilo po druhé, po chybné rozehrávce Řezníčka se boleslavský forvard nemýlil. A aby toho nebylo málo, další početní výhodu hosté opět využili a KLH tak muselo dotahovat třígólovou ztrátu. „Měli jsme problém přejít přes střední pásmo a nevycházeli nám kombinace. Boleslav po třech gólech zhustila červenou čáru a pak bylo těžké se tam dostávat,“ vysvětluje smutně nejlepší střelec I. ligy, Ladislav Boušek. Chomutovský forvard se v úvodním dějství dvakrát dostal do slibné příležitosti, ale překonat důslednou defenzívu se mu nepodařilo. Těch, co by ho následovali, však bylo jako sněhu o letošních Vánocích. „První třetinu nebylo moc našich hráčů, kteří by chtěli hrát, v kabině nepadala po první třetině příliš hezká slovíčka, ale vyříkali jsme s to a řekli si, že musíme změnit přístup k zápasu. Postupem času se to zlepšilo…“

V první polovině druhého dějství se nepodařilo Severočechům vyvinout kýžený nápor, přesto se ve 33. minutě Chomutov dočkal a po akci Šíp – Boušek si druhý jmenovaný vychutnal Altrichtera a rozjásal fanoušky modrobílých. Ne však na dlouho… Když se o minutu později domácím naskytla výhoda v podobě čtyřminutové přesilovky, všichni čekali, že se bude konat obléhání hostující svatyně vedoucí ke kontaktnímu gólu. Obléhání se sice konalo, ale „byla tam znát křeč, kdy se i jednoduché přihrávky pokazili. Přesilovky rozhodují. Soupeř své nabídnuté šance využil a my ne,“ dodává smutně Boušek. Modrobílý vzápětí inkasovali na 4:1 a opět prohrávali o tři góly.

V 7. minutě závěrečné třetiny se domácím znovu naskytla možnost hrát nejprve s jedním a po 20 sekundách i se dvěma muži navíc, křeč a trápení však zamotaly chomutovské hokejky a červené světlo se za Altrichterem ne a ne rozsvítit. „Vůbec se nám nedařilo. Takhle nemůžeme chtít vyhrávat zápasy,“ dodává rozčíleně chomutovské křídlo. Díky uspokojení Středočechů v závěru však Podkrušnohorci přeci jen červené světlo za hostující klecí dvakrát začarovali a vstřelili kontaktní gól. Bylo však příliš pozdě… „S takovým soupeřem jako je Boleslav se nedá hrát posledních deset minut. Rozhodlo to, že jsme darovali soupeři čtyři góly a že jsme nebyli důslední v první třetině.“

---

Po noční můře, jménem úvodní dvacetiminutovka se trenéři rozhodli ke střídání brankářů, místo Luboše Horčičky se do domácí klece postavil po dlouhé době Michal Podolka: „Ke střídání došlo z taktických důvodů. Luboš ani za jeden gól nemohl,“ odpovídá tak brankář s číslem 56 na otázku, že důvodem změny strážce svatyně nebyl výkon chomutovské jedničky. „Utkání jsme si prohráli sami,“ dodává vzápětí jedním dechem. Bez servítek dále přidává: „Dnes jsme nehráli dobře, to musel vidět každý, kdo tu dnes byl. Hrát jsme začali až od druhé třetiny.“

Zatímco v úvodní třetině Podolka musel jen přihlížet trápení chomutovského týmu, od druhého dějství viděl zápas již z jiné perspektivy: „V první polovině druhé dvacetiminutovky nás ještě dost tlačili, s našim prvním gólem jsme se trochu zvedli, ale škoda že jsme udělali chybu ve vlastní přesilovce, což by se stávat nemělo,“ podotýká diplomaticky. A hlavní příčinu vidí stejně jako trenér a pravé křídlo první formace v nevyužitých přesilovkách a vlastních hrubkách: „Škoda nevyužitých přesilovek. Rozhodujícím momentem byla přesilovka pět na tři ve druhé třetině, kterou jsme neproměnili a vzápětí inkasovali na 4:1. Nedostali jsme se prakticky ke střele.“

A jak se vůbec nastupuje brankáři do zápasu za stavu 0:3, před vlastním publikem, když se týmu nedaří? „Nechytalo se mi špatně, sice to bylo po delší době, ale člověk si na to zvykne. O to víc jsem se musel soustředit na každý zákrok. Někdy je lepší naskočit proti tak silnému mužstvu jako je Boleslav. Jsou tam kvalitní hráči, kteří ví, kam střílí a brankář je trochu zná a nemůžou ho ničím překvapit.“

Proti týmu ze středu Čech se Chomutovu nevede od loňského play-off: „Boleslav je náš smolný soupeř, ale dnes to bylo jen o našich chybách. Jedem dál, otřepeme se a věřím, že další zápas vyhrajeme,“ odmítá Podolka myšlenku, že by sobotní neúspěch zanechal na chomutovských hokejistech následky.

---

Nakonec jsme se zeptali na pár otázek hokejisty, který viděl sobotní střetnutí z druhé strany „barikády“, severočeské prostředí však zná velmi dobře, řeč je o chomutovském rodákovi, Jiřím Gombárovi. „V Chomutově se mi hraje dobře, odehrál jsem tady nějaký ten pátek…je to už ale hodně dlouho…,“ dodává s úsměvem bývalý chomutovský forvard. Úsměvem Gombár příliš nešetřil a tak se mu duel proti mateřskému klubu hodnotil lehce: „Měli jsme výborný začátek a zápas jsme měli pod kontrolou asi do padesáté minuty. Pak se projevila naše slabina, že neumíme hrát na jistotu, mysleli jsme si, že zápas je vyhraný, dostali jsme dva góly na 5:4 a nakonec z toho bylo drama.“ A v čem vidělo původ dnešního chomutovského „lapání po dechu“ současné křídlo „Bruslařů“? „Snažili jsme se hrát hodně agresivně, aby domácí neměli šanci rozehrávat. Na konci jsme povolili, mysleli jsem si, že to je hotový a dostali laciné branky.“