Kubo, jaké to je dát desátý gól?
„Měl jsem ohromnou radost, protože ho nedám zase tak často, a byl jsem rád, že mi to tam ve finále padlo. Když jsem se kouknul na tabuli a viděl jsem, že je to desátý gól, podíval jsem se na mamku a ta už skláněla hlavu něco ve smyslu, že už si z ní dělám legraci a není to ani možné. Je krásné dát takový gól za domovský klub, akorát peněženku to trochu zabolelo.“

Kolik jste musel platit?
„Už jsem do kasy zaplatil tisíc korun, za každý gól – desátý a patnáctý – po pětistovce, na což mi musela půjčit mamka. Snad tady na konci za zápasy něco dostaneme, tak ji to budu moci v nejbližší době vrátit. Radost z toho vůbec neměla.“ (směje se)

Zatím ale potvrzujete skvělou střeleckou formu. Čemu za to vděčíte?
„Možná mi k tomu pomohl měsíc, kdy jsem trénoval v Kadani a měl jsem tam dvoufázové tréninky. Tam jsem se docela vytrénoval a podařilo se mi to vložit všechno do zápasů, které jsme teď odehráli. Jsem moc rád, že se mi v Chomutově daří a můžu týmu pomoci, abychom se mohli vrátit na vrchol, ze kterého jsme spadli.“

Lenka Jarošová (zdravotnice): „Spadl ze mě stres a byla jsem ráda, že se zase trefil, protože předtím trochu šlapal vodu. Že je to desátý gól a bude muset něco platit do kasy, mě v první chvíli vůbec nenapadlo. Nakonec jsme platili desátý i patnáctý gól a jelikož je pořád student, tak to zbylo na rodičích. (směje se) Jsem s Kubou na střídačce od jeho začátků, takže to pro nás není žádná novinka. Taky Kuba prohlásil: ‚Bože, já se tě na té střídačce nezbavím.‘ Jsem nervóznější, protože mu přeju, aby dal gól, nezranil se, takže mám pořád ostříží zrak. Z té své profese to vnímám u něj více než u ostatních. Nechci se ale více zapojovat, aby se neříkalo, že tu má maminku.“

V čem pomoci?
„Chceme postoupit. Já osobně bych se chtěl předvést, aby po mě mohl sáhnout nějaký tým z vyšších lig. Jednoznačně chci ale pomoci Chomutovu k postupu. Teď mám střídavé starty do Bíliny, takže hraju tady a tam. Když jsem ale odcházel z Kadaně, protože jsem se tam nevešel do sestavy, domluvili jsme se, že, kdyby potřebovali, kdykoliv si mě mohou vytáhnout tam.“

Jaká je teda vaše náplň dne?
„Snažím se domluvit nějakou brigádu, abych si něco přivydělal a neválel se jenom doma, protože tréninky v Bílině máme jenom navečer. Teď chodím většinou na zimák do posilovny na kolo, abych nebyl jenom doma.“

Jaké bylo poslední utkání proti Lovosicím?
„Byl to dobrý zápas, dobře jsme si to dávali a využívali jsme prostoru, který jsme měli. Osobně jsem ale první a druhou třetinu bojoval trochu sám se sebou, vůbec mi to nešlo. Ve třetí třetině už to bylo trochu lepší, ale druhá byla taková nemastná neslaná.“

A to i ze strany týmového projevu…
„Vedli jsme po první třetině už 6:0, takže jsme si mysleli, že to půjde samo. Oni nás ale začali více napadat a dohrávat, v tom se to zlomilo. Snížili jsme tempo, což se nám mohlo vymstít, ale naštěstí to dopadlo, jak to dopadlo.“

Proti Kadani jste hráli hodně vyrovnaně, s Lovosicemi bylo jasno už od prvních minut. Co je podle vás měřítko kvality ligy?
„Myslím, že soupeři, kteří proti nám hrají, si na nás dost věří, protože na nás chodí koukat hodně lidí a podporují nás. Atmosféra je tady úžasná. Fanoušci vždycky podporovali a řvali, když se prohrávalo i když se vedlo. Pořád se tady jede na stejné vlně, je to neuvěřitelné. Všichni chtějí zápasy vyhrotit a hrát co nejlépe, aby se všichni hráči ukázali. Budou hrát všichni na hranici možností, aby na nás urvali nějaký výsledek.“