Už jste sestup s dorostem vstřebal?
„Vstřebávám to pořád. Tohle si budu hodně dlouho pamatovat, protože to po sportovní stránce je to nejhorší, co jsem v kariéře zažil jako hráč i trenér. Pořád přemýšlím, jestli jsme mohli něco udělat jinak. Myslím, že jsme udělali dobrou letní přípravu, protože na fyzičku si nemyslím, že bychom dojeli. Po přípravě jsme začali tušit, že hokejem, který jsme hráli, budeme sbírat body hodně těžko, což potvrdila základní část, ve které jsme bodovali až ke konci a získali jen pět bodů. První půlka nadstavby se nám docela povedla a došlo k progresu směrem, jaký jsme chtěli. Chtěli jsme do play-off, ale možná došlo k uspokojení. Kdybychom druhou půlku nadstavby zvládli jako první, všechno by bylo zalité sluncem, ale bohužel jsme nevyhráli zápasy, které jsme vyhrát měli. Navíc jsme ani jednou v nadstavbě neporazili tým nad námi, i když jsme po základní části byli druzí nejhorší.“

Přitom to vypadalo, že prohození trenérů mezi dorostem a juniory zabralo, protože poslední dva zápasy nadstavby se výsledkově povedly. Co bylo v play-down jinak?
(dlouze přemýšlí) „Bylo mi jasné, že jde o to dát týmu nějaký impulz, ale myslím, že právě zápasy s Olomoucí a Šumperkem nám paradoxně uškodily. Najednou jsme upustili od toho, co nám na začátku nadstavby začalo fungovat. Chyběla nám jednoduchost, chyběly nám souboje, obětavost nebo blokování střel. Se zkušeností, jakou mám teď, jsem od týmu měl odejít já, protože hra byla najednou jiná.“

Mohlo sehrát roli i větší sebevědomí než bylo záhodno vzhledem k výsledkům s Táborem během sezóny?
„Možné to je. Ale ani po čtrnácti dnech intenzivního přemýšlení a dalších dnech, kdy už jsem na to nemyslel tolik, nemám jediný důvod, proč to dopadlo, jak to dopadlo. Vidím to jako směsici toho, o čem už jsem mluvil a dalších střípků jako možné uspokojení nebo zranění některých hráčů.“

Věřil jste, že můžete sérii ještě otočit, když jste v prodloužení urvali první venkovní zápas?
„Věřil jsem až do konce, protože všechny zápasy byly s výjimkou toho úplně prvního doma vyrovnané, i když jsme nakonec prohráli 1:3 na zápasy. Myslím, že se to mohlo kdykoliv převážit na kteroukoliv stranu, ale bohužel za kratší konec jsme tahali my, protože Tábor hrál to, co jsme chtěli hrát my. I jsme je přestříleli, ale oni nás porazili zbraněmi, které předtím zdobily nás. Jejich nastavení bylo jiné než naše, i když nemůžu říct, že by kluci nebojovali, ale čekali, že to urvou v přesilovkách nebo nějakou hokejovostí.“

Našel byste takhle s odstupem zápasy nadstavby, které jste prohráli a u kterých vás to štve, protože body z nich by pomohly k vyhnutí se play-down?
„Ve finále nám chyběli tři čtyři body, které jsme poztráceli třeba v Kladně nebo v zápasech, které jsme prohráli o gól.“

Co dvě derby krátce po sobě s Litvínovem, která jste ztratili celkem jasně?
„Tam se to asi začalo obracet k horšímu. V Litvínově jsme bohužel neměli šanci, druhý zápas ve třech dnech už byl o něčem jiném, ale taky jsme ho prohráli. Možná hrálo roli, že o litvínovských klucích se mluvilo dlouhodobě víc a naši si tím pádem proti nim možná tolik nevěřili, protože byli v jejich stínu. Ale možná už jen hledám kraviny, jak o tom přemýšlím.“

Jak na sestup zapomínáte? U jaké činnosti ho vypustíte z hlavy?
„Vypíná se opravdu těžko. Dělám něco kolem baráku a věnuju se svému veteránovi. Nechci si u své Felicie poškrábat lak, když budu myslet na hokej.“ (usmívá se)

Budete teď složitě hledat motivaci do další trenérské práce?

„Hlavou mi létají různé myšlenky, které jsou nahoru dolů. Pořád v sobě hledám odpověď, jestli bylo správné, co jsme my trenéři dělali. Jestli jsme třeba měli být přísnější, nebo jakou cestou jsme vlastně měli jít…Pořád se to snažím analyzovat, ale zatím mám pořád jen otázky a odpovědi úplně nepřichází.“