Díl první: Jak se ladí forma a nálada před play off

Hokejové play off je specifická část sezóny, vlastně je to zcela nová soutěž. I ten zdánlivě nejslabší má šanci na celkové vítězství a v tom je play off krásné, nikdo nemá nic jistého. Tady už totiž nerozhodují jen hokejové dovednosti, ale bojovnost, oddanost mužstvu a hlavně dobrá nálada uvnitř party bojovníků, kteří chtějí vítězit. A právě pohodu před play off ladili chomutovští hokejisté trochu netradičně - bowlingovým turnajem.

Celou akci vymyslel a organizoval hlavní trenér Martin Pešout. "Mám s tím výborné zkušenosti, praktikovali jsme to téměř všude, kde jsem působil. I u reprezentačních týmů. A vždycky jsme se skvěle bavili," vysvětloval. Hráči akci uvítali a tak se v pátek 15. ledna uzavřela bowlingová herna Admiral Clubu jen pro chomutovské hokejisty. Mistrovství KLH v bowlingu, jak se turnaj oficiálně jmenoval, mohlo začít.

A turnaj to byl opravdu se vším všudy, žádné setkání amatérů. Několik dní dopředu bylo rozhodnuto o složení jednotlivých družstev a všem byly rozdány propozice turnaje. Celkem se do hry o několik lahví chutného vína zapojilo 7 pětičlených týmů. Prvních pět mužstev tvořili jednotlivé chomutovské formace, další pak tréneři a realizační tým a sedmým nasazeným bylo složené družstvo ze zástupců managementu, brankářů a pozvaného hosta za fanklub.

Z akce se na poslední chvíli omluvil Jarda Hašek, kterému rodinné důvody neumožnili přicestovat z Děčína do Chomutova. Na jeho místě ve třetím družstvu tak zčásti alternoval Michal Jeslínek, který díky zranění dlouho odpočíval a tak měl dostatek energie pro obě mužstva.

Turnaj byl odstartován půlhodinovým tréninkem, kdy měli všichni možnost rozházet se k co nejlepším výkonům. A zatímco řada hráčů této možnosti využila, jiní šetřili síly až na samotný turnaj. O tom, že trénink se vždy vyplatí, by mohli vyprávět členové druhé formace. Byli to právě zkušení borci okolo Radka Šípa, kteří neváháli tréninkovou půlhodinku naplno využít a v oficiálním kvalifikačním kole pak slavili největší úspěch. S přehledem totiž zvítězili a zajistili si přímý postup do čtyřčlenného finále. K úspěchu v základní skupině táhl mužstvo zejména kapitán Šíp, který posbíral celkem 145 bodů. Zdatně mu sekundovali Chatrnúch (140) a Boušek (139). A protože nejhorší z pětice se do celkového součtu týmu nezapočítaval (v tomto případě Kamil Černý s 92 body), mohli se "Šipkovci" radovat z celkového zisku 537 bodů. Na vítězství nezměnila nic ani kolize Romana Chatrnúcha s bowlingovou koulí. Namísto hodu vpřed, rozhodl se ji statný obránce nechtěně hodit vzad do přihlížejícího davu a jen díky shodě několika šťastných náhod nemusel být člen šestého družstva David Dinda transportován k lékařskému ošetření.

Na druhém místě po základním kole pak skončil tým s číslem tři, který parádně vedl Franta Bombic (137 b.) a i nejhorší člen Martin Ťupa se přehoupl přes sto bodů (101). A když se z davu ozvalo: "Z těch bych strach neměl, mají sice hodně, ale o to víc se jim za toho posledního odečte, takže ještě budou litovat," bylo o dobrou náladu postaráno. Třetí pak skončila formace vedená Milanem Kostourkem, který nastřílel výborných 136 bodů a kdyby jeho spoluhráč Kuba Trefný od začátku věděl, že se hraje na přesnost, nikoliv na rychlost hodu, pak by jistě mohl tým s číslem jedna pomýšlet i na lepší umístění po základní skupině. "No to jste mi nemohli říct hned?" tázal se na oko obránce nosící tradičně devatenáctku na dresu. Jeho hody byly jednoznačně nejrychlejší, nicméně postrádaly přesnost a na víc než 83 bodů jeho rány nakonec nestačily. Čtvrtou příčku před nasazením do dalšího kola obsadila páta formace, kterou se 136 body vedl kupředu Michal Jeslínek. Páté místo pak Galikovi pětka, která sice byla nejvyrovnanějším družstvem, ale chyběl jí výraznější lídr. Hody okolo sta bodů pak v součtu nestačily na jiné než páté místo. Složený tým brankářů, managementu a zástupce fanklubu pak v první části vedl zejména Luboš Horčička. Jeho skvělý nástup a dvakrát Strike hned v úvodních hodech mu zajistil 135 bodů. Z celkového součtu se odmazal Michal Podolka, který byl ovšem zdravotně indisponován a s ortézou na noze mu nezbývalo nic jiného než házet z místa obouruč. A konečně poslední po základní hře skončilo ambiciózní družstvo trenérů a realizačního týmu. Mužstvo paradoxně táhnul nejstarší účastník, masér Dušan Elemír Prokeš. Jeho historkám o přeborníkovi republiky v kuželkách málokdo věřil, ovšem Dušan se prokázal perfektní technikou a nebýt jeho problémů s opotřebovanými kostmi, jistě by přidal více než 112 bodů. Za zmínku také stojí 77 bodů věčného srandisty Pavla Mošny, který se tímto výkonem pasoval do role nejhoršího vrhače koulí v celé herně.

Po základním kole došlo na souboje týmu pro týmu, podle počtu nastřílených bodů v základním kole. Přímo postoupil tým zkušených okolo Radka Šípa. Dál se o finále utkali Dominovci proti Pešoutovcům, kde favoritem měla jasně být parta okolo Domina s Charouskem. Jenže nikdy není radno soupeře podcenit. Trenéři a maséři se vzchopili k fantastické hře a i díky zlepšenému výkonu Pavla Mošny nakonec slavili jasný postup do finále. Jirka Charousek z poraženého týmu pak vystihl celou blamáž zcela jasně: "No tak to je konečná ... My tu nemáme co dělat".

Druhý duel mezi družstvem okolo golmanů proti Kostourkově lajně dlouho vypadal na další překvapení. Jenže tahoun ze základního kola, Luboš Horčička, nedokázal navázat na formu z prvních her a tak sice těsně, ale přeci jen do finále postoupili hráči první formace. Za zmínku stojí slušný úspěch 122 bodů generálního manažera Milana Vackeho, který ovšem na postup mužstvu nestačil. Petr Jíra z týmu soupeře pak směrem k obránci Révayovi pronesl pochvalná slova: "Když se daří, tak se daří ... co Josef?!" A všichni propadli hlasitému smíchu, neboť narážka na úspěšnou extraligovou premiéru statného obránce byla více než zjevná.

Posledním postupujícím do čtyřčlenného finále pak bylo družstvo pod číslem 5, když o pár desítek bodů překonalo pětici pod číslem 4, vedenou Martinem Galikem a Tomášem Polanským.

A protože doba na kterou byla herna zamluvená se až moc rychle nachýlila ke konci, bylo rozhodnuto, že finálové kolo se již hrát nebude a vítězi se stala všechna čtyři mužstva. A to bylo pro tolikrát zmiňovanou pohodu v týmu možná úplně to nejlepší na závěr.