Miro stal jste se kapitánem mužstva, překvapilo vás to?

„Určitým způsobem určitě ano. Na druhou stranu podobnou funkci už jsem vykonával, určitou zkušenost s tím mám, takže zas až takový šok to pro mne nebyl.

Každopádně stát se kapitánem jakéhokoliv mužstva je určitě pocta.

„Určitě je to pocta nosit kapitánské céčko na dresu, ale zároveň tuto funkci nepřeceňuji ani nepodceňuji. Pochopitelně tato funkce v sobě skrývá určité úkoly a povinnosti. Na druhou stranu je tu vícero zkušených hráčů, kteří tuto funkci mohli vykonávat taky, a proto jsme naprosto rovnocenní, co se týče plnění určitých povinností a funkcí. Takže já sice budu mít písmeno na dresu, ale je nás tu na to víc.“

Volbu kapitána mužstva měli na starosti trenéři a „rada starších“. Zúčastnil jste se volby i vy?

„Volby kapitána jsem se zúčastnil, měl jsem možnost se k tomu také vyjádřit a věřím, že vše bude klapat jak má a nebudou vážnější problémy.“

Vy jste byl kapitánem například v Pardubicích, takže tuto zkušenost již máte. Jste kapitánem, který si bere slovo například před začátkem zápasu, či během přestávek, nebo mluvíte jen při opravdu důležitých momentech a spíš se snažíte mužstvo nabudit a motivovat?

„Zastávám názor, že všechno co člověk dělá, by mělo být správně načasované a když už mluví, tak by to mělo mít hlavu a patu. Mluvit, aby to bylo jen plácání do větru, to není můj styl. Určitě nejsem typ, který by neustále něco mluvil, na druhou stranu vím, kdy a jak se zastat mančaftu, zároveň nemám problém s komunikací s trenéry či s vedením. Obdobné je to při komunikaci s rozhodčími, kdy je občas potřeba za nimi zajet.“

Jak je hodně známo klub má velké ambice a očekávání vedení a fanoušků je bezesporu veliké. Nemáte trochu obavy, že v pozici kapitána budete zase o trochu více sledovaný a možná i prvním „na ráně“?

„Za tu dobu co hraji, jsem si snad už na tlak kolem sebe zvykl. Pokaždé jsem se s ním snažil po svém vyrovnat. Zároveň tu všichni víme, že tlak tu bude, jelikož očekávání je veliké a že možná jsem první na ráně? Ano, může to tak být. V životě ale jsou také jen dvě možnosti. Buď se něco povede, nebo se to nepovede, nic mezitím není. Pokud budeme myslet na to, co nás čeká v březnu či dubnu, tak se nám bude hrát mnohem hůř. Musíme se soustředit na zápas od zápasu, myslím si, že to tak bude lepší. Už jen proto, že se nám určitě nevyhne nějaká krize, nevyhnou se nám zranění a také jak se říká, zajíci se počítají až po honu. Doufám, že na konci sezóny, pokud tu budeme stát, tak budeme hodnoceni jako úspěšní. Uděláme proto maximum! Jisté je, že na někoho bude ten tlak větší, na někoho možná menší, ale určitě na nás, co už máme něco za sebou, bude tlak citelnější.“

Máte už domluveno s trenéry, jak bude probíhat vaše vzájemná komunikace?

„Naši trenéři jsou komunikativní, takže není problém za nimi zajít, když máme problém, nebo jakýkoliv požadavek. My hráči respektujeme je a oni zase naopak respektují nás, v tom problém nevidím. Spolu s asistenty, kteří jsou na stejné úrovni jako já, ať už to je Ťupis (Martin Ťupa pozn. redakce), Standa Mikšovic, nebo Zdeněk Skořepa, tak není problém abychom cokoliv s trenéry prokonzultovali. Vidím to jako veliké plus pro mužstvo, jelikož sezóna bude dlouhá a nastane dost věcí, které bude potřeba řešit.“

Jak vy osobně se cítíte před startem první ligy, vzhledem k tomu že jste naskočil do zápasů o něco později?

„Když to vezmeme jako celek, tak jsem vynechal maximálně dva týdny, kdy se hrály přípravné zápasy, takže nějaké zápasové manko nemám, to je první věc. Druhá věc jak se cítím? No (usmívá se), to bude záležet na tom, jaké budou výsledky a jak nám to půjde na ledě. Hokejově jsou určitě příjemnějšími měsíci listopad či prosinec, kdy jsou již týmy rozehrané.

Ačkoliv se tým hodně obměnil, přeci jen zejména ke konci přípravy bylo vidět, že už si to sedá a mohlo by to fungovat.

„Zkraje se ještě určitě budeme hledat, ale to je normální a je to stejné v extralize, v NHL nebo v první lize. Vždycky když něco začíná, tak je to kostrbaté, ale věřím, že se nám povede v úvodu sezónu uhrát takové výsledky, abychom měli klid a pohodu na doladění před jejím vrcholem.“

V Chomutově působíte víceméně měsíc, už jste se stačil zabydlet?

„Jo jo, v tomto mi vyšel klub neuvěřitelně vstříc, velmi rychle a kvalitně. Ubytování je velmi dobré. Je to kousek od zimního stadiónu, což mi vyhovuje. Jsem zvyklý trávit čas buď doma, nebo na stadiónu, takže v tomto to je super. Bydlení je naprosto bez problémů.“

A co vaše rodina? Žije s vámi v Chomutově, nebo jakým způsobem se navštěvujete a vídáte?

„Rodina je na Slovensku, jelikož má dcera začala chodit do druhé třídy a syn začal chodit na střední školu a také hraje hokej. Navíc teď si plní reprezentační povinnosti v mládežnických výběrech, takže je na tom podobně jako já. Rodina má na Slovensku už svůj zaběhlý rytmus a proto jsem ji sem nebral. V sezóně stejně toho času na rodinu není moc, hodně se hraje a trénuje, takže si myslím, že hokejový program zabere většinu dne. Samozřejmě ale když bude větší volno, tak se určitě zajedu domů podívat. Pochopitelně je někdy lepší odreagovat se u rodiny, přijít na jiné myšlenky, ale na druhou stranu takto již několik let fungujeme. Věřím, že sezóna bude úspěšná a vynahradí mi tímto odloučení od rodiny.“

Proti Litvínovu jste si připsal první chomutovský start, proti Skalici jste se poprvé trefil a nyní jste se stal kapitánem mužstva. To jste se už musel velmi dobře seznámit s pokladníkem týmu.

„Velmi rychle jsem zjistil, že to má Standa (Stanislav Mikšovic pozn. redakce) velmi dobře pod kontrolou (směje se). Určitě něco do kasy přibude, nebo bude nějaká svačinka do kabiny.“