Danieli, jaké jsou zatím vaše dojmy z juniorské ligy?
„Určitě je v juniorce úplně jiný hokej než v dorostu. Jde na mě víc střel, je rychlejší a celkově je v ní víc pohybu. Se svými výkony jsem zatím vcelku spokojený, i když v nich určitě nějaké chyby ještě jsou. Nesmím je přehlížet a ještě musím pracovat.“

Na čem konkrétně?
„Už v tréninku bylo poznat, že v některých situacích zaostávám a jsem pomalejší, takže bych chtěl zlepšit pohyb v brance. Myslím, že pokud člověk opravdu chce, nemá problém si na to postupně navyknout. Fyzicky jsem na tom stejně jako kluci z juniorky, a už jde jenom o to, abych si správně nastavil hlavu. Řešil jsem všechno i s trenérem brankářů. Musel jsem přidat celkově ve sledování hry, v pohybu a prostě ve všech činnostech, které gólman musí dělat v brance.“

Co bylo nejtěžší, když jste přišel k juniorům, kteří měli v zádech čtyři prohry?
„Parta je v kabině skvělá a kluci mě vzali suprově, ale pro mě bylo nejtěžší, když jsem tam přišel, že přijde zklamání, pokud něco pokazím. Na to se ale člověk nesmí dívat. Měl jsem strach, že to týmu pokazím. Kluci i trenéři mi ale říkali, abych byl hlavně v klidu. Měli jsme v zádech čtyři prohry, což mě vlastně trochu uklidnilo, protože kdybychom prohráli, nepřišli bychom o nějakou vítěznou sérii.“

Čekal jste, že jako prvoročák v dorostu dostanete šanci v juniorce?
„Není to obvyklé, i trenér gólmanů pan Svoboda naznačil, že takové šance jako prvoročáci nedostanou všichni. Říkal, že to mám ve svých rukou. Já teď můžu jenom poděkovat. Jsem moc rád, že mi klub umožnil zahrát si ligu na stejné úrovni ale proti starším klukům, takže na vyšší úrovni. Určitě to hráče posune o několik procent.“

Čemu za příležitost vděčíte?
„Když začala naše bodová série v dorostu, dost zápasů se mi povedlo a myslím, že dva zápasy jsme vyhráli i díky mému výkonu. Asi bych neřekl, že to bude tvrdou prací, protože tady všichni brankáři dobře pracují. Pak hrají roli i maličkosti, jako je třeba výška.“

Přijde mi, že jste mezi sezónami dost vytáhl, nebo se mi to zdá?
„Něco jsem určitě vyrostl, měřím teď 186 centimetrů, takže od minulé sezóny jsem se posunul o dvanáct centimetrů, což je docela znát. Snad ještě porostu. Rodiče jsou vysocí, takže mám i po kom. Věřím, že těch 190 by mohlo padnout.“

V dorostu jste začali desetizápasovou bodovou sérií. Nepřekvapilo vás, že jste byli tak dominantní?
„Očekávání jsme měli od ligy každý úplně jiné. Trenéři nás dokázali dost namotivovat a nastavit nám hlavy na to, abychom věděli, o co hrajeme. Chceme postup do extraligy. Kluci nechali a nechávají na postupu všechno už od tréninku, které máme kolikrát i dvoufázové.“

Co jsou základní kameny výher?
„Kluci jdou do zápasů naplno a nastavený hlavou, že chtějí. I když se třeba něco nepovede, musí na ledě nechat sto procent. Kolikrát se prohraje, to se stane, ale vždycky se musí snažit.“

Jak to bude s vámi v dalším průběhu sezóny?
„Máme to nastavené dopředu. Simon Pešout šel z devítky do dorostu, ve kterém se mu povedlo pár zápasů a chytá pěkně, co jsem koukal. Mě posunuli do juniorky, abych se vychytal a celkově se zdokonalil ve všem, o čem jsme se bavili. Měsíc před play-off bych se měl zase vrátit k dorostencům a měl by to pro mě být jednodušší hokej.“

Máte v hlavě, že byste měl být oporou při cestě k velkému cíli v podobě postupu?
„Dříve jsem nad vším strašně přemýšlel a byl jsem hlavou hrozně moc v hokeji, ale jak člověk strašně moc chce a je z toho vlastně v křeči, tak je to kolikrát ještě horší. Pak se hůř chytá, než když je uvolněný. Musím vědět, že jsem udělal pro tým cokoliv, ale být jinak v klidu. Nesmím se nad tím nějak trápit. Dostanu blbý gól, no tak co, takových ještě dostanu. Nesmím se z toho posr*t.“