Spoustu zkušeností posbíral v chomutovském dresu produktivní obránce v nejvyšší soutěži, na jejíž dveře klepali jeho noví spoluhráči ve finále první ligy. „Já osobně jsem pro přímý sestup i postup,” předkládá svůj názor.

V Litvínově Vám skončila smlouva. Bylo ve hře prodloužení smlouvy s Chemopetrolem?
„Zájem projevilo více klubů, ale Litvínov mezi nimi nebyl.”

Můžete prozradit, které další týmy se Vám ozvaly?
„Měl jsem nabídky ze Slovenska a objevilo se i něco z druhé nejvyšší německé soutěže.”

Co nakonec rozhodlo pro Chomutov?
„Chtěl jsem se vrátit a být blízko rodině. Navíc tu mám spoustu kamarádů a klub má ambice postoupit. Líbí se mi i práce současného vedení, které oddlužilo klub a má jasnou představu, jakým směrem chce jít. Projekt tři K má podle mě v našem regionu velký smysl – kluby si totiž musejí pomáhat. Důležité bylo také to, že mne vedení oslovilo s možností začít ještě při hraní trénovat.”

Takže Vás budeme vídat na lavičce některého z mládežnických týmů?
„Nebude to žádné koučování na plný úvazek. Spíše výpomoc stávajícím trenérům, protože toho času přece jen nebude tolik. Vždycky jsem chtěl trénovat, takže budu mít možnost něco okoukat a získat v tomto směru cenné zkušenosti.”

Do Chomutova jste se sice dvakrát krátce vrátil, ale pravidelně jste tu nastupoval naposledy před sedmi lety. Zaznamenal jste po té době nějaké změny?
„Z ničeho jsem překvapený nebyl. Kdykoliv jsem měl volno, zašel jsem na chomutovský stadion, takže to prostředí tady znám, i když jsem tu pravidelně dlouho dobu nehrál.”

S Mladou Boleslaví jste vypadli v semifinále, takže během finálové série jste měl volna dostatek. Sledoval jste vypjatá utkání?
„Viděl jsem oba domácí zápasy a musím říct, že to bylo něco neuvěřitelného. Bylo tu tolik lidí, že každý měl pro sebe jen přesně vymezený prostor, o který přišel, když jej opustil. Ani na klobásu jsem si nezašel, protože než bych se vrátil, byla by polovina další třetiny.” (smích)

Jak byste ta utkání zhodnotil?
„Bylo vidět, že Chomutov nepotřeboval žádné drahé posily. Útočil tak trochu z ústraní, nikdy nevytruboval do světa, že chce postoupit, ale vsadil na poctivou týmovou práci. Co jsem tak slyšel od většiny týmů, tak se jej všichni báli včetně nás v Mladé Boleslavi, přestože jsme měli ve vzájemných duelech příznivou bilanci. Všichni totiž věděli, že Chomutov je schopný porazit kohokoliv, což během play off potvrdil. Nakonec o osudu celé finálové série rozhodl jediný gól.”

Během posledního roku jste spolu s Ladislavem Koldou již čtvrtým hráčem, který míří z Mladé Boleslavi na sever Čech. Čím si to vysvětlujete?
„Podle mě jde o shodu náhod. Boleslav kupovala ty nejlepší volné hráče ze všech klubů, což se dotklo i Milana Kostourka nebo Michala Jeslínka. Chomutovské vedení však sází na domácí hráče a vztah k městu. Já jsem tu vyrostl, Michal Jeslínek tu má přítelkyni, takže i to mohlo hrát roli při jeho návratu. Nic jiného bych za tím nehledal.”

Co vy a letní příprava? Karel Ton přiznal, že se na ni docela těší...
„Tak já jsem na tom podobně, ale po delším volnu, které jsem měl, budu chvilku potřebovat, abych se do toho dostal. Přece jen už nejsem nejmladší. (smích) Nejhorší bude první týden. Po něm budu asi úplně hotový, ale třeba se z toho na rozdíl od Karla Tona dříve dostanu.” (znovu smích)

Co je pro Vás během té dřiny na suchu nejhorší?
„Nejspíše to bude kolo. Tolik mi to nejezdí a zvlášť v těch okolních kopcích. Většinou pak jedu sám, což ve velkém větru není žádný med.” (smích)

Zmínili jsme Karla Tona. Už jste se stihli potkat?
„Je to sice chomutovský odchovanec, ale ještě jsme se neviděli. Máme za sebou zatím jen úvodní tréninky, které jsme absolvovali rozdělení na dvě party – staří a mladí. Tudíž ještě nebyla možnost se poznat, ale to všechno přijde.”

Stihl už jste promluvit s trenérem Kýhosem o Vaší roli v týmu?
„Zatím jsme se spolu nebavili, ale i to má svůj čas. Je tu spousta dobrých a zkušených obránců, navíc rozhodovat se bude až na ledě. Až tam se pozná, jak na tom kdo je. Z tohoto pohledu je dobře, že budeme hrát Hokejový pohár.”

Hovoří se také o tom, že by se mělo změnit herní schéma druhé nejvyšší soutěže. Co na to říkáte?
„Já osobně bych to rozdělil podle kilometrových vzdáleností, aby odpadlo to zdlouhavé cestování, které bere nejvíce sil. Na druhou stranu spravedlivější by asi bylo hrát každý s každým čtyřikrát. O tolik větší zátěž by to nebyla. Jak už jsem řekl, nejhorší je to cestování autobusem. Řešením by bylo zavedení přímého postupu, protože by tím odpadla baráž a nemusely by se honit termíny.”