Tehdy se psal březen 2015 a mladí Piráti přetlačili Škodu po nájezdech, které rozhodl právě Jan Svoboda. Na straně Západočechů tenkrát nastoupil Petr Eret, který ve Vrchlabí místnímu odchovanci na tři góly přihrál. Čistě ze hry skórovalo křídlo druhé útočné formace současného pirátského A-týmu minimálně čtyřikrát v jiných dvou duelech tuzemských nejvyšších mládežnických soutěží.

„Děda mi pak říkal něco u juniorech s Kubou Laukem, ale tím já si nejsem vůbec jistý,“ prozrazuje čtyřiadvacetiletý chomutovský rodák. Ve skutečnosti se jednalo extraligu staršího dorostu v Kladně, kde Jan Svoboda zapsal čtyři trefy v září 2016. Pětkrát rozvlnil síť v brance soupeře ještě jako mladší dorostenec o dva roky dřív v domácím derby s Litvínovem.

Pod vrcholky Krkonoš mířil rychlonohý forvard do černého téměř po měsíci, gólová stavidla podle všeho u něj otevřela hned první trefa. „Většinou to mám tak, že gól po dlouhé době mě uklidní a ve Vrchlabí jsem šel dalším gólům naproti,“ popisuje.

V předchozím vzájemném duelu se Stadionem vyvolal incident Jana Svobody a Jakuba Tichého na hranici brankoviště hromadnou bitku, nyní chomutovský útočník překonal stejného brankáře čtyřikrát během necelých dvaceti minut. „Já jsem to úplně nevnímal, ale je pravda, že po prvním gólu jsme si s Erym stoupli na střídačku a říkali, že je to vlastně dvojitá radost, když je to právě jemu, což se opakovalo ještě třikrát,“ usmívá se a ještě se vrací k utkání v ROCKNET ARÉNĚ. „On tam tehdy na mě pokřikoval, že simuluju, tak jsem k němu přijel a lehce se ho dotkl hlavou. On se skácel jak fotbalista,“ přibližuje svůj pohled.

Pirátskému hrdinovi souboje ve Vrchlabí možná pomohly ke čtyřgólovému představení dva momenty. „Před zápasem jsme se s Chrpičem vsadili, že večer něco podnikneme, když dáme dohromady pět gólů. Já mu jeden nechal, ale asi chtěl být doma s paní, když do prázdné branky nezkusil dát,“ směje se mladší z dvojice. Druhý důvod už je vážnější. Při absenci Martina Tůmy se přesunul na pravé křídlo, kde se podle vlastních slov cítí o něco lépe.

„Chtěl jsem si to tam zase zkusit, protože jsem hrál vždycky vpravo. S Tůmičem a Erym jsem řekl, že mi to nalevo nevadí,“ líčí. Doleva se pak postavil junior Jan Rindoš, s jehož starším bratrem Jan Svoboda v minulosti hrál za místní mládež. „Ze začátku to byl trochu nezvyk, ale postupně to bylo v pohodě, jen pak se hra stáhla na tři formace a měli jsme k sobě Stehlu,“ vypráví a přidává vzpomínku na Josefa Rindoše. „Byli jsme spolu jeden rok v juniorech a dokonce jsme hráli v jedné lajně ještě s Tomasem Adámkem,“ vybavuje si podrobnosti.

I přes na první pohled jasný výsledek bylo střetnutí ve Vrchlabí o poznání náročnější, než ukazuje konečné skóre. „První třetina byla z naší strany lepší než v Táboře, ale pořád to nebylo ono. Měli jsme tutovky, ale nedali je, navíc jsme dostali první gól my,“ ohlíží se Jan Svoboda. „Na druhou stranu zápasy, kdy není jasno hned, jsou nejlepší přípravou na play-off,“ naznačuje s tím, že Piráti odskočili na rozdíl čtyř branek až ve druhé polovině závěrečného dějství. „O první přestávce jsme si řekli, že si zápas můžeme prohrát jen sami. Rychlé vyrovnání nás uklidnilo. Pak jsme dali i gól v oslabení a přidali další,“ uzavírá střípkem z kabiny.