Dušan Benický přednáší v Chomutově

Dušan Benický přednáší v Chomutově

Skatemill v Chomutově jste poprvé navštívil už v městských lázních. Momentálně máte před sebou ten v nové aréně. Jak se vám líbí přesun do nového prostředí?

„Je fantastické, co jste zde udělali. Je to prostředí, kde lze opravdu vrcholově trénovat. Úžasné zázemí i pro malé děti. Přirovnal bych to na úroveň klubů NHL – kabiny, příprava, tělocvičny. Jde zde dělat perfektní trénink a z perfektního tréninku vycházejí perfektní hráči. Nynější skatemill je skoro kompletně hotový, chybí jen maličkosti, které nejsou podstatné. Je udělaný perfektně a umí vše, co by měl umět.“

Jak velký vliv může mít změna prostředí na myšlení hráčů a vůbec na přístup k tréninku? Platí přímá úměra mezi lepším prostředím a větší chutí a motivací do tréninku?

„Logika v tom je, ale nemusí to tak být. Objel jsem spoustu zimních stadiónů. Byl jsem ve Winnipegu a v dalších městech, kde vyrostli skvělí hráči, ale zimáky mají špatné. Tito hráči hráli NHL a neměli takovéto zázemí. Zimní stadión a kvalita prostředí nezaručuje růst hráče. Nejvíce na to působí chuť se zlepšovat a kvalitní trenér. Prostředí je jen bonus, důležitější je chuť hráče a podpora trenéra v jeho růstu.“

Když místní hokejový klub kupoval skatemill, vzal jste si do Vancouveru na školení místní trenéry. Jak velký posun od té doby udělali Jan Minčák a Kamil Koláček?

„Jsou to odborníci, kteří umí využít toto zařízení. Držím palce, aby dokázali komunikovat s trenéry všech kategorií a aby hráči opravdu využili toho, že zde skatemill je.“

Mají čeští trenéři nějaké nedostatky oproti trenérům, kteří vedou tyto tréninky v USA nebo Kanadě?

„Dle mého nemají handicap, naopak jsou v popředí. Jsou před nimi, protože je to zde organizováno přes klub, je zde zájem klubu o produkování výborných hokejistů. Je už jedno, jestli je to na úrovni šestiletých hokejistů nebo prvního týmu. Je tu ideální prostředí pro růst hráče. Je to práce mnoha lidí a společný zájem, spolu se společným cílem, tvoří perfektní podmínky.“

Trenéři, kteří pracují s hráči na skatemillu někdy „naříkají”, že je velice těžké přesvědčit ostatní trenéry v klubu o tom, že skatemill je pro hráče přínosný. Co byste v takovém případě poradil?

„Každá nová věc přináší jednu potíž. Vždy se novinek bojíme, oťukáváme si to a nejsme schopní jí naplno využít. Tohle období už zde proběhlo a výstavbou nového zimáku se skatemill začne naplno využívat. Bude to přinášet jen a jen dobré výsledky a investice klubu se vrátí. Hráči se začnou opravdu zlepšovat. Věřím tomu, že se Chomutov dostane do extraligy a bude tam hrát důstojnou roli. K tomu chybí už jen malý krůček. Tato meta musí být společná všem trenérům, musí si jí vzít za svou a stát se součástí všeho. Radost z trenérské práce by se měla projevit ve výsledcích a ty musí mít zpětný vliv na místní lidi, diváky a vedení města. Všichni budou mít radost, že se daří. Potom se uzavře kruh tím, že se využijí podmínky, které se zde vytvořily.“

Projel jste již spoustu klubů. Jak byste srovnal přístup a podmínky pro hokejovou mládež v Chomutově se světem?

„Porovnávat mohu s USA nebo Kanadou. Znám také dobře Švýcarsko, Německo, Švédsko, Finsko nebo jsem seznámený se situací v Rusku. Mám tam hodně přátel a hráčů, které jsem trénoval. Za poslední dva roky, kdy hovořím s lidmi, zmiňuji Chomutov jako jeden z příkladů, jak se hokej má dělat. Vyprávím příhodu z poslední návštěvy vašeho města. Přišel jsem na trénink zhruba šestiletých dětí. Viděl jsem tam asi osm trenérů, kteří byli rozděleni okolo asi sedmdesáti dětí na ledě. Řekl jsem si, že tohle je hokejová krajina. Takhle se hokej málokde na světě dělá. Je vidět úžasné úsilí lidí. Prostě podmínky, které jsou v Chomutově, jsou na takové úrovni, která v mnohých zemích ani neexistuje. To mluvím i o Kanadě, USA nebo o státech, kde si lidi myslí, že mají podmínky výborné.“

Před několika lety byl Chomutov průkopníkem skatemillu u nás. Jak to vypadá momentálně s tímto zařízením v Čechách a na Slovensku?

„Je o to zájem. Otevřeli jsme centrum v Bratislavě. Momentálně jednáme s dalšími kluby, které zvažují pořízení skatemillu. Podepsali jsme smlouvu s týmem HK Altis Orava. Vznikla tam velmi zajímavá myšlenka. Postavili zimní stadión v místech, kde se ještě hokej nehrál. Chtějí se tam věnovat pěti, šestiletým dětem a za nějakou dobu se uvidí, co z toho vznikne. Jdou na to správnou cestou. Už jsem se tam setkal i s jejich trenéry, abych jim poradil jak ohledně skatemillu, tak ohledně náplně tréninkové jednotky.“

Jak jste podotkl, máte hodně přátel v Rusku nebo na Slovensku. Jak jste přijal zprávu o tragické nehodě hokejistů v Jaroslavli?

„Těžce, bylo mi velmi smutno. ve Státech jsem byl zapálit svíčku na místě, kde hrával Pavol Demitra. Udělali mu tam krásný pomník. Nalepili mu tam fotografie, zapálili svíčky. Je to hrozná tragédie. Tolik mladých lidí, sportovců, příkladů pro mládež, ztratilo životy.“

Benický na skatemillu

Benický na skatemillu

Máte přehled o celosvětovém hokeji. Hodně se probíralo, jak ve světě fungují hokejové organizace. Jakým způsobem je zajištěná a jak se dbá na bezpečnost hráčů. Velmi se probírá rozdíl mezi NHL a KHL. Jaký názor na toto máte Vy?

„Názor na to mám, ale nejsem moc kvalifikovaný na to, abych mohl tuto oblast nějaký způsobem komentovat a hodnotit. Dodnes nevím, jaká byla opravdu příčina havárie. Bylo více scénářů. Je to katastrofa pro český, slovenský, ale i světový hokej. Dnes je hokej globální. Zasáhlo to určitě i USA a Kanadu. Mnoho hráčů tam působilo nebo se navzájem znali. Byla to obrovská tragédie pro celý svět. Rusko se z toho dodnes nevzpamatovalo.“

Jaký byl Demitra hráč ve vašich očích? Znal jste ho dobře…

„Byl to velmi dobrý bruslař. Dělal jsem s ním na světovém poháru v roce 1996. Dále na olympiádě, mnohých mistrovstvích světa a absolvoval se mnou spoustu tréninkových kempů. Dost jsme toho spolu prožili. Ve Vancouveru jsme spolu trávili dost času. Jeho syn ke mně chodil na skatemill. Pavol už byl na sklonku kariéry, takže jsem s ním moc nedělal tréninkové procesy. Ve Vancouveru nedostal až takový prostor a ocenění, jaké si zasloužil. Hodněkrát jsem mu pomáhal spíše v oblasti povzbuzování. Poznal jsem i jeho ženu, která to teď prožívá velmi těžce. Smutek tu bude ještě hodně dlouho.“

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

„Teď se soustřeďujeme na nový systém, který by měl lépe dokumentovat bruslení. Dále by měl pomoci i v oblasti tréninku, jak informaci hráči předat, aby ji lépe přesunul i do hry. Tohle je teď pro nás priorita, ale bavím se i s lidmi, kteří mají zájem o skatemill a snažíme se ho více ukazovat.“

Co by vám v nejkratším časovém horizontu udělalo největší radost?

„Největší radost by mi udělalo, kdyby se momentálně chomutovskému týmu začalo naplno dařit. Je mi tu dobře a cítím se součástí toho všeho. Opravdu by mě potěšilo, kdyby vám to začalo jít. Pomohlo by to i růstu dětí a sebevědomí trenérů. Celkově by to prospělo celému Chomutovu.“