Ohlasy po utkání

„Chápu, proč jsem nechytal,“ přiznává po delší době chytající Milan Řehoř

Napsal 19.11.2011 Jan Řápek
C h o m u t o v - Patnáct zápasů nechytal, ale dnes se opět vrátil. Chomutovský brankář Milan Řehoř, který v létě přišel do chomutovského týmu z Jihlavy, sice na začátku sezóny odchytal čtyři zápasy, ale poté musel na nedobrovolné patnáctizápasové volno. V dnešním zápase proti Litoměřicím se tedy postavil ke svému pátému zápasu a vychytal výhru. Chomutov po dvou bezbrankových třetinách a dvou brankách na obou stranách ve třetí třetině porazil Stadion Litoměřice 3:2.

Milan Řehoř přišel do Chomutova z týmu HC Dukla Jihlava. V přípravě dostával stejně příležitostí jako jeho spoluhráč Miroslav Hanuljak. Jakmile začala liga, zužoval se počet Řehořových odchytaných zápasů. Ze třiadvaceti odehraných kol nastoupil Řehoř pouze čtyřikrát. Proti Litoměřicím nastoupil dokonce po přestávce, která trvala celých patnáct zápasů.

„Začátek sezóny pro mě nebyl nic moc a poté jsem se na dlouho do brány nepostavil, ale to už je hokejový život,“ připouští. Řehoř byl totiž v minulém působišti zvyklý na horší obranu, a tudíž na něj během zápasu šlo mnohem více střel a on tedy stále zůstával ve střehu. Nebyl čas na odpočinek. „Byl jsem v minulém klubu zvyklý na mnoho střel. Tady je to trochu jiné, ale člověk se stále učí. V dnešním zápase na mě například během prvních deseti minut nešla skoro žádná střela, zkrátka nebyla práce. Poté se to změnilo a po patnácti zápasech mi to docela pomohlo,“ uznává chomutovský gólman.

„Doufám, že se postupně víc propracuji do sestavy, jinak bych tu totiž snad ani neměl co dělat,“ dodává jedním dechem. Chomutovští chtěli napravit dojem z minulého domácího zápasu s Jihlavou, který prohráli 0:2. Chtěli se dnešním zápasem odvděčit věrným fanouškům, i přes to, že v týdnu vyhráli nad blízkým rivalem z Kadaně. „Určitě jsme chtěli trošku zlepšit dojem z toho minulého domácího zápasu. Šli jsme přímo za vítězstvím, ale bohužel to úplně nevyšlo. Ale bereme dva body, myslím si, že to bylo vybojované a vydřené utkání,“ míní Řehoř.

Výhra 3:2 se tedy dá považovat za jistou satisfakci, přesto by někteří nemuseli být s výkonem mužstva spokojeni. K tomu má gólman jasný názor. „Bojovali jsme od první do poslední minuty a to je určitě to nejdůležitější. I když nám tam branky teď zrovna moc nepadají, tak makáme a jdeme dál. Myslím, že je jen otázka času, kdy se to prolomí.“

„Dnešní zápas byl oboustranně vyrovnaný,“začal gólman hodnotit dnešní zápas a dodává, „Hráli jsme dobře a na začátku třetí třetiny se nám podařilo vstřelit dvě branky. Bohužel přišla vyloučení a díky nim se Litoměřice dostaly zpět do zápasu a podařilo se jim vyrovnat,“ zhodnotil Řehoř nepříliš šťastný průběh zápasu.

Chomutovským se dlouho nedařilo prorazit litoměřickou obranou. „Chybí nám takové to štěstí v zakončení. Snaha tam je, tlak do brány taky. Všechno máme, jen nám to tam bohužel nepadá. Hlavně to teď nesmíme zabalit. Naopak, musíme jít štěstíčku naproti,“ myslí si o největších neduzích týmu.

První ani druhá třetina nepřinesly branku ani na jedné straně, ačkoliv šance byly na obou stranách. Litoměřické střelce ovšem vychytal Řehoř. Změna přišla až na začátku třetí třetiny, kdy se Chomutovským podařilo dvakrát se prosadit a dostat se do vedení 2:0. „Trenér nám poradil, ať se snažíme střílet ze všech možných pozic. První gól byl hodně pěkný a ve druhém si David Hruška dobře počkal a pěkně zakončil,“ prozrazuje, proč Piráti na začátku třetiny obživli.

Z vedení se ovšem neradovali moc dlouho, neboť Litoměřicím se podařilo vyrovnat. „Jednou jsme je pustili pět na tři, ale to jsme ještě ubránili. Poté opět pět na tři a dostali kontaktní branku na 2:1 a hned poté jsme šli opět do čtyř. To jsou velké chyby a tady jsou kvalitní týmy, které umí tyhle přesilovky hrát,“ poukazuje na důvody vyrovnání. Chomutovští ovšem o svém vítězství rozhodli hned na začátku prodloužení.

Zajímavostí dnešního zápasu byl hostující gólman, který během jedné minuty a čtyřiceti vteřin dostal dva tresty v celkové hodnotě čtrnácti minut. „Nervy v takovémto zápase pracují. Chápu, že se to občas stává,“ přemýšlí Řehoř a vzápětí ovšem dodává, „Já jsem býval také horká hlava a občas to prostě přeteče a nervy prasknou. Člověk se z toho ale musí poučit.“