Když ve středu 28. března dopoledne vyjížděl autobus z parkoviště chomutovského ČEZ stadionu, čekala výpravu, hrající na turnaji pod hlavičkou KLH Chomutov, velká porce nejen kilometrů, ale hlavně zážitků. První etapa cesty skončila večer v německém přístavu Rostock, kde už čekal trajekt, který nás po dvouhodinové cestě propustil ze svých útrob v dánském Gedseru. Následný přejezd dánským královstvím končil v přístavu Helsingjor. Odtud je to dalším trajektem jen čtvrthodinka do přístavu podobného jména – Helsingborg – ovšem už na švédském území. To už vládla hluboká noc a její zbytek byl vyhrazen k přejezdu do Stockholmu. Po rozbřesku nás přivítalo Sodertalje – předměstí Stockholmu, kde mimo jiné působí i známý hokejový klub, ve kterém hrál např. Martin Hosták.

První větší zastávkou ve Švédsku byla stockholmská hala Globen. Známý hokejový chrám kulovitého tvaru, který tvoří jednu z dominant Stockholmu. Prosklená restaurace přilehlého luxusního hotelu nám poskytla pohled přímo do útrob této mimořádné stavby. Určitě si nešlo nevšimnout výborné možnosti pohledu na plochu téměř ze všech míst arény. Ve Stockholmu nás ale čekalo i přátelské utkání s mladými hráči zdejšího špičkového klubu Djurgarden. Mládežnické týmy tohoto klubu hrají svá utkání v hale mimo centrum, která je součástí sportovního areálu, včetně fotbalového hřiště a tenisové haly. Pro všechna tato sportoviště jsou k dispozici centrálně umístěné šatny – a zde jsme se setkali s jedním místním specifikem – překonávání velkých vzdáleností při přechodu do haly – a to venku po asfaltu! Bez chráničů bruslí bychom byli ztraceni…

Cesta autobusem.

Samotný zápas s místními mladíky byl pro nás po vyčerpávající cestě spíše špatným snem a porážka 2:13 hodně nepříjemná. Co nás ale mrzelo ještě více než vysoká prohra bylo zranění obránce Ondry Fialy, které znamenalo jeho vyřazení ze hry pro celý nastávající turnaj…! Rozloučení se Stockholmem proběhlo při nástupu na trajekt Amorella, kde na každého čekala útulná kajuta a deset hodin plavby. Tento trajekt je ovšem téměř plovoucím městem, ve kterém probíhá velmi čilý ruch a cestující využívají všech lákadel – marketů, restaurací, heren, obchůdků apod. Pokud si od všeho toho hemžení chcete odpočinout, vyjdete na některou z palub a uklidňujete se pohledem na moře zahalené tmou a na vzdálená světla pevniny…

Severské ráno přineslo nejen vydatnou snídani, ale hlavně konečně vstup na finskou půdu. Z Turku se výprava hned přesunula do Helsinek, kde nás kromě krátké prohlídky města čekalo několik sportovních skvostů. Tím prvním byl olympijský stadion, který hostil OH v roce 1952. Součástí komplexu je i věž o výšce, rovnající se tehdejšímu světovému rekordu v hodu oštěpem – něco přes 70 m – jejíž vrchol slouží jako rozhledna, ze které je překrásný pohled na celé Helsinky. Je odtud vidět i další sportovní klenot - místní hokejová hala Hartwall Aréna. Tuto neopakovatelnou stavbu jsme měli možnost prohlédnout si podrobně i včetně zázemí. Právě prohlídka útrob haly je velmi zajímavá tím, že spodní část stavby je vytesána do skály. Systém chodeb a výtahů nás přivedl až k tréninkové ledové ploše – tato malá hala je kompletně vytesána do skály – velmi působivý pohled. Samotná Hartwall Aréna poskytuje veškerý komfort nejmodernějších evropských hal, o čemž jsme se přesvědčili i návštěvou sky boxu. V aréně hraje svá domácí utkání slavný Jokerit – za který dlouho hrával i Otakar Janecký. Právě připomínka na něho je s číslem 91 vyvěšena pod střechou haly ve společnosti dalších slavných hokejových jmen.

Po návratu zpět do Turku jsme se ubytovali v příjemném hotýlku na klidném předměstí a hned poté zamířili na stadion. Ovšem nikoliv do Elyseé Areny, která je domácím stánkem TPS, ale do téměř nové haly s dvěma ledovými plochami, která je součástí velkého sportovního areálu. Tato moderní a velmi praktická stavba disponuje hlavní halou pro (odhadem) 3 500 diváků, většina k sezení, a menší halou tréninkovou s užší ledovou plochou. Zajímavostí této malé haly je to, že box časoměřičů a trestné lavice se nacházejí na stejné straně jako střídačky, vyloučený hráč tedy sedí v těsném sousedství své střídačky…!

Óóóbrovsk trajekt…

To už ale byli naši kluci na ledě a připravovali se na prvního soupeře – anglický tým Conference SE – družstvo sestavené na podobném principu jako naše – výběr hráčů z určitého regionu. Když po několika minutách vedl soupeř 2:0, asi nikdo by si nevsadil na to, co se mělo odehrát v nejbližších minutách, hodinách, dnech… Nejen, že naši kluci vyrovnali skóre, ale dokázali vývoj utkání převážit na českou stranu a bylo z toho vítězství 4:3!

Druhý den v poledne nás čekal domácí tým – klub TuTo Turku, který právě v této hale působí. I přesto, že domácí vedli 1:0, nestačili po většinu zápasu čelit náporu severočechů a po 2x 20 minutách čistého času, jak se tyto turnajové zápasy hrály, svítilo na ukazateli skóre 1:10. Pro večerní zápas jsme se přesunuli na hlavní halu a soupeř byl velmi silný – ruský tým HC Piter ze St. Peterburgu, který podporovala velmi hlučná skupinka příznivkyň. I přesto, že si rozhodčí vybrali pro tresty snad jen náš tým, kluci čelili ruskému tlaku výborně a když jsme se ujali vedení 1:0, ruské fanynky ztratily řeč… Náš druhý gól dal skóre zápasu konečnou podobu a výhra 2:0 nám zaručila 1. místo v základní skupině a relativně lehčího soupeře pro play-off. Tím byl švédský Norsborg. Tento nepříjemný a houževnatý tým naši smetli 5:1 a finále bylo jisté!!! Čekalo se jen na soupeře, i když ten byl již předem téměř jasný – zatím zcela suverénní TPS Turku, které své soupeře vyprovázelo s nadílkami a i herně všechny převyšovalo.

V 17:15 místního času se tedy proti finským suverénům postavili kluci v bílomodrých dresech. Ujali jsme se vedení 1:0, soupeř brzy vyrovnal a v podobném duchu se odvíjela většina zápasu. Nikdo neodskočil na větší rozdíl. Lukáš Rozsypal nás poslal do vedení 4:3, Finové opět srovnali. Pak objel branku Martin Štelcich a na několikrát dotlačil kotouč za brankovou čáru – 5:4. Před námi bylo ještě více než 10 minut čistého času. Pak však vstoupilo na scénu zajímavé pravidlo tohoto turnaje. Každé utkání se hrálo 2x 20 minut čistého času, nejdéle však mohl celý zápas trvat 75 minut od úvodního vhazování. Po uplynutí tohoto časového úseku zazní siréna a zápas je ukončen. Tuto informaci měl soupeř k dispozici, my ovšem nikoliv. Ve 12. minutě, kdy jsme měli na trestné lavici 2 hráče, soupeř, zdánlivě nepochopitelně, odvolal brankáře a hrál v šesti proti třem. Na rozdíl od nás věděl, že čas se již nepříjemně nachyluje. Krátký čas ve třech jsme ubránili a najednou zazněla siréna - byl konec! Ještě chvilku jsme nevěděli, že zlato putuje do severních Čech. Nepříjemně byl zaskočen i soupeř, ale hlavně tím, že nezískal tolik očekávané turnajové vítězství. A pak už byl čas na oslavy a převzetí medailí a velmi zajímavé hlavní ceny – velmi těžkého kamene se zlatou cedulkou s názvem turnaje.

A kdo se o tento úspěch našeho hokeje zasloužil?

Společná fotka úspěšného týmu.

Pod vedením trenérů Miroslava Buchala a Radka Nováka to byli brankáři Jakub Květoň a Roman Hofbauer. Zadní řady vyztužili Filip Kilián, Petr Volek, Jan Dušek, Milan Toms, Jirka Pokorný, Lukáš Rozsypal a Ondra Tumpach. Ze střídačky pomáhal Ondra Fiala. Soupeřovy obránce zaměstnávali útočníci Miloš Hlinka, Dušan Šaržík, Marek Kunc, Jan Mazánek, Michal Kotous, Jakub Procházka, Lukáš Taraška, Dan Lehnert, Martin Štelcich a Jakub Palička.

Poté už následoval přesun domů, který zpestřila prohlídka Kodaně, kde jsme mimo jiné viděli slavnou sochu malé mořské víly z pohádky H. Ch. Andersena. Ještě před tím jsme měli možnost podél švédské dálnice sledovat v reálu historii vývoje letadel Grippen a při cestě před Jonkoping spatřit kousek od dálnice Kinnarps Arénu, domovský stánek dalšího slavného švédského klubu HV 71. Když jsme v úterý brzy ráno překročili státní hranici České republiky, měli jsme za sebou úspěšný a zajímavý zájezd a také výbornou propagaci českého hokeje. Současně nám tato akce potvrdila životaschopnost projektu 3K – v našem regionu máme šikovné hráče i schopné trenéry a i přesto, že v celé letošní sezóně nevyšlo všechno tak, jak jsme si představovali, je nastoupená cesta správná a stojí za to v ní pokračovat. Za spolupráci na této akci také děkujeme vedení a trenérům klubů KLH Chomutov, SK Kadaň a HC Klášterec nad Ohří a také Ústeckému kraji, který na celou akci významně přispěl.

Fotky ze zápasu