Pojďme se ještě ohlédnout trochu do minulosti. Potěšilo vás jako předsedu zapsaného spolku, který měl pod sebou donedávna i seniorský hokej, když veřejně na zastupitelstvu zaznělo, že Piráti už nejsou černá díra?
„Musím říct, že mě to potěšilo asi jako každého, kdo se pohybuje v klubu. Za nás klub černou dírou není od našeho příchodu, protože prvním a hlavním úkolem byla stabilizace. Od začátku jsme utráceli peníze, jak se má. Tedy pracovat pouze s rozpočtem, na který vidíme.“

Jednalo se v případě stabilizace o složitý úkol vzhledem k tomu, že do všeho vstoupily pandemie koronaviru a válka na Ukrajině, což byly faktory, které jste nemohli ovlivnit?
„Bylo to hodně těžké, ale to je dělání sportu v České republice obecně. Kluby žijí z dotací, příspěvků firem a rodičů, což v současnosti znamená pečlivě vážit každý krok. I tak se mohou vyskytnout potíže, které v některých případech potkaly i nás. Nicméně naši partneři nám svým přístupem v době covidu velmi pomohli, což platí také o všech zaměstnancích od trenérů až po lidi v kancelářích, na které se navalilo více práce za stejné peníze. Nerad bych zapomněl na lidi, kteří pro klubu pracují na základě dohody o provedení práce. Všichni s klubem zůstali i díky lásce k Pirátům, za což bych jim chtěl poděkovat.“

Zmínil jste příspěvky od rodičů. Jak moc vy osobně jako předseda zapsaného spolku bojujete s otázkou jejich navyšování, aby nehrozil nedostatek hráčů v žákovských týmech?
„Domnívám se, že příspěvky v nejnižších třídách máme nastaveny přívětivě. Nicméně pro sezónu 2024/2025 budeme muset výši příspěvků ve všech mládežnických kategoriích přehodnotit, protože dotační tituly sice velmi pomáhají, ale jsou náznaky, že do nich má minimálně na celostátní úrovni mířit méně prostředků. Z toho důvodu dojde od zmíněné sezóny k určitému navýšení ve všech kategoriích.“

Když ještě chvíli zůstaneme u minulé sezóny a sportovní stránky. Jaké ohlasy jste jako čelní představitel mládeže měl na postup deváté třídy do extraligy této kategorie?
„V klubu nás to všechny potěšilo, protože jsem toho názoru, že klub naší velikosti by měl mít nejvyšší soutěže ve všech mládežnických kategoriích. Extraliga devátých tříd je velké plus.“

Představuje sestup dorostu velkou komplikaci směrem k šancím udržet některé hráče?
„Komplikace je to velká, protože rodiče a hráči jen těžko odolávají vábení extraligových klubů. Na hranici čtrnácti patnácti let je podle mého brzy říkat, jestli se daný hráč bude hokejem živit nebo ne. Myslím, že odchod v šestnácti sedmnácti letech při nenaplnění u nás bych pochopil spíš než takhle brzy. Postupy a sestupy zkrátka ke sportu patří. Když se sestoupí a kluci by zůstali, je velká šance se do extraligy vrátit. První rok v dorostu já osobně považuji za příliš brzký odchod, aby hráč trávil čas v autě nebo bydlel mimo město.“

I vy jste hokejový rodič a vím, že se bavíme hypoteticky, protože ta situace nenastala. Aplikoval byste na své syny tuhle myšlenku, kdyby do dorostu šli ve chvíli, kdy by hrál ligu?
„Těžko se odpovídá, protože to je kdyby. Ale jsem pirátský patriot, takže bych nabídku, kterou jsme jako klub připravili pro stávající hráče mířící do dorostu, přijal. Ještě nejde o věk, kdy jsou hráči v reprezentaci, byť ty se začínají formovat. Slyšel bych na možnost, že by kluci hráli v extraligovém klubu a od ledna by pomáhali s postupem tady.“

Měl jste velké dilema pustit syny do zahraničí, když končili v chomutovském dorostu?
„Dilema to bylo velké. Kluci mohli opustit republiku mnohem dřív, ale patriotismus tenhle krok oddálil. Samozřejmě jsme tu měli nejvyšší soutěž, ale kluci tu chodili do školy a všechno zázemí měli v Chomutově. Pro mě bylo v jejich patnácti letech nepředstavitelné, že by hráli v zahraničí.“

Dominika s Danielem čeká důležitý ročník, na jehož konci se jich týká draft do NHL. Máte jako otec v hlavě, že kluci hrají o pozici na draftu?
„V hlavě to máme asi všichni – já i kluci. Trochu kolotoč už kolem toho je a kluci to vnímají. Občas se nějaký skaut ozve, ale to ještě vůbec nic neznamená. Z minulosti vím, že v předešlých ročnících měli někteří rozhovor i s dvaceti kluby a nakonec draftovaní nebyli. Kluci to vnímají, ale neupínají se na to.“

Pojďme zpátky ke klubu. Říkal jste, že Chomutov by měl mít nejvyšší soutěže v nejstarších kategoriích mládeže. Takže dorost a junioři mají za cíl postup podobně jako áčko?
„Ano. Máme čtyři cíle – udržet extraligu devátých tříd a postup dorostu, juniorů i áčka.“

Soutěže se pomalu rozjíždí. Jak vy osobně vidíte šanci na naplnění všech čtyř cílů?
„Devítka to bude mít hodně těžké, ale povedlo se nám domluvit hostování a střídavé starty hráčů z Říčan, což mužstvo doplní pro těžkou soutěž. Věřím, že ji udržíme. U dorostu víme, že dva tři hráči, kteří by hodně pomohli, jsou pryč, nicméně vytvořila se kostra, která by mohla postoupit, což ukázala i příprava. Navíc se proslýchá, že by se extraliga dorostu mohla rozšířit, když se stejný krok udělal v létě u extraligy juniorů. Tím by se zvýšily i naše šance. Vzhledem k tomu, že jsme udrželi v podstatě všechny klíčové hráče z minulé juniorské sezóny, tak si myslím že jsme spolufavority soutěže. V přípravě jsme Kladno i Slavii porazili, ale soutěž může být samozřejmě jiná. Jsem ale přesvědčený, že máme větší šanci než v minulé sezóně, kdy byly České Budějovice velký favorit. Teď tam vidím nás, Slavii, Vsetín a možná i Kladno.“

Jak jste vnímal přípravu A-týmu?
„Možná poprvé během našeho působení v klubu jsme měli opravdu těžké soupeře ze Chance ligy nebo špičky druhé ligy. Už to mělo vysokou sportovní úroveň. Soupeři ze Chance ligy nám ukázali, na čem se musí pracovat a poodhalili naše slabší stránky. Pevně věřím, že trenér Pešout si s tím poradí.“

Je setrvání většiny hráčů z juniorky i „prvoročáků“ dorostu pro vás jako předsedu zapsaného spolku signálem, že se tu s mládeží pracuje dobře?
„Poslední hodnocení svazu ukázalo, že tomu tak je. Jen mi to ukazuje, že odchod v deváté třídě je podle mého příliš brzy. Do reprezentace stejně pět šest hráčů z jednoho klubu nepůjde, na druhou stranu u špičkového hráče se dá pochopit, že chce o národní tým bojovat v extralize. Ostatní mají šanci si tu soutěž vybojovat tady a udělat ten sportovní krok o maličko později a navíc doma. Stává se, že i reprezentanti v devatenácti nebo dvaceti letech s hokejem pomalu končí. Upínat se na reprezentaci, když s touhle vidinou někam odcházím, je hezké ale taky velmi pomíjivé. Myslím, že zájmem rodičů, hráčů i klubů by mělo být, aby kluk hrál hokej i po skončení v juniorech. To je běh na dlouhou trať, na níž je reprezentace vítaný bonus navíc, který přijde po kvalitním výkonu na ledě. Myslím, že v Chomutově momentálně je prostor, aby rozdíloví hráči v dorostu vyskočili, i když jimi doteď třeba nebyli, a řekli si třeba i o dres A-týmu, který pevně věřím už bude v Chance lize. To je obrovská příležitost pro všechny.“

Zahřálo vás, že klub skončil ve svazovém hodnocení mládežnických klubů před řadou zavedených značek, které mají seniorskou extraligu?

„Jednoznačně. Po pádu totiž pracujeme s torzem, protože ti nejlepší zmizeli. Navíc jde o pětileté hodnocení, což signalizuje, že i po pádu umíme v Chomutově vychovat kvalitní hráče a pracujeme dobře. I v rodící se šestnáctce bychom měli tři reprezentanty, kteří odešli do jiných klubů, což je škoda, ale věřím, že dorostou i další z nižších ročníků.“