„Jenže jednou přišel Martin Pešout, abych mu pomohl s dorostem a já začal dělat asistenta. Postupem času mě to chytlo a osamostatnil jsem se,“ pokračuje Mikuláš Antonik. „Tehdy působil ve Varech ještě Milan Kašpárek, který měl na starost mládež a svěřil mi extraligové týmy dorostu a juniorů. Pak už to tak nějak běželo,“ doplňuje ještě.

Nedávno jste byl potvrzen jako hlavní trenér Pirátů. Předpokládám, že vás důvěra vedení potěšila...
„To je jasné. Každého by taková důvěra potěšila. Je to příležitost a výzva, i když se nacházíme v ne úplně příjemné situaci. Ale pracujeme, makáme a věříme, že se z toho vyhrabeme.“

Zaregistroval jste v souvislosti s potvrzením ve funkci hlavního kouče zvýšení tlaku?
„Cítím to pořád stejně. Do jisté míry se má pozice změnila, ale s týmem jsem žil od začátku stejným způsobem. Vítězství i prohry prožívám pořád stejně, v tomhle se pro mě osobně nic nezměnilo.“

Stanislav Mikšovic se po úspěšné baráži znovu vrátil na střídačku Pirátů

Realizační tým doplnil Jaroslav Liška. Jak k tomu došlo?
„Konzultovali jsme to s generálním manažerem a shodli jsme se, že jde o prospěšný krok. Standa Mikšovic je bývalý hráč a srdcař s velkým vztahem ke klubu, Jarda Liška je zase zkušený odborník, který extraligu dlouho trénoval.“

Zkuste nastínit, jak vaše spolupráce funguje...
„Každý si řekne své poznatky, diskutujeme a já naslouchám tomu, co říkají mí kolegové. Pak vše konfrontuji s vlastním názorem a udělám na základě naší debaty konečné rozhodnutí, které pak převádíme do praxe.“

Jaroslav Liška se věnuje práci s mládeží, nabízí se tedy otázka, zda se v letošní sezoně může objevit v sestavě některý z juniorů Pirátů. S mužstvem už se připravuje mimo jiné David Kämpf...
„Domluvili jsme se, že na trénink budeme chodit s pěti pětkami, aby se mladí v mužstvu otočili, ukázali se a do tréninku i dál do budoucna vnesli mladistvý drajv. Je reálné, že se někdo z nich objeví i v zápasech. Záleží, jak se daný hráč předvede. Můžeme vyzkoušet víc kluků, ale taky se může stát, že si někdo svými výkony získá stabilní místo.“

Je přítomnost mladých na trénincích znát?
„Projevilo se, že s námi byli. Na druhou stranu si myslím, že poslední dobou mají tréninky i tak šťávu. Doufáme, že to vydrží a právě tímhle způsobem se posuneme výš z nepohodlných míst, na kterých se momentálně nacházíme.“

Tým aktuálně figuruje na posledním místě, což se do určité míry zřejmě projevuje i na psychice. Pracuje se mužstvem v tomto období hůře?
„To bych neřekl, i když v některých fázích zápasů to určitý vliv mít může. Trochu nás charakterizují situace jako v Plzni, kde jsme za stavu 2:3 dvakrát netrefili prázdnou bránu, protože nám puk v takových situacích přeskočí hokejku. Naopak domácí dali první gól tak, že hráč trefil puk ze vzduchu. Tam se projevila větší pohoda týmu, který má nahrané body. My si musíme všechno vydřít a jsme víc pod tlakem. Na druhou stranu ještě není podle mého důvod k panice.“

David Kämpf trénuje s prvním týmem Pirátů už v sedmnácti letech

Hodně by pomohlo, kdyby se povedlo vyhrát dvakrát za sebou. Souhlasíte?
„Určitě by to prospělo. Snažíme se jít zápas od zápasu a nasbírat co nejvíc bodů. Pokud se nám to nepovede a týmy před námi nám utečou, už si nás dole podle mého podrží a budeme se muset připravit na baráž.“

Když jste ji zmínil, myslíte na ni často?
„V tuhle chvíli na ni nemyslím, protože do konce základní části a případného play-out zbývá hodně zápasů, takže naděje, že se jí vyhneme, je pořád velká. I proto opakuju, že se díváme jen na nejbližší utkání a chceme sbírat body. Když se nám to bude dařit, máme reálnou šanci se baráži vyhnout. Pokud ne, budeme nad ní přemýšlet, až ta situace nastane.“

Jak už jste prozradil v úvodu, vaše trenérská dráha začala v Karlových Varech, kde jste získal juniorský i seniorský titul. Dají se ty dva momenty nějak srovnat?
„Vyhrát jakoukoliv soutěž je hrozně těžké. Pocit z vítězství je ale pořád stejný. Seniorská extraliga je mediálně sledovaná, dívá se na ni víc lidí a je kolem ní větší humbuk. Na druhou stranu v juniorech jsem se na titulu podílel jako hlavní trenér. Nerad bych ale říkal, že jeden titul byl lepší než druhý. Ani se do nějakého dalšího srovnávání nechci pouštět.“

V nejvyšší soutěži jste sezónu a část té následující působil po boku Josefa Palečka, který je nyní u národního týmu. Dala vám ta spolupráce hodně?
„Bylo to super, protože Josef je skvělý, férový a zkušený člověk. Výborně jedná s lidmi. Absolutně na rovinu a je spravedlivý. Člověk má pak možnost okoukat spoustu věcí. Jen mě mrzí, že ta spolupráce trvala jen rok a půl.“

Mikuláš Antonik stál na střídačce Energie s Josefem Palečkem, který nyní pomáhá Aloisi Hadamczikovi u národního týmu
(Foto: www.cslh.cz)

Kromě něj jste zažil v Karlových Varech i řadu dalších trenérských osobností. Ovlivnila vás některá z nich víc?
„Z pozice mládežnického trenéra jsem se chodil dívat, jak áčko trénuje pod Milošem Říhou, Markem Sýkorou nebo Zdeňkem Venerou. Když jsem vedl juniory, diskutovali jsme ohledně doplnění áčka z juniorky. Nebyl jsem sice přímo u toho, ale i zvenku se dalo dost věcí okoukat. Jedno jméno bych ale říkat nechtěl.“

Na závěr bych se rád zeptal, jak si nejlépe odpočinete...
„Na prvním místě je rodina, která mi hrozně pomáhá. Hned po ní je mojí velkou vášní golf, který chodím hrát, jakmile mám možnost. Začal jsem s ním před čtyřmi roky a hrozně mě to chytlo. Je to výborný relax.“

Prozradíte svůj handicap?
„Teď mám 10. Chtěl jsem mít jednociferný, ale o jednu ránu mi to na posledním turnaji v loňském roce uteklo. Věřím, že to letos doženu.“

Kde hrajte nejraději?
„Nejraději mám parková hřiště jako třeba v Mariánských Lázních nebo u nás ve Varech. Nejvíc se mi líbí právě staré karlovarské hřiště nahoře na Olšankách. Je to historické hřiště s tradicí, která na vás dýchne. Právě to se mi na něm líbí.“