Jakube, co na tohle prvenství říkáte? Zatím jste lepší i než Jiří Krisl nebo Pavel Pýcha.
„Věděl jsem, že moc gólů nedostáváme, když jsem na ledě, ale nečekal jsem, že je to úplně nejmíň ze všech, kteří hrají stabilně. Musím říct, že mě to překvapilo. Moc si toho vážím a beru to jako ocenění spolu s góly a nahrávkami, kterých ale moc nemám. Kluci už mě popichovali, že budu muset něco dát do kasy, jen pokladník zatím neurčil kolik.“ (směje se)

Máte tedy od trenérů defenzivní úkoly?
„Je pravda, že na ledě jsem spíš od defenzivy. Mým úkolem je hrát jednoduše, protože zatím nejsem žádný extra playmaker. Pro mě je teď důležité dobře bránit, což je hlavní náplň obránce, pak až můžu myslet na nějaké útočení.“

Čím si vysvětlujete, že figurujete ve zmíněném žebříčku tak vysoko?
„Určitě je to i zásluha spoluhráčů. Viktor Lang, se kterým nastupuju, mi neskutečně pomáhá. Hodně se toho od něj učím. Další plus je, že nás drží Domíno Pavlát. No a taky mám určitě i trochu štěstí.“ (usmívá se)

Co se vám na švédském parťákovi nejvíc líbí a snažíte se to přenést do své hry?
„Nejvíc asi hru holí a rozehrávku.“

Jak spolu na ledě komunikujete?
„Mluvíme spolu anglicky mimo led i na něm, což trochu komplikuje situaci, když naskočím s někým jiným. Pak se musím rychle přepnout do češtiny a zpátky do angličtiny s Viktorem, se kterým si hodně rozumíme a vyhovíme si.“

Už se vám stalo, že jste nepřepnul?
„Stává se to celkem běžně a poměrně často v každém zápase. Ale kluci umí anglicky a Viktor rozumí hodně slušně česky. Základní hokejové povely v češtině zvládá výborně, takže není problém, když při komunikaci na ledě nepřepnu.“

Švédský parťák Jakuba Štochla Viktor Lang má zmíněnou hodnotu na 60 minut na ledě 1,86

Mužstvo má nejlepší oslabení v lepší polovině soutěže a druhé v celé Chance lize za Jihlavou. Díky čemu tomu tak podle vás je?
„Myslím, že máme pro oslabení dobrý systém. Kromě toho máme skvělé hráče, kteří toho hodně zablokují a obětují se. Ať už jsou to Viktor před brankou nebo třeba Tomba se Stloukym nahoře. Taky se nám daří zastavovat soupeře při jejich založení přesilovky už na naší modré čáře, odkud jim puk hned vracíme zpátky. A zmínit musím samozřejmě zase Domína, který nás drží i v oslabeních.“

Vy osobně máte v oslabení devátý nejvyšší ice-time v týmu. V průměru odehrajete v početní nevýhodě více než minutu a půl za zápas. Těší vás to?
„Moc si toho vážím, protože s důvěrou trenéra roste i moje sebevědomí, což mi hodně pomáhá. V mém věku je super, že chodím i na oslabení.“

Hokej kloubíte se studiem práv v Plzni. Je hodně náročné sladit Chance ligu a učení?
„Nejtěžší je najít si čas a donutit se učit po tréninku, kdy je člověk unavený a po obědě by nejraději spal, odpočíval a relaxoval. Jenže je potřeba se začít učit a nasoukat do sebe všechno učivo. Občas se přistihnu, že bych si přál, abych byl ‚normální člověk’ a chodil do školy každý den.“ (směje se)

Máte za sebou první zkouškové. Jak si vedete?
„Naše škola je pro mě dobrá v tom, že nelpí na docházce. Důležité je mít všechny zápočty a zkoušky, což se mi zatím úspěšně daří. Chybí mi jen plusové body za aktivitu v hodině, takže musím potom všechno umět líp než ostatní, kteří chodí na hodiny. (usmívá se) Zatím nejtěžší pro mě byly asi české právní dějiny, které byly hodně podrobné a obsahovaly docela dost datumů.“

Než jste odjeli ke dvojzápasu do Přerova, říkal jste, že druhé utkání právě vůli studijním povinnostem hrát nebudete, ale nakonec jste nastoupil. To jste na zkoušku nakonec po trestu ve hře pro Nicholase Schause nejel?
„To ne. Dělal jsem zkoušku z ústavního práva, které mi docela šlo a dostal jsem za dva. Po prvním zápase jsem sedl do auta a jel do Plzně, kam jsem dorazil kolem tři čtvrtě na jednu. Naštěstí tam přítelkyně studuje medicínu a má tam byt, takže jsem se docela v klidu vyspal, i když jsem stejně nemohl dospat kvůli zkouškám. Ráno jsem napsal zkoušku a druhou jsem si kvůli zápasu posunul. Z Plzně jsem hodinu po zkoušce jel autem do Prahy a odtud vlakem do Přerova.“

Zaskočila vás změna programu hodně?
„Je pravda, že plán byl trochu jiný, ale tak nějak jsem čekal, že stejně nakonec pojedu zpátky do Přerova. I jsem s klukama laškoval a říkal jsem jim, že se vrátím. Použil jsem k tomu slavnou větu Arnolda Schwarzeneggera I will be back. A opravdu jsem se vrátil.“ (usmívá se)

Jak se vám po takové cestování hrálo?
„Hrálo se mi docela dobře, protože Leo Express byl docela pohodlný. Jen jsem seděl, koukal na filmy a nemusel nic moc dělat. Je pravda, že bez ranního rozbruslení mi trvalo trošku déle, než jsem se do toho dostal, ale ve finále to bylo super.“

Jednalo se už o několikátý dvojzápase v dlouhodobé soutěži. Máte už nějaký recept na regeneraci, když nemusíte cestovat jako v případě Přerova?
„V kabině zaznělo, že se můžeme tímhle způsobem připravit na play-off. Snažit se co nejdřív zápas rozhodnout a ušetřit pak nějaké síly. Když nemusím cestovat, snažím se co nejdéle spát, protože usnout po zápase moc rychle nejde. To si většinou na hotelu pustíme s Viktorem nějaký film v angličtině s českými titulky.“