Rozhovory

Po Super Six jsem čtrnáct dní nespal, vyznává se Karel Ton

Napsal 13.05.2007 Kamil Novák
C h o m u t o v - V roce 2001 odešel nadaný útočník Karel Ton z Chomutova do víru velkoměsta a následujících šest let strávil převážně v dresu mládežnických týmů pražské Sparty. V nedávno skončené sezóně nakoukl i do seniorského áčka, které nakonec získalo mistrovský titul. Má doma medaile z dorostenecké i juniorské extraligy, v posledních dvou letech nakoukl do reprezentačního výběru dvacetiletých, přesto považuje za dosavadní vrchol své kariéry účast na turnaji Super Six v Petrohradu.
Po přestupu do Chomutova se těsně před zahájením přípravy na sezónu 2007/2008 stihl potkat jen z lidmi z vedení klubu, nové spoluhráče bude teprve poznávat. „Znám jen Petra Freiberga, s nímž jsem hrával v Chomutově a Ondru Malinského, který hrál na Spartě,” přibližuje brzy dvacetiletý odchovanec chomutovského hokeje.

Jak v prvním rozhovoru pro klubový web přiznává, na první kroky do kabiny i na suchou přípravu se těší. „Co jsem odešel, tak jsem tu několikrát byl jen jako hostující hráč, takže vím, že zázemí se vylepšilo,” prozrazuje.

Jak se vlastně Váš přestup do Chomutova odehrál?
Už v polovině loňské sezóny jsem chtěl vyzkoušet seniorský hokej, ale Sparta nechtěla hostování, takže jsem hrál jen v Nymburce na střídavé starty. Po sezóně za mě Sparta chtěla tabulkové odstupné, což bylo na první ligu docela dost peněz. Zájem měla Olomouc a už to vypadalo, že si budu balit kufry na Hanou. Jenže Sparta ze svých požadavků slevila a jednání s Chomutovem nakonec dopadla dobře. Jsem rád, že můžu hrát zase doma.

Zdá se, že dohoda klubů se vlekla. Bylo to podobné i v případě jednání mezi Vámi a Chomutovem ohledně podmínek smlouvy?
Vůbec ne. S Chomutovem jsem se dohodli velmi rychle. Jakmile byl souhlas od Sparty, strávil jsme v kanceláři pana Vackeho prakticky jen deset minut a vše bylo podepsáno.

Ve Spartě jste měl možnost nastoupit k několika duelům nejvyšší soutěže. Neberete angažmá v první lize jako krok zpět?
To určitě ne. Na soupisce v extralize budou od příští sezóny muset být dva hráči do dvaceti let, tím pádem nikde v nejvyšší soutěži nebude pro hráče mého ročníku místo. Navíc Sparta více než dva hráče nenasadí a jsou tam jiní adepti. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit.

Ze Sparty přišel před rokem obránce Ondřej Malinský. Bavil jste se s ním o tom, jaké prostředí na Vás čeká?
Je pravda, že po posledním semifinálovém zápase s Hradcem jsme se tu sešli já, Jarda Kasík i Ondra Malinský, ale tohle téma jsme příliš neřešili. Bavili jsme se o jiných věcech.

Do přípravy se zapojil i Petr Freiberg, s nímž jste hrával v dorostu. Myslíte, že by Vás trenéři mohli dát znovu dohromady?
To je předčasné o tom mluvit. Nejdříve se musíme prosadit do kádru pro první ligu. Pravdou ale je, že ta naše spolupráce tehdy fungovala docela dobře. Já jsem tvořil, Petr doklepával puky před brankou a případně boural protihráče. (smích) I teď jsme spolu skoro každý den. Chodíme hrát hlavně tenis.

Přicházíte krátce před zahájením suché přípravy, kterou hráči zrovna v lásce nemívají. Co vy a letní galeje?
Se Spartou jsem k play off už nenastupoval, takže jsem docela dlouho nic nedělal. Proto se na začátek přípravy docela těším, až se zase pořádně zpotím. Ale je mi jasné, že po čtrnácti dnech toho budu mít plné kecky.” (smích)

Vrchol klubové sezóny se Spartou Vám unikl, přesto jste s áčkem úřadujícího mistra odjel do Petrohradu na turnaj Super Six, kde se utkali mistři šesti evropských zemí. Jak na to vzpomínáte?
Výsledkově to byl sice propadák, ale pro mě to byl nezapomenutelný zážitek, ze kterého jsem se pořádně vzpamatoval až za čtrnáct dní. Snídat vedle hráčů jako Jaroslav Hlinka nebo Jan Hlaváč, a pak s nimi jet dva na jednoho na tréninku, bylo něco neuvěřitelného. Ještě teď se k tomu v myšlenkách často vracím.

S juniory Sparty Vám však vyřazovací boje unikly...
Byla to hodně zvláštní sezóna, během které jsme třikrát porazili Slavii, ale také jsme „dokázali” třikrát prohrát s Ústím, které se pohybovalo ke konci tabulky. Tohle jsme prostě nezvládli a těch šest bodů nám nakonec k postupu do play off chybělo.

Jak byste zhodnotil ty roky ve sparťanské mládeži?
Myslím, že to nebylo úplně nejhorší. Mám doma dvě medaile, takže tak špatné to zase nebylo. Hned první rok v dorostu jsme získali bronz, další medaile přišla první rok v juniorech, kdy jsme ve finále prohráli 1:2 na zápasy se Vsetínem.

Měl jste už možnost mluvit s trenérem Kýhosem?
Zatím ještě ne. Volal jsem jen panu Laukovi, kdy a kde se mám hlásit v pondělí k zahájení přípravy. Zatím jsem během podpisu smlouvy stihl poznat jen lidi z vedení a kanceláří.

Vracíte se sice do známého prostředí, ale útroby ČEZ stadionu prošly během těch let úpravami. Byl jste se během volna někdy podívat na chomutovský stadion?
V kabině áčka jsem nebyl, ale když jsme měli na Spartě volno, zajel jsem se podívat na zajímavé zápasy už v základní části. Viděl jsem například Mladou Boleslav nebo Hradec Králové. Play off jsem sledoval docela pečlivě. Navíc jsem tu párkrát byl se Spartou, takže jsem zrekonstruované kabiny viděl a ten rozdíl je znát.