Jak vlastně vaše v dobrém slova smyslu hokejové šílenství začalo?
Rostislav: „Rodinný přítel, který má neustále v srdci KLH a skončil mu zákaz vstupu na hokej, nás jednou v extralize lákal na zápas, který vysílala televize. My jsme se bránili s tím, že přece nepůjdeme na zimák, když dávají zápas v televizi. No, nakonec jsme se nechali ukecat. Bylo to někdy v sezóně 2016/2017, kdy jsme se dostali až do semifinále. Pak už jsme chodili pravidelně.“

Vybavíte si, jaký zápas jste nakonec viděli naživo jako první?
Rostislav: „To je ta moje paměť. Jediné, co vím, že šlo o televizní zápas.“
Zlatica: „Já mám pocit, že extraliga zrovna nějak začínala.“

Bránili jste se, ale nyní je minimálně Rostislav skoro na každém venkovním utkání. Co vás přímo na stadionu tak chytlo?
Rostislav: „Báli jsme se zimy, která na stadionu nakonec vlastně ani nebyla.“
Zlatica: „Asi nejvíc nás zaujalo, jak rychle to přímo na stadionu utíkalo. V televizi to byly dlouhé tři hodiny, na stadionu jsme se po první třetině divili, že už skončila.“ (směje se)
Rostislav: „Bylo to takové lepší, bezprostřednější.“

Tušili jste během prvního utkání přímo na stadionu, že budete za pár let jezdit v podstatě na všechny venkovní zápasy?
Rostislav: „Určitě ne. V extralize se jezdily docela dálky, takže my jsme pravidelně fandili v Litvínově a Karlových Varech, což bylo celkem blízko.“

Jak tedy vzniklo, že teď jezdíte téměř na všechny venkovní duely?
Rostislav: „Vyplynulo to ze situace. V extralize i Chance lize jsme chodili hlavně na domácí zápasy a jezdili do Litvínova, kde to pro nás byl šok. Těžkooděnci a na počet lidí absolutně nevyhovující sektor pro hostující fanoušky.“
Zlatica: „V Chance lize už jsme jezdili trochu víc. Co bylo do sta kilometrů, to jsme absolvovali. Hlavně teda Ústí, Litoměřice a Slavia. Dělala jsem tehdy na směny, takže dál to bohužel nešlo. Když jsme spadli do kraje, rozjeli jsme to ve velkém stylu.“
Rostislav: „Kraj za mě byla bomba liga. Nejen díky výsledkům a výkonům, ale hlavně to všude bylo kousek. Navíc kluci hráli pro zábavu, takže fakt paráda. Jenom škoda, že první sezónu ukončil po dvou zápasech covid.“

Pojďme počítat poslední dvě kompletní sezóny. Který stadion vám během nich nejvíc utkvěl v paměti?
Rostislav: Jednoznačně Roudnice, protože tam byla neskutečná zima.“
Zlatica: „Roudnice, lednice. Neskutečný mrazák. A nejošklivější jsou asi Letňany, kde je to pohledu fanouška šílené. Nejvíc se nám líbilo ve Vrchlabí.“

Rostislave, marně lovím v paměti venkovní zápas, na kterém jste absentoval…
Zlatica: „No nebyl jenom v Děčíně.“
Rostislav: „Byli jsme tehdy na rodinné sešlosti na severní Moravě ve Fulneku.“
Zlatica: „Protože jsme nechtěli o zápas přijít, tak jsme během rodinné večeře vytáhli telefon a koukali na stream, což moji rodiče absolutně nechápali. (směje se) Obsluha chodila a koukala, co sledujeme. Když jsme dali gól, tak se otočila celá restaurace. Nakonec to i rodiče pochopili.“

Jak složité je skloubit venkovní zápasy s prací?
Rostislav: „Pro mě ne, protože dělám osmičky ranní. Jen do Vrchlabí jsem holt jel rovnou z práce.“
Zlatica: „A ještě možná do Hronova. To mě Rosťa vyzvedával v práci, hodila jsem montérky do kufru a vytáhla je v noci, když jsme se vrátili.“

Takže všude jezdíte autem?
Rostislav: „Přesně tak.“
Zlatica: „Asi jen dvakrát jsme jeli na výjezd autobusem. Poprvé na Slavii a to jsem říkala, že byl můj poslední společný výjezd. Nakonec jsme se ale nechali zlomit ještě jednou v kraji do Roudnice, pokud se nepletu.“
Rostislav: „Cesty tam byly vždycky v pohodě. Fandilo se hokejově, ale zpátky se někteří skoro poprali kvůli Spartě a Slavii, navíc fakt bordel v celém autobuse. Vezl nás tehdy Pepík Šebek, který říkal, ať si piva vypijí venku, aby je nerozlili v autobuse. Všichni chytří, že to zvládnou a samozřejmě při první příležitosti bylo pivo na podlaze, když paní s kočárkem přebíhala před autobusem. Tak jsme řekli, že autobusem už definitivně nikdy.“

Na domácí zápasy chodíte do kotle?
Rostislav: „Je to tak.“
Zlatica: „Tehdy nás tam postavili na jedno místo, které už jsme neopustili.“
Rostislav: „Ale je pravda, že v extralize jsme si chodili sednout i na dlouhou stranu, jenže tam nikdo nefandil. Maximálně občas někdo zatleskal, zapískal nebo zanadával. Nic moc se tam nedělo, tak jsme se vrátili do kotle, i když i tam se nadává.“

Uměli byste za ty roky vybrat jednoho hráče, který vám nejvíc přilnul k srdci?
Rostislav i Zlatica současně: „Žíža.“
Rostislav: „Je ho škoda.“
Zlatica: „Neskutečná.“
Rostislav: „A ještě možná i Hany.“
Zlatica: „A ještě Kosťa, který je ve svém věku fakt šílenec, jak je rychlý a kolik má energie.“

Vidím, že komentujete i Pirátské naděje nebo esportový tým. Došli jste k tomu postupně?
Zlatica: „Rostík sleduje hodně esporťáky.“
Rostislav: „Přiznám se, že v první chvíli jsem si říkal, který blázen se může esportem zabývat a který ještě větší blbec na to může koukat. Ale párkrát jsem se podíval. Jak šly počítače nahoru, grafika i zvuk vypadají úplně jinak, což taky hraje roli.“

Když vás tak poslouchám, tak jste se ze skeptika přerodil ve fanouška esportu?
Rostislav: „Asi vlastně docela jo. Je dobrý se na to podívat a kluci jsou navíc šikovní.“
Zlatica: „Jednou jsme přijela domů v jedenáct večer a Rosťa nešel spát, protože musel dokoukat ještě jeden zápas. Já šla po odpolední spát a Rosťa koukal ještě na poslední zápas.“
Rostislav: „S klukama to jde dobře. (usmívá se) Škoda že skončil Miro Sambor a překvapilo mě, že Adrien Frinkelin jako útočník s nejvíc body pár zápasů chytal.“

Jaké to bylo, když jste pak kluky z esportového týmu potkali přímo na stadionu?
Rostislav: „Super. Nechal jsem si podepsat dres od Danka Deveriho.“

Mám pocit, že je to jediný záběr, kdy mluvíte na kameru…
Rostislav: „Je to tak, odlapili mě.“

Proč se kameře vyhýbáte?
Rostislav: „Nejsem hvězda, jsem pouze a jenom fanoušek.“

Jak s odstupem vnímáte cestu klubu z kraje?
Rostislav: „Jak už jsem říkal, krajáč byl super a oslava v Admíku třešnička. Zlatka byla na odpolední, tak jsem na ni počkal v naší hospůdce, dali jsme si dvě pivka a vyrazili tágem do Admíku.“
Zlatica: „Rosťa mi tenkrát říkal, že kluci slaví v Admíku postup. Tak jsem mu odpověděla, že jedeme, ne? Zašli jsme ještě domů pro dresy a bylo to. Vrátili jsme se domů v pět.“
Rostislav: „Pokecali jsme skoro se všemi, které nám postupně lifroval David Černý. Byl ochotný a milý.“

Zlatico, vy hodně komentujete příspěvky na Pirátských nadějích…
Zlatica: „Protože hodně kluků hrálo za áčko a Honza Vostiňák dokonce bydlí někde tady u nás v Jirkově. Jsou šikovní a pořád pro nás můžou hodně udělat, tak se je snažím aspoň takhle podpořit.“

Chodíte na mládežnické zápasy do ROCKNET ARÉNY?
Zlatica: „Málo.“
Rostislav: „Byli jsme snad dvakrát.“

Předpokládám, že je velká výhoda, když je partnerka stejně zapálená jako vy a nemusíte jí nic vysvětlovat…
Rostislav: „To je pravda. Mám výhodu, že nemusím nic vysvětlovat ani v práci.“
Zlatica: „Když jel Rosťa do Tábora a já musela být v práci, tak jsem mu jen říkala, ať fandí i za mě.“

Jaký máte fanouškovský sen?
Zlatica: „Dostat se do první ligy a zůstat v ní. Já osobně o extraligu až tak nestojím, i když Třinec se mi líbí. Z mého pohledu je extraliga už jen o penězích.“
Rostislav: „A to já bych extraligu ještě rád zažil, i když i v případě první ligy mi skončí výjezdy na každý venkovní zápas, protože Moravu už na otočku nedám a brát si dovolenou úplně nechci.“