„V základní části jsme měli bilanci 3:1 na zápasy, možná jsme si před začátkem play-off mysleli, že z nás budou mít Vary po těch výsledcích trochu respekt. Jenže jsme se přesvědčili, že takhle to nefunguje a play-off je úplně jiná soutěž,“ doplňuje ještě mladý obránce.

Piráti jeli během série 14 nájezdů po zápasech a jedno trestné střílení. Ani jeden z pokusů neproměnili, což je v konečném důsledku stálo postup. Jan Páleník však samostatné nájezdy za klíčový okamžik nepovažuje, přestože je sám zmínil. „Neřekl bych, že rozhodly přímo nájezdy. Měli jsme vyhrát první zápas doma, kdy jsme si vytvořili dost šancí i ze hry,“ rekapituluje.

V rozhodujícím rozstřelu po prodloužení o postup se proti karlovarskému brankáři Frčkovi rozjel i obránce Jakub Meliško, další zadák a kapitán nakonec zůstal na střídačce. „Trenér mě neoslovil. Měl jsem jednu možnost ve Zlíně, kde mi to nevyšlo, takže teď jsem nedostal důvěru. Jeli hráči, kteří mají nájezdy víc zažité než já, ale bohužel se jim nedařilo,“ vysvětluje rodák z Klášterce nad Ohří.

Během klíčových chvil byl podle Jana Páleníka na střídačce z hráčů nejvíc slyšet gólman Štěpán Lukeš. „Kluky povzbuzoval a snažil se jim poradit, co by na gólmana Varů mohlo platit, protože on jen stál a čekal na hráče,“ přibližuje.

Jak sám přiznává, nejvíc práce měl jako kapitán po druhé porážce, již mladí Piráti utrpěli na ledě soupeře v poměru 1:5. „Po návratu z Varů jsme si sedli v kabině a bavili se, že musíme naši hru změnit. Věděli jsme, že bychom vypadli, kdybychom hráli stejně jako ve Varech,“ popisuje. „V některých situacích jsem během série hlas musel zvýšit, tady jsme se bavili relativně v klidu,“ připojuje ještě.

SÉRIE OČIMA TRENÉRA KAMILA KOLÁČKA

„Série došla až do nejzazšího možného bodu, což jsme nechtěli, protože jsme věděli, že Vary budou silné a velmi dobře se na nás připraví. Bohužel nám utekl první domácí zápas, který jsme měli vyhrát stejně jako zbývající dvě utkání. Nevyšlo nám to, proto jsme nepostoupili. Bilance v samostatných nájezdech byla z naší strany tragická, neproměnili jsme ani jeden ze čtrnácti nebo patnácti pokusů. Střelce na to máme, ale bohužel nedali góly. Nicméně to nepovažuju za jediný klíčový faktor. Zpětně vidím jako drobnou chybu, že jsme nenasadili do prvního utkání obránce Meliška. Za stavu 0:2 si sami hráči uvědomili, že play-off se hraje jinak, když chcete postoupit dál. První zápas jsme nebyli úplně stoprocentně koncentrovaní, většina kluků si naplno neuvědomovala, že play-off vyžaduje jiný hokej a musí se v něm jinak makat. Po vysoké porážce ve Varech to skoro všem došlo. Když přišli na trénink po tomhle zápase, už z nich sálalo, že maličko změnili myšlení. I proto jsme oba domácí zápasy vyhráli a vyrovnali. Mě osobně mrzí, že jsme nepostoupili. Loni jsme si za celou sezónu nezasloužili postoupit přes Jihlavu, letos vypadala sezona jinak, ale opět nám to bohužel nevyšlo. Doteď mi hlava nebere, že jsme neproměnili tolik nájezdů. Nicméně systém byl dán, nebudeme se na něj vymlouvat.“

Druhý duel série si student kláštereckého gymnázia bude nejspíš pamatovat hodně dlouho. Prozrazuje totiž, že právě během tohoto utkání na něj naplno dolehla tíha odpovědnosti spojená s funkcí kapitána. „Během celé sezóny jsem nijak nevnímal, že jako kapitán mám větší zodpovědnost za výsledky. Padlo to na mě z ničeho nic ve Varech, když jsme prohrávali 0:4,“ vybavuje si.

„Takový pocit jsem doteď nikdy neměl. Byla to pro mě nová zkušenost, ale až na úplný konec jsme to zvládli. Myslím, že kdyby se hrál pátý zápas, zvládli bychom ho, protože jsme našli styl hry, který na Vary platil, ale to už nemá smysl řešit. Bylo to pro obě mužstva stejné,“ říká.

Jan Páleník dostal kapitánské céčko na startu sezóny, přestože letní přípravu absolvoval s juniory a v přípravných zápasech byl kapitánem staršího dorostu Aleš Macháček. „Hned v úvodu přípravy na ledě jsem se zranil, postupně jsem se dostal do sestavy, ale nevyšly mi první dva mistrovské zápasy, po kterých mě trenéři vrátili do staršího dorostu, kde za mnou přišel kouč s tím, že bych měl dělat kapitána,“ líčí. „Vůbec jsem neváhal,“ doplňuje chvatně.

Dostal se tak do role, kterou doposud nezažil, práci kapitánů v seniorských týmech však sledoval především na reprezentační úrovni. „Vnímal jsem to spíš při diskuzích v televizi. Asi nejvíc během olympiády, kdy se řešilo, že Tomáš Plekanec je typem kapitána, který moc neřve v kabině, ale snaží se ostatní strhnout výkonem na ledě. Já jsem k tomu přistupoval podobně, i když v kabině jsem zakřičel, když to situace vyžadovala,“ uvádí. „Zpočátku se mi docela dařilo, pak jsem trochu usnul na vavřínech a dva tři měsíce nebyly moje výkony optimální. Ke konci nadstavby jsem se ale naštěstí srovnal,“ hodnotí sám sebe.

Mladý bek, který podle vlastních slov žije hokejem celoročně, neboť nejraději hraje v létě tenis se spoluhráči, a jako mladší dorostenec zažil ještě starý zimní stadion, obdivuje dva české obránce. „Rád bych měl jednou přehled ve hře jako Marek Židlický, který ví o všem, co na ledě děje před ním i za ním. Tomáš Kaberle je pak zase hodně zodpovědný, i když umí podpořit i útok,“ uzavírá Jan Páleník.