Honzo, vezměme průběh ročníku popořadě. Po základní části jste skončili na čtvrtém místě skupiny. Nemohlo to být lepší?
„Mohlo to být lepší, protože jsme ztráceli body se slabšími soupeři, a to hlavně se soupeři z Moravy. Podle mě hodně přispělo zranění Josefa Sluky, který nás potom neskutečným způsobem držel v play-off. Možná kdyby se nezranil, byli bychom o něco výš, ale tím neříkám, že kluci v brance nebyli skvělí.“

Navíc deset proher z osmnácti bylo o jediný gól…
„Víceméně jsme vždycky se všemi drželi tempo, ale v závěru případně ve druhé třetině se rozhodlo, že jsme o jeden gól prohráli. Myslím, že jsme měli mladý tým, ve kterém bylo hodně hráčů ročníku 2005. Staré jsme zastávali v podstatě my ročníku 2004, protože 2003ky jsme měli čtyři. To podle mě byl jeden z důvodů, protože jsme neměli dost zkušeností, abychom si v některých momentech podrželi puk a neodhodili ho.“

Co bude potřeba zlepšit, aby podobně těsné zápasy vyšly ve váš prospěch?
„To je těžká otázka. Určitě se nesmíme zbytečně zbavovat kotouče a spíš si ho nechat. Celkově budeme muset zlepšit defenzivu. Příští sezónu budeme mít dost starý kádr na to, abychom konečně něco urvali.“

Jak s odstupem času vidíte sérii proti Technice?
„My jsme byli strašně rádi, že jsme do play-off dostali Techniku, i když jsme s ní v základní části těsně prohráli. Věřili jsme si na ni víc než třeba na Přerov. Série byla skvělá a 3:0 na zápasy je výborné, ale mohlo to být klidně 3:2, protože Pepa nás držel do poslední minuty. Napadalo nám tam docela dost gólů, takže jsme byli rádi, že se nám stavidla v play-off konečně otevřela.“

Co bylo klíčové?
„Rozhodla hlavně týmovost. Hodně důležitý byl už první zápas, protože jsme tam jeli s tím, abychom urvali alespoň jeden zápas, a to ten první, což se povedlo. Druhý zápas v Brně jsme hodně hořeli, ale Pepa Sluka nás prostě držel. Kdyby to bylo 1:1, nemohli bychom se divit. Bylo to trochu o štěstí.“

Čekali jste, že Josef Sluka bude po dlouhém zranění v tak skvělé formě?
„Já ho znám z Litoměřic a párkrát jsem proti němu hrál, když chytal za Spartu, takže vím, že je skvělý gólman. Vždycky, když byl s námi na tréninku, makal, takže celý tým jsme mu věřili, že to vychytá. Nepřekvapil nás a říkali jsme si, že bude do play-off jasná jednička.“

Kde se vzala taková rivalita? Sudí rozdali v úvodních dvou duelech 87 trestných minut.
„Týmy z Moravy hrají urputný hokej. Bylo tam hodně takových věcí i de facto mimo led. Byli takoví jakoby drzí a asi nás chtěli i vyprovokovat. Jednou se jim to proti mně i povedlo, že jsem oplácel, ale jinak jsme se drželi. Při druhém zápasu bylo pořád něco a skoro se nehrálo v pěti. Trenéři nás hlídali, abychom se drželi systému a podobných věcí jsme se vyvarovali. Po téhle stránce jsme sérii zvládli dobře.“

Poslední utkání jste si s fanoušky užili?
„Ten byl výborný. Neříkám celý zápas, ale měli jsme více méně navrch. Cítili jsme fanoušky a byli jsme rádi, že se přišli podívat. Pak jsme si užili hlavně oslavy, protože v závěru snížili a my se trochu klepali, ale postup jsme urvali.“

Byli Českobudějovičtí v semifinále na jiném levelu?
„Hráli jsme u nich hned první kolo ligy a otočili tam z 0:2 na 4:2, což nás nakoplo do celé sezóny. Abych se ale vrátil k play-off, byli lepší po individuálních stránkách. My jsme sice dobře bránili box, ale v rohu nás vymíchali anebo přeskočili, díky čemuž se dostávali do lepších příležitostí. Dobře drželi střední pásmo, takže jsme se skoro nedostávali k nim do třetiny, a podržel je gólman. Měli všechno od gólmana přes obranu po útok, navíc se jejich tým od předchozí sezóny v extralize skoro nezměnil.“

Jak vypadala série?
„První zápas byl asi nejvyrovnanější a měli jsme navíc hodně šancí, abychom dali nějaké góly, ale tlačili nás, jenom Pepa nás držel. Druhý zápas byl debakl, napadalo nám tam hodně gólů a přišla je podpořit asi tisícovka diváků, takže pořád chtěli dávat góly. My jsme se jenom vezli.“

Zlomil vás ten druhý duel, který skončil 2:8?
„Příbram tady od nás taky dostala čtrnáctku a pak se hrálo pět zápasů, takže je všechno možné. Šli jsme do třetího zápasu s tím, že chceme konečně vyhrát a potrápit je víc. První třetina byla výborná, ale pak jsme neproměnili šanci a oni ano, takže třetí se jenom dohrávala. Kdybychom měli fyzický fond na to, abychom mohli takhle hrát celý zápas, asi by vypadal jinak.“

Jak velké pro vás bylo vyřazení zklamáním?
„V kabině to bylo smutné. Nejstarší kluci v juniorce končili a bylo pár proslovů, takže padly i nějaké slzy. Byli jsme zklamaní, ale řekli jsme si, že budeme příští ročník usilovat o postup. Cíle budou úplně jiné.“

Vy osobně máte v play-off černou tečku ze závěru rozhodujícího zápasu s Motorem. Co to bylo za zkrat?
„V kariéře jsem takhle snad nikdy nevybouchnul… Jak jsem byl asi v roli kapitána a prohrávali jsme, strašně mě to štvalo, tak jsem prostě vybouchnul. Dostal jsem puk od Martina Starého, ale Saša Jajlov mi vjel do ofsajdu, a do mě po odpískání jeden hráč Motoru najel. Asi cíleně, protože mě Budějovice celou sérii provokovaly. On v té situaci spadnul a já měl černo před očima, takže jsem jenom bouchal a bouchal. Nakonec mě to zastaví na pět zápasů, takže, kdybych byl v tom momentu znovu, určitě bych si to rozmyslel.“

Jinak jste byl obecně se svými výkony v sezóně spokojený?
„Nějaké výkony bych nejradši zapomenul, protože jsem s nimi nebyl úplně spokojený. Jinak si myslím, že jsem se docela posunul. Hodně jsem trénoval s áčkem, což mi pomohlo v klidu na kotouči a s myšlením. Jsem s touhle sezónou celkově spokojený.“

Ale měl jste tedy nějaké výkyvy?
„Někdy ano. Nějaký zápas mi tam spadlo všechno anebo jsem měl přihrávky, když kluci pak dali gól, ale některé zápasy hlavně proti moravským soupeřům jsem měl hodně příležitostí, ale trefil jsem buď tyčku anebo gólmana. Měl jsem i dobu, kdy jsem v pár zápasech za sebou dost bodoval, za což jsem byl rád. V závěru už docházely síly.“

Už jste zmínil, že jste byl kapitán. Cítil jste tíhu této role?
„Vlastně jo. Vím, jaké jsem měl výkonnostní výkyvy a hlavně v tom posledním zápase jsem to podělal. Asi to na mě trochu dolehlo, protože můj tým prohrával 0:2 na zápasy a tekli jsme i ve třetím, takže jsem byl z toho takový nervózní. Snad jsem to ale jinak zvládl dobře, kluci říkali, že jo.“

Pomohlo vám, že drželo zdraví a nevynechal jste žádný zápas?
„Musím zaklepat, ale zdraví v sezóně opravdu drželo. Možná i díky tomu, že jsem se hodně zaměřoval na regeneraci – protahování a třeba jízdu na kole, abych byl fit. Jsem rád, že se to takhle povedlo, protože mi to pomohlo, abych se mohl posouvat dopředu. Ze zranění je strašně těžké se dostávat zpátky do tempa.“

S A-týmem jste hodně trénoval a nakonec odehrál i nejvíc zápasů mezi juniory. Jak se vám vedlo proti chlapům?
„Jsem spokojený a jsem rád, že jsem dostal tolik prostoru. Někdy jsem samozřejmě zahříval bidlo, ale pokud jsem naskočil alespoň do třetí třetiny, snažil jsem se létat a něco předvést. Byla to pro mě velká motivace. Áčko mě posunulo trochu myšlenkově jinak ve smyslu, že bych se tam chtěl dostat a prosadit se.“

Co pro vás bude klíčové pro příští ročník – proniknout ještě více do áčka, nebo postoupit s juniorkou?
„Bude hodně těžké dostat se do áčka, protože pan Pešout získá hodně hráčů a bude ještě větší konkurence, než byla tuhle sezónu. Můj cíl je áčko a trochu se tam zabydlet, ale juniorka je pro mě asi ještě přednější, i když (rozmýšlí se) je to tak půl napůl.“

Co jste už stihl po konci sezóny a co vás ještě v létě čeká?
„Po sezóně jsem asi deset dní ležel a odpočíval. Vypnul jsem od hokeje, chodil s rodiči na túry a s přítelkyní různě po výletech. Přibližně od poloviny měsíce už jsem se začal hýbat v posilovně a běhat, abych byl trochu připravený na suchou přípravu, kterou budeme mít od 2. května. Nezačne mě všechno bolet až v květnu, ale bolí mě to už teď.“ (usmívá se)

Kde budete na dovolené?
„Už jsme ji naplánovali a poletíme do Řecka. Mám rád moře, ale nemám rád vedro, takže mě přemluvily mamka s přítelkyní. Já bych radši někam do hor k jezeru.“