Rozhovory

Josef Němeček o štaci ve Švédsku, přibrzděném rozjezdu ligy i šílené karanténě

Napsala 24.09.2020 Redakce
C h o m u t o v - Chomutovskou dvacítku na prahu Juniorské ligy akademií postihla karanténa, kterou osmnáctiletý brankář Josef Němeček musel absolvovat už podruhé. Následně se rozjezd ligy Jírově družině výsledkově nepovedl hlavně kvůli častým oslabením, bez kterých chtějí Piráti výš a ne si to jenom odplácat.

Jak moc nepříjemné bylo zjištění o karanténě těsně před zahájením ligy?
„Docela dost, protože jsem se to dozvěděl den před prvním zápasem, který jsme měli mít. Myslel jsem, že do karantény půjdu jenom já, ale nakonec se ke mně přidal skoro celý tým. Někteří jsme dvanáct dní netrénovali a pak jsme šli do zápasu asi po třech ledech, takže to bylo náročné. Nic moc ta karanténa. Doufám, že už to nebudeme mít znovu a budeme jenom hrát.“

Co všechno jste kolem toho absolvoval?
„Měli jsme povinnou desetidenní karanténu plus dva testy. Nikam jsme nemohli, musel jsem být zavřený na bytě, což bylo docela složité. Nemohli jsme nic nedělat, takže to bylo náročné. Snažil jsem se aspoň doma nějak pracovat, abych neztratil fyzičku. Posiloval jsem, házel jsem si tenisáky, abych se aspoň takhle nějak udržel, když se nemohlo trénovat.“

Nudil jste se?
„Ano, nudil jsem se a dost. Už to na mě bylo dlouhé a nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem v karanténě už podruhé, první jsem měl po návratu ze Švédska, to jsem byl doma čtrnáct dní. Podruhé už jsem věděl, co mě čeká, takže jsem z toho byl docela špatný. Bylo to šílený.“

Hecovali jste nějak se spoluhráči různými výzvami?
„Na intru jsme se všichni zapojili do tréninků sami. Psali jsme si, co budeme dělat a rozepsali jsme si nějaké věci, které chceme dělat. Se spoluhráči jsme to dodržovali. Kdyby to člověk nedodržoval, do ledu by se vrátil úplně hrozný. Hecovali jsme se a plnili jsme to. Psali jsme si, co kdo udělal, takže aspoň v tomhle to bylo super.“

Jak moc vás karanténa ovlivnila při návratu na led?
„V hlavě jsem si říkal, že se musím vrátit co nejrychleji. U gólmana je to, myslím, složitější a vrací se do toho déle, než se zase všechno rozproudí. Je důležité i protahování, takže gólmana potom všechno bolí, když jde po dlouhé době na led. I teď to na sobě trochu cítím, že to není úplně ono. Musím co nejvíce trénovat, aby se to tam vrátilo.“

Byl první trénink hodně špatný?
„Nebylo to tak hrozné, i když tam z mé strany nebylo to, co bych tam chtěl a co jsem třeba předváděl na turnaji v Pardubicích. Tam jsem cítil, že už to mám v sobě zase v pohodě a dostal jsem se do toho, ale karanténa zase všechno převrátila naruby. Je to složitější. Trénujeme tady s panem Svobodou, který se nás snaží dávat zase dohromady. Snad nám to pomůže a bude to na dalších zápasech jenom lepší.“

Jaká byla nálada před úvodním mistrovským zápasem proti Havířovu?
„Těšil jsem se, protože už to bylo fakt dlouhé. Chtěl jsem zápas už před karanténou, protože už to bylo potřeba. Jenom trénovat taky nejde. Zápasy jsou důležité a všichni jdou díky nim nahoru. Když si v hlavě můžeme říct, že se nám to povedlo, je to strašná motivace. Nervozita tam snad ani žádná nebyla, protože i Havířov měl před námi třeba jenom jeden zápas. Neodehrál toho více než my, ale možná o něco déle trénoval, což ale není žádná výmluva. Byli jsme připravení dost a navíc to máme všichni stejné, takže na výmluvy si tady hrát nemůžeme. Všechny to může potkat. Nás to naštěstí potkalo teď, i když by bylo lepší, kdyby nás potakala ještě dříve, ale dalo se s tím počítat.“

Jak se utkání vyvíjelo?
„Začali jsme dobře a Havířov hrál taky velmi dobře, hráli jsme vyrovnaný hokej. Potom jsme se holt nechali několikrát vyloučit a dostali pět gólů v oslabení. Takovým dobrým týmům nemůžeme dávat tolik přesilovek, protože v nich góly padají. Zápas jsme si prohráli kvůli oslabením, kterých jsme měli hodně. Musíme se jich vyvarovat.“

Z čeho fauly plynuly?
„Byly to takové fauly nefauly. Pan rozhodčí nám moc nepomohl, že by pískl i něco nám, hodně se pískalo na naší straně. Když jsme dostali tu desítku – viděl jsem pak video – faul to podle mě nebyl. Vymlouvat se na to ale nemůžeme, písknul to. Pokud hrajeme ve čtyřech, musíme se snažit blokovat střely a odehrát to i ve čtyřech. Jde to i tak. Bohužel se to nepovedlo a napadaly nám z toho góly.“

Jak se vám chytalo?
Chytalo se mi dobře a jsem celkem spokojený. Štvaly mě ty góly, protože tam byly chyby i z mé strany. Častokrát byl volný hráč před bránou, ale na to se vymlouvat nechci. Příště to musíme všichni zlepšit. Když jsme hráli v pěti, hráli jsme dobře a v některých pasážích i lépe než soupeř. Oni měli štěstí, že jim to tam v přesilovkách napadalo a my už jsme to neměli jak otočit.“

Duel s Mladou Boleslaví jste sledoval ze střídačky. Jak vypadal?
„Druhý zápas už byl lepší a na klucích jsem viděl, že už se do toho opravdu vrací. Co jsem viděl, byl to dobrý hokej a dalo se na to koukat, i když nás teda přestříleli, nic bych zápasu nevytknul. Dali nám o dva góly více, byla to škoda. Musíme se s tím nějak poprat, hlavně s tím oslabením.“

Co bude důležité do dalších duelů?
„Musíme se soustředit, abychom odehráli to, co v Pardubicích. Tam jsme všechno plnili, ale teď se to nedaří, je těžké se po karanténě do všeho vrátit. Musíme poslouchat, co trenér říká, a hlavně hrát v pěti. Myslím, že už to od příště bude lepší a urveme nějaké body, které si zasloužíme za to, co jsme všechno odehráli a jak se všichni snaží. Jsme jeden tým a už bychom si tři body zasloužili, takže snad to vyjde.“

Máte před sebou nějakou příčku, na kterou byste chtěli dosáhnout?
„Nekoukáme se na to, jestli se sestupuje, nebo ne. Rozhodně to tady nechce jenom odplácat. Chceme se dostat co nejvýš a odehrát celkově sezónu co nejlépe. Když se nám zadaří, jenom dobře, ale je to jenom sport. Když něco nevyjde, tak to nevyjde, ale musí se jít dál. Máme na to, abychom se dostali nahoru. Umíme porážet i dobré týmy, takže to musíme jenom dokázat. Půjde to.“

Můžete porovnat juniorskou ligu s tebou ve Švédsku, ve které jste chytal?
„Jde o to, že tady už některé hráče zkouší v áčku, takže ti pak mají přehled, vymýšlejí různé věci a nahrávají si do prázdných branek. Dělají podobné věci, jak se dělají v áčku. Ve Švédsku je to jiné v tom, že tohle dělají taky, ale spíš zkouší gólmana něčím překvapit. Střílí tam opravdu z každé pozice a gólman si to musí hlídat. Je to dost srovnatelný hokej, ale Švédi si myslím, že můžou dát gól úplně z každé pozice. Dokážou vymyslet úplně z nesmyslné situace něco, co brankáře dokáže překvapit. Tohle se mi tam líbilo, protože si gólman musel hlídat úplně všechno. Pokud si to nehlídal, mohl dostat klidně deset gólů za zápas, protože ho desetkrát za zápas překvapili. V tom je to tam jiné.“

Posunul jste se v této oblasti nejvíce? Že už vás nic nepřekvapí?
„Myslím, že jo. Tam jsem se toho dost naučil a pak přestoupit zpět do Česka a zvyknout si na jiný hokej, bylo docela složité. Než jsem se do toho dostal, než jsem si zvykl na tréninky a na zápasy, nějakou dobu to trvalo. Je v tom menší rozdíl, ale je tam. Jak už jsem to naznačil dříve – tady hrají dospělý hokej, protože už toho zažili v áčku dost. Hráči jsou takoví chytřejší. Hokej je tady důraznější, útočníci se hodně cpou do brány a je tu hodně dorážek, i proti Havířovu jich tam bylo opravdu dost. Na tohle se obrátit zpátky a hlídat si všechno, bylo docela těžké, protože je to brankářova zodpovědnost.“

Co vám dal obecně rok v zahraničí?
„Určitě mě posunul v rychlosti. Trenéři gólmanů to tam mají nastavené úplně jinak. Snaží se, aby brankáři tolik nevylézali z brány, sledovali a hlídali si hráče s pukem i bez něj a nedostávali góly do prázdné brány, protože švédští kluci jsou fakt šikovní a střílí z každého úhlu. V tom jsem se dost posunul, jen tak se v bráně nerozhodím a udržuju si puk před sebou. Jsem takový klidnější.“

Bylo nejtěžší získat tenhle klid?
„Jo, stoprocentně. Celkově to bylo ze začátku těžké. Než jsem si sedl se spoluhráči, angličtina a všechno okolo. Bydlel jsem tam sám, takže než jsem si na všechno zvykl, bylo to náročné. V prvních zápasech jsem nevěděl, co od toho očekávat... Byla to ale nakonec povedená sezóna. Jako týmu se nám vedlo dobře, postoupili jsme do Allsvenskan, což bylo před play-off. Já osobně jsem se udržoval nahoře v tabulce, ale pak jsem se zranil – při jednom zákroku jsem se moc natáhl a tříslo to nevydrželo – takže to bylo horší.“

Jak jste se vlastně ocitl na severu Čech?
Ve Švédsku jsem nestihl try-outy, čímž se tam pro mě cesta pro tenhle rok uzavřela. Pak jsem byl na operaci, takže jsem nevěděl, jak bude sezóna pokračovat. Nakonec mi můj trenér Martin Altrichter řekl, jestli nechci do Chomutova, že je to tady super. Rozhodl jsem se, že to zkusím, ukázal jsem se trenérům, kteří chtěli, abych zůstal, takže jsem tady. Zatím jsem tu spokojený.“

Víte, za které týmy byste měl v sezóně naskakovat?
„Zatím ještě nevím, jak to bude. Šel jsem do Chomutova s tím, že hlavně pomůžu tady v juniorce a odchytám tu co nejvíce zápasů půjde. Kadaň by samozřejmě byla plus, které bych z toho mohl mít. Budu jedině rád, když nějaký prostor v Kadani dostanu, pokud to nevyjde, budu chytat tady a budu se snažit pomoci tady, abychom se dostali co nejvýše. Když to vyjde, mohl bych dostat za odměnu nějaký zápas v Kadani.“

Přijalo vás tam mužstvo v pohodě?
„Přijali mě fakt v pohodě, ani jsem to nečekal. Byl jsem z toho docela nervózní, protože jsem v áčku nikdy nechytal. Trénink a všechno okolo tam bylo v pohodě, gólmani si tam mezi sebou přejí. Byl jsem tam nejmladší, ale kluci byli úplně v pohodě. Všichni se se mnou seznámili, byl jsem tam rád a spokojený.“

A co áčko Pirátů? Uvidí vás fanoušci i v ostrém zápase?
„Myslím, že asi jo, povídali jsme si o tom ještě před sezonou s trenérem, že bych nějaké zápasy měl mít. Nevím, kdy to přijde, ale doufám, že si nějaký zachytám. Na druhou stranu budeme dohrávat docela dost zápasů v juniorce, takže nevím, jak budu do áčka volný.“

×
Dnes v 18:00 | Jun.
HC Oceláři Třinec
Piráti Chomutov