Rozhovory

„Dostal jsem krásný předčasný dárek,“ vrací se Stanislav Vrhel k premiéře v národním týmu

Napsal 05.02.2019 Libor Kult
C h o m u t o v - Momentálně mu patří čtvrté místo v týmovém pořadí produktivity i kanonýrů mezi chomutovskými juniory, a tak není divu, že se pirátský odchovanec Stanislav Vrhel dočkal v závěru loňského kalendářního roku premiéry v národním týmu. Střelec deseti gólů a majitel sedmnácti asistencí reprezentuje také nyní, se sedmnáctkou vyrazil na turnaj pěti zemí do švédského Tranås, kde bude chtít v nejcennějším dresu poprvé bodovat.

Stando, co pro vás první zápasy v národním týmu do sedmnácti let znamenají?
„Jsem vděčný, že jsem dostal šanci i v zápasech a zároveň to beru jako velkou šanci se ukázat. Těšil jsem se, že by to mohlo přijít, když jsem v klubu podával dobré výkony. Myslím, že mi hodně pomohlo, že mám prostor i v první lajně a chodím taky na přesilovky. V lize mi to šlo, tak jsem doufal, že by to mohlo vyjít. Jsem rád, že tam se mnou byli i další dva kluci z Chomutova.“

Než jste dostal nominaci na trojzápas s Finskem v Kladně a Slaném, absolvoval jste kemp před World Challenge v Kanadě. Jaké bylo čekání na první utkání?
„V Jihlavě jsem tušil, že do Kanady nepoletím. Bylo nás tam kolem čtyřiceti, navíc chyběli třeba Myšák s Novákem, kteří taky měli letět. Dával jsem si maximálně dvacet procent, že bych se do konečné nominace vešel i jako náhradník. Pak jsem se snažil v klubu, kde jsem docela dost bodoval. Nakonec to týden před narozeninama přišlo, takže jsem dostal předčasný dárek.“ (usmívá se)

Michal Gut je kapitánem sedmnáctky, za niž nastupuje také Josef Koláček. Zjišťoval jste u nich, jak to v týmu chodí?
„Ptal jsem se hlavně Kolesa, protože s tím se bavím asi nejvíc. Překvapilo mě, že všichni dodržovali časy. Když se řeklo v osm, všichni tam byli v osm, což je tady v klubu trochu horší. (usmívá se) Tušil jsem, že na ledě to bude rychlejší a soupeři budou šikovnější. Koleso mi pořád říkal, že finští a švédští beci jsou úplně jinde. Že si dovolí kličku na modré a nemají z toho stres. Mají takové medové ručičky. (směje se) Všechno se potvrdilo, jen mi to přišlo trochu míň silové než juniorka, která mi vyhovuje maličko víc, protože v reprezentaci se tolik do těla nehrálo. Na druhou stranu kluci říkali, že třeba Finům chyběli čtyři nejlepší hráči, takže by to s nimi třeba bylo jiné.“

Stanislav Vrhel odehrál proti Finům první tři zápasy v národním týmu, v dresu sedmnáctky v prosinci nebodoval
(Foto: Ronald Hansel – Juniorský hokej)

Mezinárodní konfrontace určitě představuje pro mladé hráče velký přínos. Na čem musíte po první reprezentační zkušenosti nejvíc pracovat?
„Možná to vyzní špatně, ale připadá mi, že bych to měl vzít ještě víc na sebe. Člověk se musí co nejvíc ukázat. A určitě musím pořád pilovat bruslení, protože to je v současném hokeji strašně důležité. V NHL i KHL jsou samí výborní bruslaři. Musím zlepšit první tři kroky a ještě i zesílit, abych se líp udržel před brankou. Taky mi chybí klid.“

Jak jste do mužstva zapadl? Musel jste jako nováček sbírat puky?
„Jsem docela upovídaný, takže jsem se s některýma klukama seznámil už v Jihlavě. Náhodou to vyšlo, že všichni seděli kolem mě. S Erikem Meluzínem jsem řešil jídlo, s Tobiášem Handlem a Honzou Hamplem jsme se bavili o holkách. (směje se) Puky se sbíraly po lajnách a já prohrál střihání, takže jsem sbírat musel.“

S kým jste vlastně nastupoval?
„Měl jsem hrát s Michalem Gutem a se Štěpánem Macháčkem, jenže v první lajně se zranil Kuba Konečný, takže Guťák se posunul do první lajny a k nám povolali Jirku Puczeka. Pak se to ještě prohazovalo, takže jsem chvilku hrál i s Erikem Meluzínem a Jirkou Puczekem. Byl jsem na ledě i s Kolesem, se kterým se mi hraje dobře. Když vidím na ledě jeho, jsem radši, protože spolu hrajeme od čtyř nebo pěti let.“ (směje se)

Vzhledem k tomu, že se v prosinci hrálo v České republice, jste měl v hledišti asi velkou podporu. Je to tak?
„Máte pravdu. Dorazili přítelkyně, rodiče, děda nebo strejda s tetou i bratrancem, zapomenout nesmím ani na ségru a strejdu Arnošta. (usmívá se) Další fandili na dálku.“

Vaše o téměř tři roky mladší sestra také hraje hokej. Už jste ji hecoval, že jste se do národního týmu dostal dřív?
„I ona už byla na nějakých kempech, ale ještě je mladá, takže má do šestnáctky čas. Na druhou stranu u holek je to posunuté a jdou tam dřív, když jsou fakt dobré. Teď jí doma trochu hecuju a tlačíme na ni, ať se sebou něco dělá, protože to má trochu jednodušší. Mohla by s hokejem studovat v Americe, což by bylo hezké. Teď je ale v pubertě, takže se s ní vychází trochu hůř.“ (směje se)

A vás zámoří neláká?
„Líbilo by se mi to, ale musím zlepšit angličtinu. Trochu se stydím, jak v ní na tom jsem, když mám mamku angličtinářku. (směje se) Dovedu si představit i Švédsko nebo Finsko. Prostě si zkusit, jak to vypadá venku, abych získal zkušenosti i do života. Když už bych šel ven, chtěl bych hrát soutěž, která bude mít úroveň. K tomu by mi mohla pomoct právě reprezentace, kdybych se do ní dostával pravidelně.“

Stanislav Vrhel hraje mezi juniory prvním rokem, ve 34 duelech zatím nastřádal 27 kanadských bodů (10+17)
(Foto: Kateřina Kundertová)

V juniorské DHL extralize nastupujete i proti o tři roky starším soupeřům. Jaké to je?
„Moc ty kluky neznám, ale je zážitek hrát s takhle starými kluky od nás. Můj bratránek se narodil v roce 1999 a hrál tady v Chomutově. Já jsem na něj, Svoboďáky nebo Chlániče chodil koukat. Byl jsem tehdy v šesté nebo sedmé třídě a oni hráli play-off v mladším dorostu. Nikdy by mě nenapadlo, že si třeba s Chláničem a Matyášem Svobodou takhle brzo zahraju v jedné lajně. V autobuse jsem vždycky koukal, jak obrovskou nohu má Matyáš už v žácích. Moc to nechápu, ale je to fakt zážitek.“

Neměl jste z přesunu z dorostu do nové juniorky strach?
„Bál jsem se, jak to bude, ale dostáváme hodně prostoru. Dost mi pomohlo, že s klukama pořád trénuju. Jít z dorostu jen na zápas, by byl docela skok. Takhle jsem si zvykl, i když to chvilku trvalo. Naštěstí jsme hráli hodně přípravných zápasů a už během nich jsem si to osahal. Zpětně musím přiznat, že během první přípravy na malé hale proti Varům jsem byl docela nervózní.“

Prozradíte svůj hokejový vzor?
„Vždycky jsem koukal na Pavla Dacjuka, ale teď v KHL o něm moc nevím a nikde nemůžu najít záběry. V NHL se mi líbí Gaudreau, jenže ten mi není moc podobný, protože je malý. Pan Pastyřík mě loni pořád srovnával s Malkinem, který se mi taky líbí.“

TOP foto: Ronald Hansel (Juniorský hokej)

×
Dnes v 17:30 | Muži
Piráti Chomutov
HC Dynamo Pardubice
×
Odehrané v 16:00 | Jun.
Piráti Chomutov
HC Olomouc