Tím začala eskapáda, která na dlouhé měsíce zaměstnala psychiku mladého hráče, jenž zažíval povedenou sezónu a mohl bojovat o místo v kádru v té době nově se rodící dvacítky. I přes značné komplikace má příběh Darka Hejcmana šťastný konec. V pátek 10. ledna 2014 se totiž šikovný útočník vrátil do mistrovských zápasů.

A uvedl se parádně. Během přestřelky s Jihlavou, kterou tým vedený Martinem Ťupou vyhrál 6:5, si na konto připsal vítězný šestý gól a jednu asistenci. „Bylo úžasné, že jsem se mohl vrátit mezi kluky na led a hrát zase zápas,“ ohlíží se. „Důležité bylo, že jsme vyhráli. Gól byla jen třešnička na dortu,“ upozorňuje.

Měsíce předtím však pro Darka Hejcmana tolik idylické nebyly, přestože zpočátku vše vypadalo celkem nevinně. „Hned po zranění jsem myslel, že všechno bude v pohodě a půjdu jen na jednu operaci. Bohužel se vyskytly komplikace a nakonec mě museli operovat třikrát,“ přibližuje.

Původní diagnóza před prvním chirurgickým zákrokem totiž zněla úplně jinak, lékaři však objevili, že se jedná o závažnější problém. „Vypadalo to, že budu mít něco s meniskem. Hned v pondělí jsem šel na operaci, která ale ukázala, že mám přetržený přední křížový vaz, takže jsem za dva měsíce absolvoval další operaci,“ líčí devatenáctiletý forvard. „Zákrok dopadl dobře, ale následná péče se zkomplikovala. Musel jsem na další operaci, aby se koleno uvolnilo, protože se nerozhýbalo,“ popisuje důvod třetí operace.

Několikrát jsem si pobrečel

Psychickému rozpoložení talentovaného hráč nepřidala zejména zpráva o přetrženém vazu. „Nečekal jsem, že přijde něco takového, takže jsem novou diagnózu nesl docela těžce. Navíc jsem se cítil docela dobře,“ vybavuje si. „Musím se přiznat, že jsem si párkrát i pobrečel, protože se mi hlavou honily myšlenky, že už se třeba nevrátím,“ prozrazuje upřímně. „Od zprávy o přetrženém vazu až do období po druhé operaci to bylo nejtěžší, protože v jednu chvíli hrozilo, že už nebudu nikdy chodit. Jak začaly komplikace a noha nešla rozhýbat, každý den jsem trpěl bolestí a nemohl pomalu ani vstát z postele,“ uvádí.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem měl Darek Hejcman poměrně hodně volného času. Snažil se zabavit a rozptýlit nejrůznějšími způsoby. „Koukal jsem na televizi nebo hrál hry, ale ve finále mě to moc nebavilo, protože jsem si kvůli bolesti nemohl ani pořádně sednout,“ vypráví. „Sledoval jsem spíš seriály jako Bing Bang Theory nebo Jak jsem poznal vaši matku. Dokoukával jsem díly, které jsem neviděl,“ usmívá se.

V těžkých chvílích za ním stáli a pomáhali mu ti nejbližší. „Rodiče a celá rodina mě hodně podporovali. Neustále mi opakovali, že se určitě vrátím,“ děkuje na dálku. „Jakmile jsem se někdy v září dostal zpátky mezi kluky a trénoval na suchu, i oni mě podporovali a povzbuzovali s tím, že se zvládnu vrátit,“ připojuje na adresu spoluhráčů.

Organizaci Pirátů velmi dobře zná rovněž otec Darka Hejcmana, který působí u mladšího dorostu. „Taťka to snášel taky dost těžce. Pomáhali jsme si navzájem, abychom to zvládli. Jsem vděčný, že mě podporoval a teď se mnou trénuje, abych se dostal zpátky do formy,“ znovu děkuje.

Snažím se na koleno nemyslet, abych se znovu nezranil

Chomutovský rodák přišel o zbytek loňské dlouhodobé soutěže a vyřazovací boje sledoval jen jako divák. „Play-off začalo po první operaci, po které jsem mohl normálně chodit, takže jsem byl s týmem na stadionu i na střídačce,“ hlásí. „Musím přiznat, že se mi zápasy nesledovaly dobře. Hodně mě svrběly ruce,“ nezastírá.

Zároveň nemohl bojovat o místo ve dvacítce, v níž letos byli na mistrovství světa tři hráči Pirátů. „Kdyby se mi povedlo play-off nebo i sraz, na který jsem měl jet, šance bojovat o místo by asi nějaká byla. Bohužel se stalo, co se stalo. Zamrzelo mě to, ale život jde dál, teď jsem rád, že vůbec můžu hrát,“ raduje se z návratu mezi mantinely.

Nyní už normálně hraje a podle vlastních slov na poraněné místo nemyslí. „Mírné obavy o koleno se objevily, ale spíš se snažím nemyslet na to, čím jsem prošel. Kdybych o všem moc přemýšlel, hrozilo by, že někde nohu blbě nechám a zraním se znovu,“ přemítá nahlas s tím, že ve zbytku sezóny chce, aby noha co nejvíce zesílila a tým udělal co nejlepší výsledek.

Podobně jako většina mladých sportovců i Darek Hejcman má vzory, jejichž hru sleduje. Z jeho slov vyplývá, že by si rád vzal schopnosti tří hráčů. „Líbí se mi šikovné ruce Pavla Dacjuka nebo zrychlení a střela Alexandera Ovečkina, na kterém je vidět, jak ho hokej baví. A už odmala, kdy jsem hrál ještě pravé křídlo, mám rád i Milana Hejduka,“ uzavírá.