Kapitán Skořápka se od časného rána procházel po zatím prázdné, ztichlé palubě. Mužstvo ještě chrápalo v podpalubí, když se sešel ve své kajutě s Admirálem. „Čeká nás těžká cesta pane, jaký je plán v boji s Orly?“ Admirál přimhouřil oko. Jeho klid zapůsobil na napjaté nervy kapitána jako balzám: „Jen žádné strachy, bude to velká a slavná plavba. Našim chlapům věřím, jsou dobře vycvičení a mužstvo je početné. To by v tom byl ďas, abychom k cíli nedopluli!“ Pak rozbalil svazek map, sklonil se nad nimi a začal vysvětlovat svůj plán: „Orlí letka nás hodlá napadnout ještě v našich vlastních vodách. Ale my se zaskočit nenecháme! Pustíme se ne do jedné, ale hned do dvou bitev. Potom je budeme pronásledovat k nim do Orlího průlivu a když to bude nutné, takticky je vylákáme zpátky a dorazíme je! Budeme útočit, ale nesmíme zapomínat na obranu. Budeme kombinovat, ale když bude třeba sáhneme k přímočarému útoku. V jednoduchosti je někdy síla. Rozuměl?“

„Rozuměl!“ vykřikl kapitán Skořápka s nadšením v hlase a vydal se za mužstvem, aby mu vlil optimismus do žil.

Paluba Belladonny mezitím ožila. Do půli těla svlečené postavy vytrénovaných válečníků se zvolna probouzely k životu. „Ranní hygiena!“ zařval Hrušoun a vykloktal rumem. Pulpič se zakousl do nedojedené pečínky a Hašan zakopl o jakoby náhodou nataženou Dudlíkovu nohu... Nikdo si nevšiml kapitána, který mezitím vystoupal na můstek a v rychlosti přepočítal osádku. „Kde je Chábič, himl hergot?“

„Chytá!“ hlásil snaživě Venouš a stejně jako ostatní se otočil čelem ke Skořápkovi. Jen Ferko si ještě párkrát cvičně bouchnul do pytle s moukou zavěšeném na ráhně.

„Tak jo,“ odvětil smířlivě kapitán, ryby budeme potřebovat. A jak se mu daří?“ „Zatím chytil všechno!“ „Dobrá, dobrá, jen tak dál...“ probíral si kapitán vousy, pak zpozorněl a zahartusil na Hanyho se Závorou: „A co vy dva tady? Koukejte mu pomoct! Sám to všechno nepochytá! „Rrrozkaz!“ vykřikl Hany rozpustile a rozběhl se pro výstroj.

„Kamarádi, námořníci!“ začal Skořápka svůj projev. „Mysleli jste si, že se na můstek dobelhám s dřevěnou nohou jako kapitán Flint, že jo? Ale to jste se přepočítali, moje hnáta je pevná jako tenhle stěžeň a jen tak někdo nebo něco jí nepřerazí. Budu bojovat s vámi, povedu vás do boje a společně zvítězíme! Dnes je den, kdy začíná naše plavba vstříc Barážovým ostrovům. Půl roku jsme se tužili v menších šarvátkách, cvičili a trénovali. Ale dnes začíná skutečná bitva!“

„Hurááá,“ zařval Hrušoun a s ním několik dalších. Kapitán chvíli počkal, pak mávnul rukou a dav umlčel.

„Musíme do toho dát všechno, protože nás na cestě čeká několik tvrdých a houževnatých soupeřů. Tím prvním bude Orlí letka, která už vyplula a je na cestě do našich vod. Ale tady jsme doma my a dáme jim to jasně najevo!“

„Hurááá“ zařval tentokrát Jesle a na znamení bojového nadšení chytil kolem ramenou spolubojovníka Stanleyho.

„Spoléháme na naše střelce: Dudlíka, Hrušouna, Dzíru, Kraftyho, Prochyho i další. Budeme ale potřebovat taky pevnou obranu, kterou nám zajistí Čert, Pulpič, Kníže, Blekota, Hájkys, Tribuncák a koneckonců, když to bude potřeba, budou bránit všichni! A Chábič, Hany a Závora, ti budou hlídat kasu! Do té nesmíme nic a nikoho pustit!“ „To tam budeme všichni najednou?“ znejistěl Hany. „Všichni se tam nevejdete,“ promnul si Skořápka vousy. „Budete se střídat, admirál vám dá vědět, kdo a kdy!“ Pak zavelel rozchod.

Piráti z Chomutova se rozešli po palubě Belladonny, a vytvořili hloučky. Debatovali o svých šancích a o taktice, kterou velení připravilo.

„Chceš dudlíka?“ zeptal se naoko zamračený elitní střelec Dudlík Půlpiče a ukázal mu náboj do své bambitky.¨ „Pěkný, máš jich dost?“ „Bez obav, dost pro všechny. A koukej pořádně nabíjet, když budeme spolu v útoku!“ „Jasná zpráva,“ zazubil se Pulpič a vytáhnul zpod truhly s hadry na podlahu svou uleželou nedojedenou pečínkou. Tribuncák zjišťoval u Kraftyho, o čem byla řeč, protože nevládne domorodým nářečím, Ferko začal zase bušit do provizorního boxovacího pytle a Pepíno­ „Zlá ruka“ mu radil, jak dát pořádnou ránu. „Budeme potřebovat podporu našich věrných domorodých příznivců. Jestli se nedostaví v hojném počtu, bude to špatné,“ přemýšlel zpátky ve své kajutě Skořápka. „Přijdou, nebojte kapitáne, jsou naším trumfem v těžkém boji, určitě nás v tom nenechají samotné,“ ujišťoval ho admirál. Dudlík na palubě nabil svou pověstnou bambitku a dobře mířenou ranou sestřelil prázdnou skleničku která zůstala stát na kapitánském můstku.

Slunce se mezitím vyšplhalo vysoko na oblohu a ozářilo hladinu. Na obzoru se zatřepetala vlajka s orlí hlavou. Bitva začíná...