Bez gólu se nedá vyhrát duel základní části, natož pak lítá bitva ve vyřazovacích bojích. „Chybělo nám trochu štěstí. Šancí jsme měli dost, ale nemohli jsme se trefit, z čehož plynula určitá frustrace,“ připouští pětatřicetiletý zadák. „Že začal chytat Hylák? To jsme neřešili. Soustředíme se na sebe, ke každému zápasu přistupujeme s pokorou.“

Rodák z Dubnice nad Váhom si všiml, že jeho trefa poněkud nalomila sebevědomí souboru koučovaného Vladimírem Jeřábkem. „Po našem prvním gólu se hra úplně otočila. Potvrdilo se, že jsme potřebovali skórovat,“ reaguje s ohledem na čtyři přesné zásahy během deseti minut.

Číslo deset sehrálo poměrně významnou roli také v negativním smyslu. Hned trojice chomutovských borců vyfasovala ve vítězném duelu od hlavních sudích osobní desetiminutový trest. Roman Chatrnúch se octil mezi nimi. „Souvisí to s rozhodčími,“ domnívá se. „Pro hodnocení jejich výkonu neexistuje v češtině ani ve slovenštině to správné slovo,“ pousměje se následně s notnou dávkou bezmoci.

Klukům jsem hned říkal, že chci bydlet s Martinem Gálikem

Jazyk našich bývalých federálních bratrů nyní zní v chomutovské kabině určitě častěji, příchod Martina Gálika musel Romana Chatrnúcha potěšit. „Určitě jsem rád, ale masér Dušan je v podstatě taky Slovák, takže předtím jsem si mohl popovídat s ním,“ prozrazuje statný obránce, s kým doposud komunikoval v mateřštině.

Takhle pálí Roman! Neúspěšná střela podobná té gólové z Vrchlabí.

Ještě před odjezdem na ubytování do Špindlerova Mlýna měl někdejší hráč pražské Slavie či Kladna jasno, kdo mu bude dělat na pokoji společnost. „V kabině jsem hned hlásil, že chci bydlet s Martinem Gálikem, abychom si mohli porozprávať,“ použije Roman Chatrnúch s cukajícími koutky slovenský výraz.

Alespoň jednu noc mimo známé prostředí přivítal zkušený bek také z jiného důvodu. „V Chomutově jsem bez rodiny, takže mě potěšilo, že jsem večer nemusel sám sedět mezi čtyřmi zdmi,“ přibližuje.

Odloučení od rodiny se snaží brát statečně, v každé volné chvíli míří za nejbližšími do rodného města. „Jakmile máme volno, jedu na Slovensko,“ líčí. „Většinou se tam vydávám, když hrajeme na Moravě nebo máme delší volno,“ naznačuje ještě.

Možná i proto by se Roman Chatrnúch vůbec nezlobil, kdyby série s Vrchlabím skončila již po pátém střetnutí před vlastním publikem. „To by si přála spíš manželka,“ rozesměje se. „Samozřejmě i já bych byl rád, protože bychom ušetřili spoustu sil,“ nezapře v sobě profesionála myslícího především na blaho týmu.

Jak již bylo zmíněno, přibyl bývalému obránci Berouna, Ostravy či Mladé Boleslavi slovenský parťák. Martina Gálika potkával Roman Chatrnúch ještě v době, kdy chomutovská posila před play off oblékala dres Žiliny. „V Česku hraji už sedm nebo osm let, ale pamatuji si na něj,“ ujišťuje.

„Už když měl přijít loni před play off, ptali se mě na něj spoluhráči,“ praví Roman Chatrnúch. A co se od něj tehdy kamarádi v kabině dověděli? „Že to byl vždycky nepříjemný útočník, který hodně bruslil,“ zaloví v paměti.

Standa Mikšovic je hrozný pokladník, každého stále otravuje

Kromě spolehlivých výkonů na ledě, se zkušený obránce předvedl ještě před zahájením čtvrtfinále i mimo stadion. V bowlingovém turnaji se blýskl druhým nejlepším výkonem dne. „To bylo první kolo, kdy se vysoko pohyboval i Radek Šíp. Ve druhém už jsme dopadli katastrofálně,“ durdí se na oko.

Play off je i bolest. Roman Chatrnúch inkasoval "rychlou svižnou" od jednoho ze soupeřů.

„Smáli jsme se s Radkem, že se něco takového nejspíš opakovat nebude a to se i stalo,“ přidává i několik detailů. Svůj úvodní výkon přičítá Roman Chatrnúch štěstí začátečníka. „Vždyť jsem na bowlingu nějakých pět let nebyl,“ překvapuje vysvětlením.

Akce v herně Admiral mohla být vhodnou příležitostí k oslavě půlkulatého jubilea. Pětatřicet let totiž bylo Romanu Chatrnúchovi 12. února, den po skončení základní části. „Říkal jsem si, že tenhle věk už by se ani slavit neměl,“ říká v dobrém rozmaru.

Narozeniny však neunikly pozornosti Stanislava Mikšovice, týmového pokladníka. „Do kasy jsem mu zaplatil,“ potvrzuje Roman Chatrnúch. „Je na nás hrozný pes. Otravuje každý den tak dlouho, dokud mu peníze nedáme,“ směje se jeden z členů chomutovské defenzivy. „Jen to tam klidně napište, já si to v kabině vylížu,“ uzavírá s další salvou hurónského smíchu.