Jak už bylo prozrazeno, neabsolvoval přípravu s hráči z celé republiky poprvé, přesto bylo soustředění na západě Čech v jistém smyslu premiérové. Až šestnáctka je totiž oficiálním národním týmem. „Člověk se cítí skvěle už jen díky tomu, že se na akci reprezentace dostane,“ přibližuje Michal Stínil. „Vždycky mi zvedne náladu, když si na soustředění vzpomenu,“ připojuje ještě.

Jedním dechem pak líčí, jaký program trenéři pro nejmladší reprezentační výběr připravili. „Každý den dvakrát jsme měli suchou přípravu, šli jsme na led a znovu trénovali na suchu,“ uvádí patnáctiletý forvard. „Byl to docela zápřah, protože každý se chce ukázat, aby se v týmu udržel,“ vypráví dále. „V klubu taky člověk maká na sto procent, protože ví, že to dělá pro sebe, ale tady byli nejlepší kluci z republiky,“ doplňuje.

Na začátku dubna absolvoval Michal Stínil soustředění s českým výběrem do 15 let, na přelomu května a června trénoval v Třemošné s nejmladším oficiálním reprezentačním týmem U16 pod vedením Pavla Arnošta
(Foto: Ronald Hansel)

Michal Stínil získal díky pozvánce kvantum motivace navíc, nedávno totiž na vlastní oči viděl vystoupení seniorského národního týmu. Nyní chce nejcennější dres přetáhnout přes hlavu také v utkání. „Zahrát si zápas v národním týmu musí být zážitek ještě o stupeň výš než letní kemp. Udělám maximum, abych byl v nominaci i pro první zápasovou akci,“ hlásí odhodlaně.

Autor sedmi gólů a deseti asistencí v minulém ročníku ELIOD extraligy mladšího dorostu pochází z Děčína, kde se v přípravě před letošním světovým šampionátem v Minsku představilo mužstvo vedené Vladimírem Růžičkou starším proti Dánsku. „Kvůli tréninku jsem nemohl na první zápas, ale na druhém už jsem nechyběl,“ ohlíží se. „Trenér dal prostor mladým klukům, kteří toho v nároďáku tolik neodehráli, ale mně se jejich výkon líbil. Byli agresivní,“ hodnotí.

V tu dobu ještě netušil, že také on zanedlouho bude trénovat v reprezentačním dresu, přesto se určitému zasnění neubránil. „O šestnáctce jsem tehdy nic nevěděl, ale stejně jsem si říkal, že by bylo hezké, kdybych na sebe jednou taky oblékl reprezentační dres,“ usmívá se obdivovatel Davida Krejčího, na němž oceňuje přehled ve hře a přihrávky.

Mezi biatlonem a hokejem jsem se rozhodoval v osmé třídě a měl jsem jasno hned

Ve volném čase Michal Stínil rád sportuje, jako hlavní zálibu uvádí letní verzi biatlonu, což není mezi hokejisty obvyklé. „Až do patnácti let se jen běhá a nejezdí se na kolečkových lyžích, takže je to velmi dobrý doplněk k letní přípravě. Také zimní biatlon začíná až pro děti od patnácti let,“ líčí.

Jedním dechem pak hovoří o tom, jak se ke kombinaci běhu a střelby dostal. „S taťkou jsem začal už jako malý, protože běhali oba rodiče. Občas jdeme i v zimě na běžky,“ prozrazuje. „Víc mě baví bruslení, klasika je taková nijaká,“ rozesměje se.

V minulé sezoně odehrál Michal Stínil za mladší dorost Pirátů 26 utkání, v nichž sedmkrát skóroval a přidal deset asistencí
(Foto: Ronald Hansel)

Ovšem Michal Stínil není jen tak ledajaký letní biatlonista, na kontě už má jeden velký úspěch. „V roce 2009 jsem se v Letohradu stal mistrem republiky,“ uvádí s patřičnou hrdostí v hlase. „Těší mě to. Občas se můžu klukům ´pochlubit´, že se mi něco takového povedlo,“ culí se s tím, že hokejových úspěchů si váží o něco víc. „Hokejové mistrovství republiky s osmičkou tedy v Chomutově a olympiádu dětí a mládeže řadím ještě o kousíček výš než titul z biatlonu,“ srovnává.

Pro biatlon je kromě běhu na lyžích či klasického běhu důležitá střelba po značné fyzické námaze. Před snahou skolit pět terčů je tedy důležitá alespoň částečná úprava dechu a tepu. „Nejhorší je zkorigovat na střelnici tep, aby se člověk co nejvíc uklidnil, i proto je lepší před střelnicí zpomalit a trochu se vydýchat, než pak trávit patnáct vteřin navíc na trestném kole,“ naznačuje Michal Stínil, že princip je stejný v létě i v zimě, kdy mohou fanoušci tohoto krásného sportu sledovat „odpočívající“ sportovce při dojezdu na střelnici.

Malý Michal se oběma sportům věnoval dlouho souběžně, neboť v rodném Děčíně měl díky přítomnosti střelnice ideální podmínky. Ovšem před časem už si musel mezi dvěma v podstatě ryze zimními sporty vybrat. „Už v osmé třídě jsem zvolil hokej a biatlon si jdu zaběhat už jen občas rekreačně a pro radost,“ vrací se zhruba o rok až dva zpět. „Musím se přiznat, že jsem měl jasno hodně rychle. Na hokeji mě baví samotná hra a to, že jsem v kolektivu,“ uzavírá.