Mužstvo pod názvem Czech Knights zaváhalo jen v úvodním turnajovém duelu, který ztratilo nejtěsnějším poměrem 3:4. Dalších pět klání na cestě za prvenstvím zvládlo vítězně a vyhrálo i pět přátelských střetnutí ve volných dnech. Právě v zahajovací bitvě s École Fadette Vert Et Noir byl Vojtěch Čihař kapitánem a gólově se prosadil.

„V tomhle zápase jsem cítil větší zodpovědnost právě proto, že jsem byl kapitán. Nechtěl jsem nic zkazit,“ vyznává se dvanáctiletý talent. Pak už tým rozjel vítěznou šňůru, i když ve čtvrtfinále se hodně nadřel, neboť celek Wisconsin Gamblers přetlačil 4:3 až po nájezdech.

„Prohrávali jsme už 0:2, ale srovnali jsme a nakonec vyhráli na nájezdy,“ popisuje Vojtěch Čihař podle něj nejtěžší duel turnaje. On sám podle vlastních slov poprvé uvěřil v celkové vítězství po druhém gólu ve finále. „Myslím, že od začátku finále jsme byli lepší, protože jsme všichni makali opravdu nadoraz. Po našem druhém gólu jsem si říkal, že jsme tak nakoplí, že už bychom to mohli zvládnout,“ vrací se k souboji s Mid Fairfield Rangers, jenž skončil 3:0.

V základní skupině svěřenci Petra Jonáka po úvodním nezdaru zdolali Peterborough Petes 6:0 a North Shore Winter Hawks 2:1. Semifinále s Central Ontario Wolves opanovali Čeští Rytíři poměrem 5:0. Mladíkům ozvláštnila triumf i parádní finálová návštěva v nové hale Videotron. „Bylo tam přes deset tisíc diváků. Každý den přišly minimálně čtyři tisíce, takže všude, kam jsem se podíval, vždycky někdo byl,“ usmívá se forvard chomutovské osmé i sedmé třídy. „Vyhrát před tolika lidmi byl neskutečný zážitek,“ září i po návratu do České republiky.

V hledišti nechyběli oba rodiče Vojtěcha Čihaře, utkání sledovala i jeho starší sestra a talentovaná atletka. „Věděl jsem, že na zápase jsou, ale během něj jsem to úplně nevnímal. Jen jsem chtěl co nejvíc pomoct týmu,“ líčí s tím, že po triumfu následovala samozřejmě i oslava. „Zašli jsme si na večeři, kde byl celý tým i s rodinami, které v Kanadě byly, a rodiny, ve kterých jsme bydleli,“ naznačuje, že mladíci měli možnost zlepšit i angličtinu.

„Je zajímavé bydlet v rodině a ne na hotelu. Musel jsem mluvit jenom anglicky, takže jsem se zlepšil. Navíc rodina se pro nás snažila vymýšlet program i mimo hokej. My jsme třeba byli na sněžných skútrech,“ prozrazuje jednu za zajímavostí. Vojtěch Čihař však byl v Quebecu hlavně za hokejem, který byl od toho českého odlišný. „Bylo to rychlejší než u nás a každý tým měl jednoho TOP hráče,“ začíná srovnání.

„Nesmělo se hrát do těla, s čímž měli naši beci trochu problémy a občas z toho byly fauly. Pak jsem si všiml, že v oslabení jsme byli jediní trochu víc zatažení,“ uzavírá s tím, že na turnaji se mohlo právě v početní nevýhodě vyhodit přes všechny čáry bez odpískání zakázaného uvolnění, což je například v USA jinak a icing se píská i v oslabení.

TOP foto: Petr Frýba