Kamil Charousek, Jiří Kalaš, Petr Kalužný, Jan Matějka, Vlastimil Petrásek, Josef Rindoš, Josef Rykl a František Smutný už se kolem mládeže pohybují a zároveň vyplnili přihlášku ke studiu licence C. „Fakt, že jsme se rozhodli uhradit zmíněným trenérům poplatek, vnímáme jako investici do budoucnosti klubu, protože naší snahou je, aby se u nás dětem věnovali vzdělaní trenéři,“ zdůvodňuje krok vedení Daniel Badinka.

„Téměř všichni, kteří se nyní ke studiu licence přihlásili, už mají s trénováním dětí nějakou zkušenost. Těší nás, že o trénování mají zájem i mladí kluci, kteří ještě hrají. Naší snahou bude, abychom je u nás udrželi a vychovávali jsme si trenéry se vztahem ke klubu a regionu,“ doplňuje předseda výkonného výboru.

K nováčkům mezi mládežnickými trenéry se řadí především dva obránci juniorů, kteří se zároveň připravují na novou sezónu v domácí nejvyšší soutěži své kategorie. Jan Matějka i Josef Rykl však už nyní chodí na led se žákovskými týmy. „Chci trénovat, protože se tomu věnuje i můj brácha Libor Řepík, který je pro mě velkým vzorem a přivedl mě k hokeji,“ prozrazuje jednu z motivací Josef Rykl.

„Až skončím s hraním, což zatím úplně neplánuju, rád bych u hokeje dál zůstal, abych mohl motivovat a zdokonalovat malé hokejisty. No a k tomu je potřeba trenérská licence,“ připojuje chomutovský odchovanec, který pomáhá u základny i starších dětí.

To Jan Matějka chodí na led se šestou třídou a studium trenérské licence vnímá jako další rozšíření vlastních vědomostí. „Když už nic jiného, je to další vzdělání, které se dá nějakým způsobem doložit,“ reaguje zadák nejstaršího týmu akademie, který pochází ze Staré Huti na Příbramsku. „Ale trénování mě baví a určitě by mě zajímalo, až už nebudu hrát,“ pokračuje s úsměvem.

Oba dva se už v mladém věku asi museli trochu víc obrnit trpělivostí. „Než si na mě děti zvykly, chvilku to zabralo. Chvílemi to bylo na hraně, ale už se to jen lepší, jak mám i větší respekt,“ culí se Josef Rykl. „V tomhle směru to bylo a je v pohodě. Jen občas musím kluky okřiknout, když jsou drzí,“ přidává Jan Matějka závěrem s cukajícími koutky.