V rodině se věnují hokeji všichni tři chlapi. Jak často tohle téma rezonuje domácností?
Ondřej: „O hokeji se doma bavíme skoro každý den. Vtáhli jsme do něj i mamku, které ani nic jiného nezbývalo. (směje se) Většinou probíráme NHL a extraligu. Jen o prázdninách si dáváme pauzu a o hokeji se u nás nemluví.“
David: „Během sezóny neustále řešíme něco kolem hokeje. Rodiče nás hodně podporují. Taky babičky se na nás jezdí dívat, což nás hodně těší.“

Pokuste se popsat jeden druhého po hokejové stránce…
Ondřej: (dlouze přemýšlí) „Brácha dobře bruslí, je rychlý v útočném pásmu, kde se dokáže vmžiku otočit kolem hráče. Není na tom špatně technicky, v lajně tvoří hru.“
David: „Ondra je hodně technický hráč. Má přehled a dokáže přejít přes hráče v situacích jeden na jednoho.“

Ondřej Kaše očima Roberta Kašeho

„Má výborné přechody jeden na jednoho, dokáže se uvolnit na malém prostoru. Je dobrý v kombinaci, ale malinko tápe ve hře dozadu.“ (Foto: www.cslh.cz

Kdybyste měli možnost vzít si jednu hokejovou vlastnost od toho druhého, jakou byste zvolili?
Ondřej: „Určitě bych bral Davidovo bruslení.“
David: „Já bych si vybral Ondrovu techniku, abych v ní byl lepší.“

Jak vnímáte jeden druhého mimo led?
Ondřej: „Vycházíme spolu v pohodě, nikdy jsme se neprali. Občas se pohádáme, ale druhý den už o ničem nevíme. David je klidný a v televizi nebo na internetu sleduje hokej víc než já.“
David: „Ondra je spíš vzteklejší po taťkovi.“ (směje se)

Oba jste hráli pod trenérským vedením svého otce. Jaké to je?
Ondřej: „Já jsem pod taťkou hrál jen pár zápasů ještě v Kadani, když jsem šel pomoct do mladší kategorie, kam jsem věkově spadal, takže to nemůžu moc hodnotit.“
David: „Taťka trénuje týmy, za které hraju, posledních asi osm let. Nijak si to nepřipouštím, i když bych řekl, že taťka na mě staví. Možná je na mě i přísnější, ale řešíme to spíš doma. Když jsou úspěchy, oba jsme rádi.“

V končící sezóně jste nastupovali i o dvě kategorie výš. Ondřej jako starší dorostenec mezi dospělými, David jako mladší dorostenec v juniorech. Jednalo se o velký skok?
Ondřej: „První liga se od juniorské soutěže zase tolik neliší. V juniorce se víc bruslí, v první lize se hraje víc hlavou. Zase tak velký rozdíl jsem necítil.“
David: „Juniorka je hodně silová, ale odmala jsem zvyklý hrát se staršími kluky.“

Jezdíte na reprezentační akce. Stíháte si během nich navzájem fandit?
Ondřej: „Když jsem byl teď na mistrovství světa, rozebírali jsme po každém zápase, co bylo pozitivní a co negativní. Brácha koukal doma na televizi, takže měl přehled. Jinak jsme si psali, co je nového doma.“
David: „Když jsme na delších akcích, často si voláme a píšeme, jak se máme. Navzájem se podporujeme. Teď jsme s mamkou fandili bráchovi.“

Davide, představuje pro vás velkou motivaci, abyste se za dva roky podíval na mistrovství světa a vyrovnal se tak bratrovi?
„To víte, že jde o velkou motivaci. I já bych si chtěl mistrovství světa do osmnácti let zahrát.“

David Kaše očima Roberta Kašeho

„Je kolektivní hráč s přehledem o hře. Tvoří hru a spíš hledá spoluhráče přihrávkami. Taky je větší bojovník než Ondra.“ (Foto: www.cslh.cz

Vy máte zase navrch v tom, že jste kapitánem reprezentačního výběru. Co všechno to obnáší?
David: „Taková důvěra trenérů je pěkná, na druhou stranu jsou s tím spojené velká zodpovědnost a nějaké starosti. Tým ale poslouchal, takže jsem spokojený. (usmívá se) Radil jsem se jen s taťkou, s bráchou jsme to neřešil. Je to o povzbuzování a hecování kluků, když se nedaří. Člověk se s nimi baví, aby se hra zlepšila. Zároveň funguju jako prostředník mezi trenéry a kabinou.“

Ondro, co jste říkal, když jste se dozvěděl, že David bude kapitánem šestnáctky?
„Abych se přiznal, docela mě to překvapilo, ale přál jsem mu to. Brácha byl v klubu kapitánem skoro pořád, zatímco já ještě nikdy. Je přece jen víc vůdčí typ. Já jsem spíš uzavřený do sebe a držím se v ústraní. Brácha kluky hecuje a povzbuzuje.“

Vás před nadcházející dřinou na suchu musí hnát dopředu nové pravidlo pro mladé hráče, díky kterému byste mohl mít velkou šanci hrát seniorský hokej…
Ondřej: „Jde o velkou motivaci. Doufám, že se mi povede, abych se zapracoval do áčka v Chomutově a hrál extraligu. V letní přípravě, do které nastoupím s áčkem, se o to poperu. Už jsem s týmem trénoval, takže mám výhodu, že trochu tuším, do čeho jdu.“

Jak s odstupem hodnotíte mistrovství světa hráčů do osmnácti let?
Ondřej: „Osobně jsem podle mého nehrál nejhůř, ale jako tým jsme chtěli postoupit do semifinále. Bohužel jsme narazili na pozdější mistry. Nepatrně to zklamání zmenšuje, ale ne o moc. (usmívá se) Kanada byla suverénně lepší.“

Ještě bych se rád zeptal, kteří hráči jsou vašimi vzory…
Ondřej: „Já sleduju Jaromíra Jágra a Martina Straku. Bylo pěkné, že jsem letos mohl oba vidět v akci na vlastní oči. Na Kladno přišel u nás v Chomutově plný stadion, takže byla super atmosféra. Hráči z NHL dali extralize šťávu. Když Plzeň bojovala ve finále, byl jsem zrovna v Rusku, takže jsem zápasy nesledoval. Vždycky jsem jen zjistil konečný výsledek a jsem rád, že se Martin Straka dočkal titulu.“
David: „Mými vzory jsou Pavel Dacjuk, který nastupuje na centru jako já a je velmi dobře technicky vybavený s perfektním přehledem, a Martin Straka.“

Vzácně jste se shodli na Martinu Strakovi. Jak je to možné?
David: „Má menší postavu jako my a hodně dobře bruslí. (Do rozhovoru vstupuje Robert Kaše se slovy, ať syn prozradí pravý důvod). Taťka s ním chodil ve škole do stejné třídy.“

Robert Kaše o trénování synů

„Zvykli jsme si na sebe s Davidem od malička, protože jsem s ním postupoval všemi kategoriemi. Myslím, že v určitých chvílích jsem byl na něj přísnější než na ostatní hráče. Vždycky jsem říkal oběma klukům, že pokud je budu trénovat, nesmíme zavdat příčinu ke spekulacím, že hrají jen proto, že trenérem je jejich otec. Oba si to vzali k srdci a snažili se být tahouny týmu.“