„Doufám, že Finové to zvládnou a pomůžou nám,“ přeje si a jedním dechem naznačuje, že právě on by si postup do semifinále užíval opravdu hodně. „Nebude mi moc dobře, zvlášť v momentě, kdy jsem mohl pomoct týmu v zápase a nepovedlo se to. O to víc mě bude všechno štvát a budu nervóznější,“ naráží na šanci, kterou měl ve druhé minutě nastavení.

„Vystihl jsem jejich rozehrávku a dostal se sám před branku. Asi jsem měl střílet, jenže jsem šel do kličky a nedal jsem gól,“ smutní Darek Hejcman, na němž je vidět, jak moc ho zmařená příležitost po porážce na nájezdy mrzí.

Výčitek nebo podobných reakcí se však od spoluhráčů v kabině po závěrečné siréně nedočkal. „Kluci mě spíš podpořili, nikdo mi nic nevyčítal. Jeden na druhého tady nic nesvádíme,“ zdůrazňuje útočník, jenž má doma jako jeden ze tří hráčů zlato za oba dosavadní juniorské tituly v historii chomutovského hokeje (2012 i 2014).

A jak devatenáctiletý rodák z Chomutova poslední zápas ve skupině viděl? „Zaspali jsme první třetinu, ve které jsme se soupeřem nebruslili,“ říká s téměř jednodenním odstupem. „Oni chodili do brány a stříleli, my jsme vůbec nechodili do těla a nehráli jsme, co jsme si v kabině řekli,“ pokračuje v ohlédnutí.

„Od druhé třetiny jsme začali předvádět, co jsme chtěli hrát od úvodních minut. Bruslili jsme, začali se srážet a střílet. Zvedli jsme se, ale stihli jsme jen vyrovnat,“ lituje závěrem mladík, který na jaře přispěl k zisku trofeje pro nejlepší český juniorský tým dvěma góly a šesti asistencemi v jedenácti bitvách play-off.