„Chvilku jsem nad tím opravdu přemýšlel, ale pak mi kluci začali posílat gratulace, tak jsem se na vlastní oči přesvědčil, že v té nominaci opravdu jsem,“ vypráví Václav Cestr dále. „Pak jsem si pro sebe říkal, abych se z toho nepodělal a něco na ledě předvedl,“ dává k lepšímu.

Postupně se chomutovská kolonie rozrostla až na tři hráče, i když brankář Tadeáš Dvořák do hry nezasáhl. „V první chvíli jsem si říkal, že nikoho nebudu znát líp. Když jsem zjistil, že pojede i Robert, říkal jsem si, že všechno bude v pohodě a zvládneme to,“ přibližuje. „Napadlo mě, že by nás trenéři mohli dát k sobě, když jsme spolu nastupovali pravidelně v klubu, ale dopadlo to jinak,“ usmívá se rodák z Kadaně.

Jak? To už prozradil Robert Černý, který nastupoval v jedné dvojici s litvínovským Markem Baránkem, v nedávném rozhovoru. „Když jsme jeli do Břeclavi, dělali jsme si srandu, že určitě dostane litvínovského obránce do lajny. Když pak trenéři oznámili sestavu, jen jsme na sebe mrkli a smáli se,“ líčí zajímavou shodu okolností.

Dostal jsem se na přesilovky i oslabení

Václav Cestr naskočil na jihu Moravy do jediného utkání, stal se jím druhý souboj se Slovenskem. „Pomohlo mi, že jsem jeden zápas viděl na vlastní oči,“ připomíná, že v úvodním duelu nenastoupil. „Před premiérou jsem měl trochu trému, ale po pár střídáních ze mě spadla,“ uvádí dále. „Moc si vážím, že jsem si zahrál v reprezentaci. Sice jsem tolik nehrál, ale jednoznačně šlo o výbornou zkušenost,“ kvituje.

VÁCLAV CESTR NA TURNAJI ČTYŘ V BŘECLAVI

• jeden odehraný zápas
• 26 střídání = 14 minut a 39 vteřin na ledě
• jeden bodyček
• žádná střela

Na ledě strávil proti našim východním sousedům 14 minut a 39 vteřin, připsal si jeden hit a dvě trestné minuty v závěru zahajovací třetiny za faul kolenem. „Byl jsem na ledě docela často. Chodil jsem i na přesilovky a oslabení,“ libuje si s tím, že v probíhající letní přípravě má o motivaci postaráno. „Člověka taková příležitost nakopne, takže cítím, že se snažím ještě víc než doteď,“ srovnává. „Vím, že bude obrovská dřina, abych se dostal až na mistrovství světa, ale zkusím se o něj poprat,“ doplňuje odhodlaně.

Vzhledem k povolávacímu rozkazu do národního týmu do devatenácti let, musel Václav Cestr oželet část oslav. „Slavil jsem ve čtvrtek, v pátek jsem tak nějak balil a v sobotu odjížděl do Břeclavi,“ popisuje. „Trochu mě mrzelo, že nemůžu slavit i dál o víkendu, jenže reprezentace se prostě neodmítá,“ říká autor sedmi asistencí v celém posledním ročníku Noen extraligy juniorů včetně play-off.

Taťku můžu trochu hecovat, protože už mám navrch

Václav Cestr má stejně jako Robert Černý otce, který v minulosti chytal, ovšem do reprezentace to na rozdíl od svého syna a Roberta Černého staršího nikdy nedotáhl. Jak tedy vypadala reakce rodiče po oznámení, že potomek jede na akci národního týmu? „V první chvíli mi taťka řekl, ať si z něj nedělám srandu,“ použije mladý bek mnohem expresivnější výraz spojený se sedací částí lidského těla. „Pak se radoval, že jsem dostal takovou šanci,“ připojuje chvatně. „Mám teď trochu navrch, tak můžu taťku hecovat,“ culí se.

Oba dva se velice dobře znají také z hokejového prostředí. Vlastní otec totiž Václava Cestra v minulosti trénoval. „Pamatuju si ho jako dobrého trenéra, i když byl na mě přísnější než na ostatní kluky,“ loví v paměti s tím, že nyní je na řadě jeho mladší bratr. „V tu dobu jsem to ještě úplně nechápal, ale vlastně mi tím hodně pomohl, protože člověka takový přístup donutí víc dřít,“ oceňuje s odstupem student oboru zámečník na učilišti v Pražské ulici.

Také milovník fotbalu má svůj vzor. „Skoro jako každému se mi líbí Marek Židlický a k němu Tomáš Kaberle,“ zmiňuje ofenzivně laděné zadáky. „Já sice na rozdíl od nich dopředu moc nevyjíždím a držím se vzadu, protože v útoku to obstará Robert, ale jejich hru hodně sleduju,“ uzavírá.