Jardo, váš návrat je asi hodně sladký, že?
„Uvědomil jsem si, že to bylo ideální načasování, takže
to bylo sladký. Je jedno, jakou tým hraje ligu, ale to vítězství je vždy hezký.“
Kdy jste věděl, že už to půjde a budete moci do zápasu
naskočit?
„Bylo to se mnou takový složitý, když se to stalo. Narychlo
se shánělo, kdo by mě operoval, abych se stihl ještě vrátit. Počítal jsem s tím,
že když to dobře půjde, tak budu fit na kvalifikaci. Ale musí poděkovat hlavně
Lence Jarošové, která mi to celé zprostředkovala. Poté i doktorovi, který mě
operoval. Musím říct, že noha se po operaci lepšila každým dnem a já už týden
po ní věděl, že návrat stihnu o něco dříve. Sice mi říkali, že ji mám šetřit a ještě počkat, ale já už předminulý týden bruslil bez výstroje a v pondělí jsem
šel do tréninku naplno. Říkal jsem Marčusovi, že už v neděli naskočím.“
S Romanem Chloubou jste si to pěkně dávali. Takže
chemie se evidentně nevytratila…
„Myslím si, že když on v pondělí zjistil, že
naskočím, tak už byl takový natěšený. My spolu hráli tolik minut a zápasů,
takže se nevytratila.“
Přišlo po první třetině uspokojení? Nebo
co se stalo?
„Přišlo! Sice jsme v první třetině šest gólů dali, ale hodně jsme jich
ve druhé taky dostali. To by se stávat nemělo. Zvlášť v zápasech, které teď
přijdou, protože tam nás čekají těžší soupeři a budou nás víc trestat. Člověk,
když vede 6:0 po první třetině, tak už se vidí na konci zápasu, ale tady se
znovu ukázalo, že nemůžeme podcenit žádného soupeře. Ve druhé třetině nás
vyškolili.“
Byl v utkání moment, kdy jste se bál, že by to
nemuselo dopadnout?
„To jsem se nebál. Možná jsem si ale říkal, že by bylo
hezký projít sezónou bez porážky. Ale každý zápas začíná za stavu 0:0, takže se
třeba něco nepovede. Když jsme ale dali první dva góly, tak už jsem věděl, že
to už dokončíme.“
Měl jste v hlavě, že pohár případně
nepřevezmete?
„My jsme se o tom bavili už týden zpátky, možná dva.
Ještě když jsem chodil za kluky, tak jsme se o tom bavili, že to uděláme ve styl NHL. Pro nás je to hezký, ale je to pouze krok a to důležité nás teprve
čeká.“
Co očekáváte od kvalifikace? Jak moc jiné souboje se
budou hrát?
„Možná to bude hodně těžké psychicky, ale hlavně na to
hru odhadnout. Přeci jenom v každé lize víte, co vás čeká. I v barážích
víte, že to asi bude šrumec, ale my nevíme, zda se to bude vůbec hrát a s kým.
Jací jsou soupeři, neznáme ani kvalitu jiných krajů, takže je to takový sporný.
Myslím si, že tady je takový tým, že pokud budeme hrát jako první třetinu s Louny,
tak se nemáme čeho bát.“
Zvládnete přepnout do toho módu, abyste celý zápas
hráli tak, jako první třetinu se Slovanem?
„Nám nic jiného nezbývá. Obávám se toho, že to bude jako
v běžném životě, kdy se člověk potřebuje jednou spálit, což doufám, že nás
mine. Ale možná to trochu očekávám, snad to nebude spálení ve smyslu prohraných
zápasů. Myslím si, že pak si uvědomíme, že soupeři budou těžší a že nemusíme
vyhrávat zápasy takovými rozdíly.“
Je nějaký soupeř, na kterého byste v kvalifikaci chtěl
narazit?
„Já je pořádně neznám. Registruji Budějovice, protože tam
jsou známí hráči. Takže ty budou dobří, ale my si na ně věříme.“
Kam tenhle titul řadíte?
„Těžko říct, protože nic podobného jsem nevyhrál. Možná úplně
nejvýše, ale jak už jsem říkal na začátku. Je jedno, kterou soutěž hraji. Ale
když je tady parta, vyhrává se a chodí fanoušci, tak je hezký i to, když se
vyhraje i nejnižší soutěž.“
Jak jste se těšil na led před tolika fanoušky? Protože jste se zranil v době, kdy jich na hokej ještě tolik nemohlo...
„Byl jsem se podívat už na domácí zápas s Kadaní, kde
už to bylo lepší. Byť to kvůli opatřením ještě nebylo uvolněné úplně. A teď
jsem byl i na domácím zápase s Louny, kdy už bylo hlediště hodně plný. Takže si
myslím, že je to super. My jenom doufáme, že na kvalifikaci přijde ještě více
lidí a bude ještě lepší atmosféra.“
Jaké byly oslavy, který probíhaly ještě na ledě a
zapojili se do nich i fanoušci?
„To je vždycky hezký. Pár oslav už jsem zažil, ale je
to specifický. Je jiné, když se postoupí z baráže do extraligy, nebo když
se vyhraje play-off třeba v první lize. Ale když lidé přijdou, tak jsou
nadšení a vděční, což my jsme taky, protože přijeli a je to taková symbióza. Do
Loun to byl rekordní výjezd, takže jim můžeme poděkovat, jakou podporu nám
vytvářejí v krajském přeboru.“