Pane Veverko, sezóna pro Chomutov skončila neúspěšnou baráží. Vyhlášeným cílem před sezónou byl postup do extraligy. Je tedy z toho pohledu uplynulý ročník hodnocen jako neúspěšný?

S odstupem času smutek z barážové porážky trochu odezní, emoce opadnou a člověk má čas se nad minulou sezónou trochu zamyslet. Po takovéto úvaze bych nerad zatracoval celou minulou sezónu, určitě nejen mě, přinesla nádherné zážitky z vítězství ve finále 1.ligy a také velké zklamání z neúspěchu v baráži. Přesto, že naším cílem byl postup do extraligy, a my jsme ho nesplnili, tak bych sezónu jako zcela neúspěšnou nehodnotil.

Pojďme sezónu trochu blíže probrat postupně. Úvod sezóny byl výborný, tým dvanáct utkání v řadě vyhrál a dokonce smetl svého největšího rivala z Ústí nad Labem vysoko 6:3. Přesto se v dalším průběhu nevyvaroval porážkám a na Ústecké Lvy nabral poměrně velkou ztrátu 17ti bodů. Vy osobně, byl jste s umístěním po základní části spokojený? Nevadilo Vám, že takto silný tým ztratil na první místo 17 bodů?

Když jsme si před sezónou stanovovali cíle, tak jednoznačnou prioritu mělo vítězství v play-off 1. ligy a následný postup přes barážového soupeře do extraligy. Vlastní umístění v základní části bylo až na druhém místě. Trenér Rulík takto nastavil i tréninkový proces, který připravoval hráče právě na vrchol sezóny. Přesto jsem očekával, že se s Ústím o to první místo popereme, a že mezi námi rozhodně nebude takový velký bodový rozdíl.

Mužstvo se zadrhlo především v prosinci. Zatímco Chomutov v tomto měsíci posbíral pouze 15 bodů ze 33 možných, sousedé z Ústí si jich připsali 24. V úvodu prosince pět porážek v řadě, k tomu debakl na ledě partnerské Kadaně v poměru 5:0. Jak Vám tehdy bylo? Jak vůbec takové krize jako předseda představenstva prožíváte? Nebyl v tomto období čas na nějaké hráčské výměny, případně jiný varovný signál?

Prohry prožívám stejně špatně, nebo možná ještě hůř, jako kterýkoli fanoušek Chomutova. Důvodů, pěti po sobě jdoucích porážek, bylo několik. Jednak jsme hráli bez první a druhé lajny, kde kromě Dudy byli všichni nemocní, nebo zranění. Jednak jsme v té době přesouvali několik hráčů do Kadaně a nutno říci, že trenér Rulík z toho moc nadšený nebyl, ale projekt 3K vyžaduje i takovéto výpomoci. A posledním důvodem, i když ne významem, byla určitá únava týmu, právě z velmi náročných tréninků. Vše vyvrcholilo potupnou prohrou s Kadaní a po tomto zápase se trenéři sešli s hráči a dohodli se na určitým korekcích v tréninkových objemech.

Do play-off vstupovalo mužstvo z druhé pozice. Postup přes čtvrtfinálového soupeře ze Znojma byl povinností a průběh série odpovídal síle jednotlivých týmů. Ač semifinále bylo o dost obtížnější, i postup přes Olomouc byl považován za samozřejmost. Jediným překvapení tak možná byl fakt, že před startem play-off se do Chomutova přesunula celá řada hráčů z Kadaně, avšak nikdo z nich se do sestavy nakonec nepodíval. Jaký je Váš názor na tyto hromadné přesuny hráčů, kteří pak do hry stejně zasáhnou jen sporadicky? Nepomohli by více mateřské Kadani, která letos poměrně slušně bojovala ve vyřazovací části?

Ještě se zmíním o povinném postupu přes Olomouc. Určitě jsme neuvažovali o ničem jiném, ale je potřeba připomenout, že Olomoucký tým byl skutečně velmi silný, řekl bych, že silnější než Brno v minulém roce, a že i tato série nás stála dost sil.
Co se týká hromadných přesunů, tak já rozhodně nejsem jejich příznivcem. Už jen kvůli vytvoření dobré party, to musí být strašně obtížné s tak širokým týmem pracovat. Ovšem hráčské požadavky jsou zcela v kompetenci hlavního trenéra a my je plně respektujeme.

Ve finále došlo na očekávaný souboj Chomutova a Ústí nad Labem. Pro fanoušky je to hokejový svátek, Vy jste se v tisku nechal slyšet, že vztahy na úrovni majitelů a vedení klubu jsou nadstandardní. Přesto nevěřím tomu, že by Vás osobně tento souboj nechal úplně chladným. Jak jste sérii prožíval a jak ji zpětně hodnotíte?

S vedením Ústí, resp. s předsedou představenstva Honzou Dragomirem, se znám jž od roku 1998. Poznali jsme se v Kadani, protože Honza byl vždy velkým fandou hokeje v Kadani. Osud ho zavál do Ústí a my dva se kvůli tomu určitě nepřestaneme stýkat. Určitě vždy proběhne nějaké vzájemné hecování, ale vždy je to na sportovní a fair úrovni. Znám se i s ostatními členy vedení Ústeckého hokeje a plně je respektuji a uznávám jejich odborné a sportovní kvality.
Pokud jde o vlastní finále, prožíval jsem ho hodně intenzivně, očekával jsem trochu jiný průběh a musím uznat, že mě Ústí svoji kvalitou, zarputilostí, kondicí i velmi dobrou taktickou připraveností trochu zaskočilo. Nakonec se nám je povedlo přetlačit v posledním sedmém zápase a nutno říct, že to bylo dílem i štěstěny, a dílem výpomoci mladíků z extraligových týmů. I Ústí mělo mladíky z extraligy, ale do naší hry přinesli více živé vody. Přesto si troufnu říci, že to bylo jedno z nejkvalitnějších a nedramatičtějších finále, za dobu co jsem u chomutovského hokeje a určitě přineslo spoustu radosti a krásných zážitků i našim fanouškům, a to je hlavní důvod proč celý manažerský tým, který pracuje v KLH Chomutov, ten hokej vlastně dělá.

První hokejová liga dnes nabízí velice málo divácky atraktivních utkání. V uplynulé sezóně byl celý ročník pouze o dvou klubech – Chomutovu a Ústí n. L. Totéž se dá předpokládat i v ročníku následujícím. Nemáte pocit, že je čas na celkovou reorganizaci hokejových soutěží v zemi? Není přeci dlouhodobě udržitelné, aby v 1. lize soutěžil třeba Chomutov, který se rozpočtem blíží průměru extraligy a nováček z Litoměřic s rozpočtem o několik desítek milionů menším...

Nechtěl bych vůbec snižovat kvality ostatních týmů v 1.lize. Dokonce si myslím, že každým rokem kvalita první ligy roste. Tím hlavním důvodem není příslušný růst rozpočtů jednotlivých klubů, ten spíše stagnuje, nebo se dokonce zmenšuje, ale vytvoření hokejových farem extraligových klubů u celků 1. ligy. Celá soutěž 1. ligy je od samého počátku nesmyslná. Farmy extraligových celků nastupují ve složení, které se určuje podle toho, jestli extraligový tým má volno, jestli hraje tým z první ligy proti silnějšímu, či slabšímu soupeři nebo jestli není ohrožen sestupem. Pokaždé proti vám nastoupí jiný tým a jednou je to zdánlivě slabší tým a podruhé naprosto odlišný, nabitý hokejisty z extraligy.
V 1. lize vedle sebe hrají týmy které mají rozpočet na úrovni středu extraligy (Ústí a Chomutov), týmy které mají dobré vztahy s některým z extraligových klubů (Olomouc – složená z nejlepších svých hráčů, z brněnských a z dřívějších znojemských hráčů), týmy které obtížně dávají dohromady vlastní rozpočet, ale hrají většinou s vlastními hráči (Hradec, Jihlava, a další), kluby, které mají minimální rozpočet a spoléhají se na to, že jim extraliga půjčí nějaké hráče a posledním typem jsou farmy extraligových klubů. Nikomu nepřipadá divné, že hrajeme proti Šumperku a snaží se nás vychytat brankář Hylák a za 14 dnů hrajeme s Olomoucí a v bráně opět stojí brankář Hylák.
Určitě je na škodu, že některé týmy v první lize, které proti nám nastoupily, neměly více než 5 vlastních hráčů!

Co by podle Vás nejvíce pomohlo? Zrušení baráže a přímý postup, po kterém volají ambiciózní prvoligové kluby? Nebo otevření extraligy pro ekonomicky silné a stabilní kluby a změna hracího systému (třeba na dvě divize) s tím, že v 1. lize by každý extraligista měl farmu, kde by dostávali příležitost mladí hráči. Nebyla by to sportovně i ekonomicky výhodnější varianta?

Já bych se určitě přikláněl k druhé variantě, to je rozšíření extraligy resp. otevření pro ekonomicky silné a stabilní kluby. Problémem v této variantě je ovšem to, co to znamená být ekonomicky silný a stabilní a kdo to určí. Už v dnešní době, si myslím, má extraliga nastavené dostatečně tvrdé ekonomické podmínky pro fungování. Nikdo je ovšem nekontroluje a stačí „jen“ čestné prohlášení. Spousta hokejových odborníků by ovšem v této variantě argumentovala tím, že by kvalita extraligy šla dolů, a že je spíše pro zmenšení počtu účastníků. Protože ale opravdová, hluboká a podrobná debata či analýza na toto téma nebyla nikdy uskutečněna, tak nemá cenu dál se ubírat tímto směrem.
To, na co budeme vyvíjet enormní tlak, je změna postupového klíče ve formě přímého postupu a sestupu mezi všemi soutěžemi. Argumentace extraligy, že by postoupil horší tým a lepší by sestoupil je nesmyslná. Modelově můžeme říci, že v případě přímého postupu a sestupu, kdy Chomutov by postupoval a Mladá Boleslav sestupovala, by z Mladé Boleslavi odešla minimálně polovina týmu (právě z důvodu ekonomických a herních) a Chomutov by během letní přestávky posílil minimálně o stejný počet hráčů. Ne stejných z Mladé Boleslavi, ale těch dostupných, nejlepších, kteří jsou na trhu. Boleslav by v příštím roce mohla hrát z menším rozpočtem a pokud by se ji podařilo 1. ligu vyhrát mohly by přesuny započíst znova.
Tím by jsme 1. ligu mohli hrát s týmem odpovídajícím této soutěži, a tím i za méně peněz.

O tom, že za současných podmínek je nesmírně těžké se mezi tuzemskou elitu probojovat, jsme se letos přesvědčili i v Chomutově. Nicméně baráž nezačala pro Severočechy vůbec špatně. V prvních dvou duelech na ledě Mladé Boleslavi možná byli lepším týmem. Souhlasíte?

Baráž pro nás nezačala úplně špatně, ale to není podstatné. Čtyři zápasy vyhrála Mladá Boleslav a to je jediné co se v baráži počítá. Jaký byl průběh, nebo jestli byl někdo někomu vyrovnaným soupeřem nás nemůže zajímat.

V domácích zápasech však nastal obrat. S odstupem času jste jistě přemýšlel co Chomutovu chybělo? V čem za Mladou Boleslaví nejvíce zaostával?

Největší rozdíl byl vidět v obranné hře. Boleslavští zadáci hráli výborně do těla, ve hře u mantinelu nás výrazně převyšovali, v podstatě nás téměř nenechali vystřelit a dělali minimum chyb. Celý tým Boleslavi měl lepší pohyb a hrál daleko jednodušeji. Také si myslím, i když nechci, aby to někdo viděl jako výmluvu, že naši hráči měli v nohách daleko náročnější program.

Krátce po skončení sezóny byl ve funkci hlavního trenéra i pro další ročník potvrzen Radim Rulík. S jeho prací a přínosem pro tým jste tedy spokojen. Jaký bude jeho úkol v další sezóně? Předpokládám, že znovu účast v baráži a postup do nejvyšší soutěže...

Moji představou je mít u týmu trenéra na alespoň 10 let. Protože potom se dá opravdu přemýšlet o koncepční práci u týmu. Pan Rulík je výborný trenér, který pro svoji práci potřebuje více času, než je jen jedna nebo dvě sezóny. Je hodně náročný ve fyzické přípravě a výtečná fyzická připravenost je naprostým základem současného hokeje. Je velkým profesionálem a je obrovsky zapálený pro hokej. Navíc dokázal u celého týmu svým přístupem zcela zprofesionalizovat přístup hráčů k tréninkovému procesu, k přístupu k zápasům a nakonec i k sobě samým.
K těm cílům pro nadcházející sezónu. Samozřejmě, že naším cílem bude opět postup do extraligy. Budeme mít nový stadión, chceme mít tu největší motivaci pro naše mladé hokejisty, chceme udělat našim sponzorům a fanouškům radost a určitě se všichni těšíme na to, že na našem novém stadiónu přivítáme někdy týmy jako je Sparta, Litvínov, Karlovy Vary, Slavie a další.

Kladete na trenéra i nějaké jiné nároky v hráčské oblasti? Třeba změny ve složení jednotlivých formací tak, aby se ulevilo ve mzdové položce klubového rozpočtu? Případně, aby se mužstvo omladilo, protože na soupisce je možná málo mladíků jakými byli třeba Kovář, Kuběna a Dej, kteří mužstvu výrazně pomohli ve finále play-off.

Určitě tlačím resp. všichni odpovědní v klubu na omlazení týmu. V letošní sezóně určitě dostanou příležitost i mladí hráči. Ale nikdy to nemůže být prostý požadavek na splnění počtu mladých, ale především na kvalitu. Samozřejmě mladíci, Kovář, Dej, Kuběna a další mají obrovskou výhodu v tom, že mohou hrát extraligu, na druhou stranu, na to mají svoji kvalitu.

Po šesti letech opouští pozici generálního manažera klubu Milan Vacke. Je tato změna pro Vás osobně překvapením nebo o této variantě víte již delší dobu a na změnu jste měl čas se připravit?

Tak určitě to pro mě není žádné překvapení. S Milanem jsem se na jeho odchodu po sezóně dohodl již před vánočními svátky v minulém roce. V podstatě jsem o této změně uvažoval již déle. Přišli jsme do KLH Chomutov téměř ve stejnou dobu a celé období jsme procházeli společně. První 4 roky byla moje úloha spíše jen zajišťování financí. Poslední dva roky jsem se musel více ponořit do úplného dění v klubu. Musím Milanovi poděkovat za jeho odpovědný přístup k řízení KLH Chomutov, ale i za vznik 3K projektu a za výrazné zlepšení postavení 3K mládeže v rámci republiky. Samozřejmě, že to nebylo jen o Milanovi, byl to celý tým manažerů a pracovníků v KLH Chomutov.

Co to pro klub může znamenat? Jak v praxi generální manažer funguje? Je jeho role v klubu spíš reprezentativní nebo se s jeho odchodem může narušit ekonomická nebo sportovní stabilita klubu?

Víte pro fungování KLH Chomutov to nemá žádný zásadní význam. Co se týká sportovního dění klubu v letošním roce, tak to už řídil od začátku sezóny můj syn. Milan se věnoval hodně operativě klubu a také fungování 3K. Také po naší dohodě s Milanem o jeho ukončení v pozici GM, jsem na konci minulého roku předal faktické řízení celého klubu do rukou mého syna. Ekonomická situace je zcela v mých kompetencích a je stabilní. Navíc jsem se s Milanem dohodl na jeho přesunu do poradní skupiny předsedy představenstva, kde bude mít na starosti záležitosti strategického a koncepčního charakteru.

Jak důležitý je pro chod klubu zbytek managementu? Dají se i na ostatních pozicích očekávat nějaké další odchody?

To už je spíše otázka na nového generálního manažera.
Ale rád bych v této otázce využil možnosti poděkovat těm méně nebo více viditelným lidem, kteří pomáhají s fungováním KLH Chomutov a zajišťují jeho každodenní život. Začnu nejméně viditelným ekonomickým úsekem, kde už si to ani neumím představit bez Ivany Kiliánové, která je ekonomickou duší KLH Chomutov. Ivaně v této činnosti pomáhají Miluše Lauková a Lucka Tenková. Také Martin Pašek jako sportovní sekretář si zaslouží velké poděkování za svoji výbornou práci. Nesmím zapomenou na Honzu Pivka a Pepu Kalužného, kteří odvádějí spoustu mravenčí práce při každodenní činnosti klubu.

O Davidovi Dindovi je zbytečné psát, všichni naši fanoušci ho určitě znají, je marketingovým ředitelem, mluvčím nejen klubu, ale někdy mám pocit, že i fanoušků a jeho letošní pirátská akce byla famózní a nepřehlédnutelná – skvělá práce!

Na konec jsem si nechal osobu Milana Kašpárka, jemuž je někdy přisuzován až neuvěřitelný mýtický vliv na fungování KLH Chomutov, většinou v negativním slova smyslu. Ve skutečnosti Milan Kašpárek provádí pouze činnost, která je nesmírně důležitá pro každý tým, a tím je shánění hráčů, které si trenér vybere. Navíc, když nás někde tlačí pata, tak ho tam pošleme, aby ji dočasně zacelil, jako v minulém roce na post trenéra Kadaně v mezidobí mezi Leošem Gudasem a Miky Antonikem.

Nesmím zapomenout ani na poděkování všem trenérům, jejich asistentům a rozumným rodičům, kteří pomáhají se zajišťováním chodu KLH Chomutov.

Máte jasno o novém generálním manažerovi? Kdo to bude?

Mám jasno o Generálním manažerovi.
V podstatě celou sezónu jsem se scházel z mnoha kandidáty na tento post. Bylo mezi nimi i mnoho zkušených manažerů z hokejového světa. Zvažoval jsem mnoho jmen vč. bývalých hokejových hvězd. Konzultoval jsem tuto otázku i s hokejovými osobnostmi. Nakonec jsem vybral kandidáta, který mě přesvědčil právě tím, jak se ujal své pozice poté, kdy se už Milan Vacke chystal na odchod. Který společně s Davidem Dindou a Honzou Pivkem, po konzultacích s trenéry, předělali původní nevhodný návrh vnitřního uspořádání prostor v novém zimním stadiónu a který je naprosto loajální ke KLH Chomutov.
Je jím můj syn.
Spoustu našich fanoušků asi zklamu, chtěli tady jistě vidět osobnost typu Martina Ručínského. Ale post Generálního manažera není o jménu, je to o práci, a tím se vůbec nechci dotknout Martina Ručínského. Použil jsem jen jeho jméno, když jsem si představoval hokejovou osobnost. Generální manažer musí být pojítkem mezi všemi zaměstnanci v klubu, musí umět naslouchat, musí především vidět práci lidí, kteří pro něj pracují. Nesmí být zahleděn sám do sebe a musí umět rozhodovat. Nečeká se od něj zajišťování financí pro klub, ale určitě se od něj čeká efektivní vnitřní řízení klubu.

Jak jste k tomuto výběru došli? Předpokládám, že to v tak velké organizaci jakou je KLH Chomutov nefunguje tak, že pan Veverka starší bouchne do stolu a vše se děje přesně tak jak to nalinkujete. Je tedy nové jméno výsledkem shody širší diskuse třeba s klíčovými partnery klubu?

Tak takto to určitě nefunguje. Existuje skupina majitelů, která vlastní kvalifikovanou většinu akcií klubu. To byla první skupina, s kterou jsme již dlouho hledali vhodného kandidáta. Tou nejdůležitější skupinou ovšem byli hlavní sponzoři, kteří jsou určitě velice citliví na každou zásadní personální změnu v klubu. I tady probíhaly konzultace velmi dlouhou dobu.
Nakonec jsme všichni společně došli k jménu mého syna. Musím říci, že někteří ho chtěli a doporučovali na tento post již dříve, ale v té době jsem byl proti já. Částečně proto, že neměl dokončenou školu, částečně proto, že jsem chtěl po něm delší tzv. zkušební dobu a částečně proto, že je to můj syn a to se v Česku nenosí.

Upřímně, lze však očekávat výpady směrem k Vaší osobě. Řada nezasvěcených lidí Vás bude kritizovat, že si na řídící pozici účelově dosazujete vlastního syna. Jak byste reagoval na takové vzkazy?

Víte my jako majitelé si do své vlastní firmy, která je klasickou akciovou společností, dosazujeme takové manažery, kterým důvěřujeme. Je to naše odpovědnost a hodně i naše peníze. Protože vedle velkých sponzorů, jako jsou Severočeské doly a ČEZ, bez kterých by hokej v Chomutově, ale ani Kadani a Klášterci na takto vysoké úrovni neexistoval, existují i naše společnosti, které pokryjí cca polovinu rozpočtu klubu. Posadit vlastního syna do takovéto pozice a myslet si, že na to nemá, tak jediným řešením je vodit ho za ruku a vlastně dělat vše za něj. A to mi věřte, že na to nemám čas.

Jsou s touto změnou spojené nějaké další úpravy v klubové organizaci?

Určitě dojde k mnoha změnám. Byla mi již předložena nová struktura KLH Chomutov, kde jsou zařazeni noví lidé a někteří původní tam chybí. Jasným zadáním bylo nerozšiřovat počet lidí, kteří tvoří manažerský tým KLH Chomutov, ale spíše počet snížit a dát šanci kvalitnějším lidem.

V nové sezóně se klub bude stěhovat do nové arény. Z toho musíte mít obrovskou radost...

Na to se těšíme všichni, jak my na klubu, tak naši sponzoři a určitě i naši fanoušci. Hokej v Chomutově se posune na vyšší společenskou úroveň. Bude jistě prestižní záležitostí vlastnit VIP kartu, mít vlastní SKY box, nebo mít své místo na stadióně jako majitel permanentky. Měl by to být, z hlediska prostor, zážitek na úrovni návštěvy divadla či jiného kulturního zařízení. Očekáváme větší návštěvy celých rodin i s manželkami a dětmi.

S přechodem do nového domova začne pro chomutovský hokej zcela nová etapa. Nebojím se říct, že je to historická událost, která se velmi tučným písmem zapíše do klubových dějin. Zvládne nově upravený management klubu tento přesun a start zcela nové éry?

Určitě to bude naprosto historický moment pro KLH Chomutov a unikátní zážitek pro nás všechny, máme štěstí, že u toho budeme. Nový management klubu to již zvládá, protože, jak jsem psal dříve, vnitřní sportovní zázemí nového stadiónu si upravovali sami tak, aby co nejvíce vyhovovalo našim hokejistům a mládeži.

A na závěr Váš osobní tip: pomůže Chomutovu nová aréna konečně k postupu mezi českou elitu, třeba tak jako pomohl nový Eden fotbalové Slávii?

Určitě je to strašně důležitý milník, protože už nikdo nemůže nikdy říkat, že Chomutov nemá dostatečné sportovní zázemí, aby mohl hrát extraligu.

Díky za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.