Jirko, jak aktuálně probíhá letní příprava mládeže?
„Probíhá individuálně podle tréninkových plánů, které jsem připravil a mají tři části, přičemž každá část by měla být na dva až tři týdny. Samozřejmě bude záležet na tom, kdy nás pustí pracovat ve skupinách. S hráči jsem v kontaktu přes WhatsApp nebo messenger, kde mi posílají videa, jak doma sami trénují. Konzultujeme to a odpovídám jim taky formou videa, protože to je asi nejlepší.“

Mohl byste popsat tréninkové jednotky?
„Je konec sezóny a vlastně ještě letní příprava ani není, měla by začínat v květnu, ale tím, že to je posunuté, doděláváme to na udržovacím tréninkovém procesu. Za mě to je udržovací proces, kterým jsem stejně začínal klasickou letní přípravu, a to je posilování s vlastní váhou. Když hráči neunesou sami sebe, je nesmysl je nutit cvičit s činkami a podobně. Všechny tréninkové jednotky jsou udělané tak, aby je mohli dělat úplně všichni bez ohledu na to, aby měli doma nějaké vybavení, jako jsou třeba činky, medicinbaly a podobně. Všechno se jde s vlastní váhou a má to nádech vytrvalosti. Chci, aby kluci běhali dlouhé tratě na práci s kyslíkem, takže nechci práci v laktátu ani dynamiku. Na to bude čas na konci letní přípravy. Teď je prostě všeobecná příprava.“

Liší se nějak tréninky pro různé kategorie?
„Zatím jenom v počtu opakování a v sériích. Když to řeknu úplně blbě, s vlastní váhou by měli začínat děti ve druhé třídě, kdy by se měli začít učit, jak správně udělat klik, dřep nebo leh-sed. Takže například jenom obrazně by kluci ve druhé třídě měli udělat dva kliky v sérii, dorostenci pět a junioři deset. Postupně se tam bude přidávat obtížnost, kdy budou mít třeba jednu nohu ve vzduchu nebo s rukama na bosu. Asi takovým způsobem já pracuju. Už jsou ale i hráči, kteří chtějí nějaké úplně individuální plány, ty jim budu šít na míru v nejbližších dnech.“

Jaké celky máte momentálně na starosti? Pomáháte i u žáků?
„Poslední dvě sezony jsem byl díky Honzovi Šťastnému hozený k šesté až deváté třídě a k dorostu, juniorka mi byla odebrána, tu si dělali sami. S Radkem Šípem konzultuju prcky, pro které jsem připravil podobný systém, který se ale ještě po konzultaci upravil, protože si trenéři mysleli, že to nezvládnou. Já si myslím, že by to zvládli, protože mám malé prcky ve třetí třídě dělené mezi zápasem a hokejem, a podle videí, která mi posílají, to zvládají bravurně. Já bych se toho nebál.“

Nebojíte se, že hráči nedají do cvičení všechno?
„Je to vlastně strašně jednoduché a mám na to dva pohledy. První možnost je, že mi hráči budou posílat na videu celé tréninky. Druhý pohled je, že pokud budou chtít cvičit, budou cvičit. Od doby, co dělám trenéra, ať už jsem byl v Praze, v Kadani nebo u zápasu, vždycky jsem dělal ráno individuální tréninky pro hráče. Je to nejlepší zpětná vazba, člověk tak zjistí, kteří mají doopravdy o sport a sami o sebe zájem. Vždycky se to vrátí a projeví, podívejme se na kluky, kteří jsou teď v áčku, nebo Davida Kämpfa v NHL.“

Dá se vůbec nějak zařídit, aby hráči všechno plnili na sto procent?
„Pokud budou chtít trénink očůrat, udělají to vždycky. Je úplně jedno, jestli je budu hlídat, nebo nebudu. Snažím se jim to vysvětlovat pokaždé, když spolu něco děláme. Když něco dělají špatně, jenom jim řeknu, jak to mají dělat správně. Můžu jim jenom poradit, zbytek už je na nich. Pokud to nebudou chtít dělat, stejně to dělat nebudou, stejně to očůrají a budou to dělat blbě jenom z principu.“

Není to na druhou stranu dobrý způsob, jak oddělit zrno od plev?
„Ano přesně tak. Teď nechci vůbec shazovat kolegy v Chomutově, ale někteří trenéři nad některými hráči zlomili hůl, že jsou na hokej dřevo. Ti kluci ale dodneška hrají, a to třeba i v zahraničí. Pořád se hokeji věnují jenom z důvodu, že byli dříči a hokej milují. Na někom je poznat, že jde na trénink jenom proto, aby ukázal, že ten sport dělá. Tréninku ale potom nic nedá a jenom bude ukazovat, jak byl na mistrovství republiky nebo jaký je reprezentant.“

Zasloužil by za dosavadní práci někdo pochvalu?
„Jirka Kulich mi posílal i video, jak míchá hokejkou nebo střílí, to mám nejčerstvěji v paměti. Dominik Pavlák dřel neuvěřitelným způsobem. Se Slováky, kteří prošli Chomutovem, mám jenom tu nejlepší zkušenost, protože nikdy nic neodrbali. Taky Honza Vostiňák, Dominik Perný, Ondra Čech, Tomášové Šilar a Skrutek a další. Zrovna tenhle ročník je skvělá parta kluků, všichni makali a nemůžu na ně říct jediné křivé slovo. Že zvýším hlas, to k tomu občas patří. Za mě patří všem obrovská pochvala, tímto je i zdravím a děkuju za práci, kterou v sezoně odváděli. A to nemluvím o přístupu ke mně, protože se chovali hrozně hezky. Pět minut po zápase přiběhli do posilovny, říkali děkujeme a na shledanou. To byl úžasný přístup a prostě byl tenhle dorost skvělá parta a strašně fajn kluci.“

Budete hráče po návratu do kolektivu nějak testovat?
„Bude to strašně jednoduchý test. Mají daná snadná cvičení, jsou tam například klik na široko, hluboký dřep, leh-sed, klik na úzko, výpady a nějaké cviky na záda a břicho. Všechno mají na pět opakování a deset kol. Až se všichni sejdeme, budou dělat deset opakování a deset kol, uvidíme, za jak dlouho to zvládnou. Na tom strašně rychle a jednoduše poznám, kdo a jak cvičil. Přijdu a uvidím, že to někdo zvládl úplně v pohodě za dvacet minut a další to bude dělat pětatřicet minut a navíc třeba jenom osm kliků. Uvidíme, jestli jenom nepozměníme čas a počet opakování. Kdo to nezvládne, ten prostě netrénoval.“

Jak se změnila vaše práce od té klasické vzhledem k zákazu scházení se?
„Tam všechno záleží na tom, jak kluci chtějí komunikovat. Když mi jich píše sedm až osm z každého týmu, je toho méně, ale nic to nemění na tom, že u toho musím sedět. Svým způsobem je to náročnější, ale pro mě lepší, protože vidím, že kluci chtějí. S lidmi, kteří chtějí, se mi pracuje strašně dobře. Potom si k počítači rád sednu a všechno jim k tomu napíšu nebo pošlu na videu.“

Ukázka jednoho z tréninkových plánů: