Pirátský zápisník ze Soči
Pirátský zápisník ze Soči: Hokejové chrámy, které stojí uprostřed země nikoho
Jsou to tak trochu dva světy – ten první je uvnitř obou hal. A ten je téměř bez chyb. Zázemí je perfektní, kostka v hale Bojšoj obrovská a svítí kompletně celá, Rusové na ní testují i nasazení videospotů před zápasem, případně v pauzách v průběhu zápasu. Pohledy do zákulisí, videonávštěvy šaten, online statistiky, včetně počtu střel na branku okamžitě v průběhu zápasu…
Jako novinář máte zázemí ve dvou tiskových centrech – paradoxně, to o trochu lepší je v menší hale - na tribuně pak máte k dispozici i vlastní televizi, kde běží hra, případně opakované záběry. Občas se sice něco pokazí – první den se třeba po půlhodině provozu zasekl hlavní výtah mezi tiskáčem a tribunou – ale podmínky k práci jsou přímo na stadionu naprosto ideální.
Ten druhý svět – tedy okolí obou hal a hlavně přístup k nim – je ale o poznání horší. To, že Rusové příliš nestíhají a pracují na stavbě Olympijského parku sedm dní v týdnu a 24 hodin denně, už médii proběhlo. Nicméně na výsledcích to zatím znát není. Bezprostřední okolí hal je upravené, stačí udělat ale pár kroků dál a brodíte se po kotníky v blátě.
První den jsme vyrazili pro akreditace. Nepoučení, tudíž pěšky. Vzdušnou čarou je to od našeho hotelu k halám necelý kilometr. Šli jsme ho přes hodinu. Kličkovali jsme rozkopaným areálem, kterým zatím vede jediná cesta, po které jezdí všechny ty stovky nákladních aut za hodinu. Vyhýbali jsme se otevřeným kanálům a výkopům, marně hledali chodník (ten je tu zatím jen ve zhruba čtyřsetmetrovém úseku, a pak končí) a doufali, že nás zrcátkem nevezme některý z řidičů, kteří tu na předpisy moc nedbají.
Do akreditačního střediska jsme sice nakonec došli (mimochodem, umístěné je v několika stavebních buňkách), karty jsme ale nedostali. Došlo k chybě – kterou nám ale nikdo nedokázal vysvětlit, protože angličtina je tu zatím ještě pořád spíše vzácnost – nazpátek jsme tedy nemohli využít žádný z novinářských „shuttle busů“, které od haly odjíždějí v pravidelných intervalech, ale naberou vás, jen když máte příslušnou akreditaci.
Poučeni z předchozích nezdarů jsme se druhý den pro akreditace a na první zápasy vydali taxíkem. Nedojeli jsme. K oběma halám mohou autem jen ti, kteří mají zvláštní oprávnění. A my jsme nemohli operovat ani s akreditacemi, ty byly pořád nedořešené.
Nicméně na večerní zápas mezi domácím Ruskem a Spojenými státy, i přes nedostupnost místa, dorazilo více než sedm tisíc fanoušků. Ze Soči a z Adleru je prý navozily autobusy, a část jich prý šla pěšky. Mimochodem, byl mezi nimi i Vladimír Putin. Ten se ale nejspíš blátem nebrodil. :)
Těžko v tuhle chvíli říct, jestli Rusové opravdu všechno stihnou, protože Olympijský park opravdu vypadá jak jedno velké staveniště. Přinejhorším si sem čeští sportovci za pár měsíců přibalí londýnské olympijské holinky.
