Piráti mají za sebou nejúspěšnější sezónu v novodobé historii klubu. Jak ji hodnotíte vy z pozice hlavního trenéra?
„Z mého pohledu máme za sebou úspěšnou sezónu, ale zároveň vím, že to nemusí vůbec nic znamenat směrem k dalším ročníkům. Máme před sebou výzvu, abychom se v dalších letech nepropadli. Extraliga je hrozně vyrovnaná a mě těší, že jsme se s Chomutovem dostali na příčky, kde nás nikdo netipoval. Dost lidí nás vidělo v bojích o čtyřku dole. Mužstvo ale ukázalo srdce, charakter, bojovnost a ohromně se semknulo. V trenérské kariéře se mi ještě nestalo, abychom nebodovali maximálně dvakrát za sebou. To byl základ k tomu, abychom se při lednové šňůře výher posunuli z bojů o deváté místo k sedmému místu, které jsme si i upevnili. Až do předposledního kola jsme bojovali o šestku. Hráči ze sebe vydali opravdu neskutečně moc už v základní části, za což bych jim chtěl poděkovat. Play-off pak povedenou dlouhodobou soutěž potvrdilo, přestože jsme do něj vstoupili katastrofálně. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že bychom začínali doma a dvakrát jsme prohráli při skóre 2:13. To pro nás byla opravdu hodně ledová sprcha, která nás ale všechny probrala – hráče i trenéry. Vážím si toho, že jsme se do série v Mladé Boleslavi vrátili, za stavu 2:2 jsme doma soupeře jednoznačně přehráli a postoupili. Třinec byl neskutečný v tom, že jsme začínali venku, kde jsme dvakrát vyhráli, což nás hodně nastartovalo. V šestém zápase jsme pak rozhodli a prošli do semifinále. Pro nás všechny v kabině a hlavně pro fanoušky to bylo nádherné. Už několikrát jsem říkal, že mě hrozně překvapilo, jak hodně diváků chodilo i na první ligu. Myslím, že letošní cesta play-off byla pro ně odměna a užívali si to nejen oni ale taky hráči, vedení klubu i celé město. Já bych touhle cestou chtěl fanouškům poděkovat za úžasnou atmosféru, kterou nám v domácím prostředí vytvářeli, i za podporu, jakou jsme od nich měli při venkovních zápasech. Teď si chvilku odpočineme a čeká nás další výzva, aby nás nepotkal propad. Znovu se budeme chtít dostat mezi desítku mančaftů, které můžou bojovat o nejvyšší příčku.“

Vše je připraveno na poslední děkovačku sezóny, která proběhla i přes prohru po šestém semifinále

Jak moc ovlivnil sezónu vstup do základní části, kdy jste šestkrát za sebou vyhráli a sedmkrát v řadě bodovali?
„Začátek je vždycky důležitý. My jsme uhrávali zápasy třeba i v prodloužení nebo nájezdech, ale pořád jsme v úvodu vyhrávali, což nás docela nastartovalo. Byli jsme sice nahoře, ale já jsem věděl, že tak vysoko se nemůžeme udržet, protože jsou tu kluby, které mají obrovské ambice hrát první až čtvrté místo. Nicméně před sezónou vždycky chceme dostat pod sebe čtyři týmy a člověk přemýšlí, jaké mančafty to budou. Vždycky je to hrozně těžké a já si vážím toho, že na konci sezóny je pod námi deset týmů. Zároveň je to pro nás ale varování, že další sezóna nemusí být stejná, když se podíváte na mužstva, která hrají baráž. Pardubice i Vary vyhrály tituly a najednou hrají o to, aby vůbec udržely extraligu. Při vyrovnanosti soutěže musíte být neustále připravení, protože vás kdykoliv může někdo zaskočit a jakékoliv utkání vás může posunout dolů. I proto je důležité dobře začít a pohybovat se v relativně klidných vodách.“

Důležitou částí úspěšné mozaiky byly i povedené příchody před sezónou, že?
„Tvorba kádru je taky hodně důležitá. Před dvěma roky jsem hodně spoléhal na hráče, které jsem dobře znal, ale někdy uděláte hráče, protože na něj dostanete tip a úplně přesně nevíte, do čeho jdete. To byl případ třeba Bretta Flemminga. Já ho neznal, byl nám doporučen a mě hrozně překvapil. Je to vynikající obránce, který hrál výborně celou sezónu. Ivana Humla jsem trochu znal z nároďáku, kde jsme ho měli na jedné nebo dvou akcích, ale ne nadarmo hrál dlouho ve Finsku, kde dělal i asistenta kapitána. Jde o hráče, který má obrovskou vůli a neskutečný charakter. Pro mužstvo byl ohromně důležitý a svou roli splnil možná až nad očekávání. Hrál vynikající hokej dopředu i dozadu. Zapadli nám do toho i další hráči, kteří přišli. Ať už to byli Kobla, Polda nebo Skoky, který se v základní části trochu hledal, ale v play-off byl neskutečný. Dovolím si říct, že patřil k nejlepším hráčům v play-off. Zapomenout nesmím ani na post brankáře, který je nesmírně důležitý. Janko Laco potvrdil své kvality a byl velkým strůjcem toho, kam jsme došli. V play-off měl vynikající fazonu. Tomáš Král ukázal, že na extraligu má. Strašně si vážím Jury Valacha. Všichni víme, co se mu stalo, a on to tu odřel. Přeju mu, aby jeho děti byly v pořádku a dělaly mu radost. Makalo ovšem celé mužstvo a jsem rád, že se to všem takhle povedlo. Všichni plnili, co jsme od nich očekávali. Navíc si kluci vytvořili vynikající partu a táhli za jeden provaz, což je v hokeji hodně důležité.“

Že ze sebe hráči vydali opravdu maximum tak trochu dokazuje i fakt, že řada z nich si v základní části překonala osobní extraligová maxima. Když jste mluvil o partě, byla právě ona základem toho, kolik zápasů mužstvo otočilo nejen v dlouhodobé části?
„Je pravda, že hlavně v domácím prostředí a párkrát i venku jsme předvedli parádní obraty. Hlavně doma bylo neskutečné, že jsme vyhráli v prodloužení nebo na nájezdy i zápasy, ve kterých jsme po dvou třetinách prohrávali o dva góly. Právě v takových okamžicích ukázalo mužstvo velkou sílu, a proto jsme na hráče neustále tlačili, aby nepovolili. Když se ke dvěma porážkám přidají třetí čtvrtá, můžete ve tříbodovém systému rychle padnout dolů.“

Dá se říct, že i právě díky těmhle obratům získalo mužstvo víru samo v sebe, což ukázalo i v play-off, kdy se nevzdávalo za žádných okolností?
„Důležité to je, ale play-off je opravdu něco jiného, což musel vidět i divák tady u nás. Pro řadu kluků bylo play-off trochu novum, ale klid a pohodu jim dodávali kluci, kteří už toho v play-off odehráli hodně. V play-off vidíte, že v sérii na tři výhry prohráváte 0:2 a může se pořád stát cokoliv. Stejně tak můžete ztratit sérii na čtyři výhry, i když vedete 3:1. Jedna dvě malinké chyby, které se mohou zdát v daný moment jako banální, mohou otočit celou sérii. V tom je play-off krásné. Dokud nemáte tu poslední výhru, nemůžete si říct, že jste v dalším kole.“

Vítězná fotka po postupu z předkola Generali play-off

Když si play-off rozebereme trochu podrobněji, musíme začít tím nepovedeným vstupem. Co se podle vás s odstupem času stalo, že přišli dvě vysoké porážky v domácím prostředí hned na úvod?
(na chvilku se odmlčí) „Když jsem o tom tak přemýšlel, řekl bych, že se v obou zápasech staly dvě podobné věci. V prvním utkání bylo proti nám už ve dvacáté vteřině trestné střílení, které Boleslav proměnila. Jeden gól samozřejmě nic neřeší, ale my jsme chvilku na to udělali faul hokejkou do obličeje s krvavým zraněním. Ve čtyřminutovém oslabení jsme dostali druhý gól. Pak jsme trochu propadli panice a chtěli jsme zápas rychle obrátit. Soupeř měl kvalitní útočníky, což potvrdil tím, že proměnil snad každou větší šanci, kterou si vytvořil. První utkání byla velká sprcha. Do druhého jsme šli s tím, že ho musíme uhrát, protože jinak už to bude hodně špatné. Jenže se nám stalo v podstatě to samé jako o den dřív. V nějaké sedmé osmé minutě jsme znova udělali faul s krví a během oslabení jsme dostali první gól. Pak bych to přičetl tomu, že jsme zápas chtěli zase rychle otočit, ale soupeř nás školil. Kdykoliv se dostal do šance, skoro vždycky to tam pověsil. Bylo to nepříjemné, protože koncovka Boleslavi docela vycházela. Nešťastný z toho byl Janko, nešťastní byli hráči, kteří si říkali, co se děje, a zaskočení jsme z toho byli i my trenéři. S odstupem času možná asi bylo lepší, že jsme dostali dvakrát takovou latu a úplně všichni jsme si uvědomili, že špatně nebylo jen něco, ale úplně všechno. Když jsme jeli na třetí utkání, bylo na hráčích vidět, že si uvědomují, že to je hop nebo trop. Nechali na ledě úplně všechno a zápas se nám hodně povedl. Důležité bylo čtvrté utkání, které bylo hrozně vyrovnané. Ten zápas a možná i celou sérii rozhodla chyba Boleslavi v závěru druhé třetiny, kdy Michal Vondrka ujel v oslabení a dal gól vteřinu před sirénou. My jsme zápas za stavu 2:1 dohráli, pak bylo super, že do pátého zápasu doma jsme vlétli a Boleslav neměla šanci. Bylo vidět, že Boleslav byla hodně frustrovaná. Myslím si, že díky těm dvěma výhrám u nás si docela věřili, že nás dodělají.“

Co zabralo mezi druhým a třetím zápasem předkola? Přišla bouřka nebo jste ordinovali spíš klidnější řešení?
„Věděl jsem, že bouřka ničemu nepomůže, protože úplně všichni jsme z toho byli přepadlí. Jak už jsem říkal, extraliga je strašně vyrovnaná. Rozdíl mezi desátým a sedmým je minimální, i když bodově je to třeba odskočené. Vezměte si, že celou soutěž vyhrálo mužstvo, které šlo do play-off ze šestého místa. Samozřejmě nějaké věci jsme si k tomu řekli a všichni jsme si uvědomili, že oba zápasy byly špatné. Trochu jsem doufal, že by nás Boleslav mohla před třetím zápasem i podcenit.“

Myslíte si, že se to stalo?
„Já nevím. Tohle se těžko říká. Znám naši mentalitu, všechno si trochu zlehčujeme. Nicméně opravdu nevím a nechci nikomu sahat do svědomí. Nejlíp ví v Boleslavi, jak to v tomhle ohledu bylo. Na druhou stranu nám se ten třetí zápas hodně povedl a mužstvo se jím znovu trochu nastartovalo. Kluci bojovali a hráli jsme dobře dozadu. Když se Boleslav dostala i do větší šance, vychytal její hráče Janko, který na tom obratu měl velkou zásluhu. Přestože si to doma představoval jinak jako my všichni, dostal se do neskutečné formy a pro Boleslav bylo těžké ho překonat.“

Rozesmátí Ján Laco a Vladimír Růžička po postupu do semifinále

Několikrát jste zmínil, že proměna Jána Laca byla dána i tím, že jste ho nechal úplně v klidu. Co si pod tím má představit člověk, který není každý den v kabině?
„Jde o zkušeného brankáře, na kterého jsme vsadili. Pak jsme tu měli dva mladé brankáře, pro které by bylo hrozně složité naskočit do série za takového stavu. Řekněme si na rovinu, že to není nic jednoduchého. Janka jsme nechávali v klidu celou sezónu, věřili jsme mu, protože není náhoda, že vychytal Slovensku stříbro na mistrovství světa. Vím, že u mě to brankáři mají složité. (pousměje se) Co trénuju, tak s nima docela šíbuju. Někdy se stane, že nejdůležitější zápas chytá třeba brankář číslo čtyři. V tomhle případě jsem si říkal: Kdo jiný než zkušený brankář by nás z toho měl dostat. Důležitý byl samozřejmě i výkon týmu, ale na Jankovi je vidět, že už má něco odchytáno. Líbí se mi jeho klid a pracovitost na ledě i mimo něj. Pořád si dělá věci, na které je zvyklý a kterým věří. On nás dostal tam, kam jsme se dostali. Bez brankáře nemáte v play-off šanci něčeho dosáhnout.“

Sám jste naznačil, že brankáře občas hodně střídáte. Asi to vnímají i fanoušci, takže leckoho mohlo napadnout, jestli jste pro třetí zápas v Mladé Boleslavi neuvažoval o úplně jiné variantě. Napadlo vás něco takového?
„Člověk uvažuje o lecčems. Ale pak jsem si říkal, že už by to byl asi moc velký risk i vzhledem k tomu, že domácí zápasy se vůbec nepovedly nikomu. Nakonec jsme se rozhodli pro Janka, který bránu zavřel a neskutečnými výkony nás posunul nahoru.“

Vezlo se mužstvo ve čtvrtfinále s Třincem na určité euforii z obratu s Mladou Boleslaví?
„Všichni jsme chtěli Třinec pozlobit, proto jsme na hráče neustále tlačili, aby si nemysleli, že máme splněno. Chtěli jsme jít vyhrát. Tím, jak jsme zahráli v Třinci, mužstvo zjistilo, že se dá porazit i tenhle soupeř. Před sérií každý věřil, že bychom mohli něco udělat, ale ani ten největší optimista nečekal, že po dvou zápasech v Třinci povedeme 2:0. Nám se podařilo něco, co není jen tak. Tam si myslím, že všichni začali naplno věřit tomu, že by se to dalo zvládnout. Zároveň jsme hráče upozorňovali, že za stavu 2:0 není nic hotového, což ukázala naše série předkola. Jsme rádi, že se to povedlo a mančaft to zvládl.“

Série s Oceláři byla nejvíc nastavovaná v historii nejvyšší soutěže, když se v prodloužení odehrálo dalších 80 minut a 45 vteřin. Opravdu byla tak vyrovnaná?
„Byla. Vážím si toho, že nás Třinec ani jednu neporazil v šedesáti minutách a vyhrál jen dvakrát v prodloužení. Kluci udělali kus práce a dočkali se odměny za dřinu při trénincích, které pro ně nejsou jednoduché, protože hodně lpím na detailech. Pro hráče to je leckdy až nepříjemné a v koutku duše na mě asi hodně nadávají, jak je pořád buzeruju. Jenže já věřím tomu, že hráči si věci přenesou do zápasu, pokud je dělají dobře na tréninku. Co do hráčů nedostanete na tréninku, to si do zápasu nepřenesou. O tom jsem jednoznačně přesvědčený.“

Útočník Vladimír Růžička rozhodl prodloužení druhého čtvrtfinále v Třinci, tentokrát slaví jeden ze dvou gólů z prvního domácího souboje s Oceláři
(Foto: Roman Dušek)

Dokázal byste najít jeden zlomový okamžik čtvrtfinálové série?
„Hodně důležité bylo, že se nám povedlo urvat v prodloužení druhé utkání v Třinci. Řekl bych, že tohle malinko nalomilo sebevědomí Třince, protože se může stát, že jedete na led soupeře za stavu 1:1. Za stavu 0:2 už je to těžší, protože tým ví, že musí nebo by měl vyhrát obě venkovní utkání, pokud chce pomýšlet na vítězství v celé sérii. Nicméně pořád se může stát cokoliv. Může se prohrát i ze stavu 3:1 na zápasy. Vzpomínám si, že v NHL Los Angeles před třemi roky prohrávalo v prvním kole 0:3 na zápasy se San Jose a nakonec vyhrálo Stanley Cup. Nicméně znovu zopakuju, že vítězství ve druhém utkání z mého pohledu hodně nahlodalo Třinec a nás posunulo do trochu lepší pozice.“

Už trochu odeznělo zklamání z prohraného semifinále s Libercem?
„Když se vypadne, mám dva tři dny horší náladu, kdy přemýšlím, jak blízko byly bitvy o pohár ve finále. Nicméně to byla vyrovnaná série a přiznám se, že mě hrozně překvapili hráči, kolik toho vydrželi. My jsme odehráli sedmnáct zápasů a s těmi prodlouženími s Třincem vlastně skoro devatenáct, což je ze šestého místa finále. Zápasů bylo opravdu dost a nám odešly nohy až v tom úplně posledním, který se pro nás navíc nevyvíjel moc dobře. Nechápu, kde hráči brali tolik sil. To bylo neskutečné. Myslím, že Třinec trochu spoléhal, že máme za sebou pět těžkých utkání s Boleslaví, a i Liberec se přesvědčil, že nám síly nechyběly, přestože série s Třincem byla znovu hodně těžká. Zlomem semifinále bylo páté utkání. Kdybychom ho vyhráli, mohli jsme Liberec ještě mnohem víc zlobit.“

Dá se tedy říct, že letošní play-off jen potvrdilo, že Petr Švehla patří ke špičce kondičních trenérů?
„Stoprocentně! Tohle je velká práce kondičního trenéra. Pracuje s hráči celou sezónu. Já si řídím led, on suchou přípravu a reaguje i na zátěž z tréninků na ledě. Péťa už sleduje i konce tréninků na ledě a perfektně se doplňujeme. Když hráčům trochu naložíme na ledě, upraví suchou. Asi by to měli hodnotit hráči. Nicméně tým se neustále kondičně držel a měl pořád sílu, což je jednoznačně Péťova zásluha a důkaz, že to dělá výborně.“

Avizoval jste, že chcete, aby většina hráčů zůstala. Víte už nyní o někom, kdo dres Pirátů v příští sezóně určitě oblékat nebude?
„Určitě odchází Brett Skinner, ještě trochu řešíme Juru Valacha, u kterého je to ze známých důvodů těžké. Může se objevit zájem o naše hráče ze zahraničí, ale kostra týmu by jinak měla být stejná. Odchody se budou týkat spíš hráčů na hraně Chomutova a Kadaně. Uvidíme, jak se vyvine situace kolem Honzy Rutty. Má platnou smlouvu, ale je o něj zájem v zahraničí, protože měl dobrou sezónu a má podle mého velkou šanci dostat se na mistrovství světa. Má ve smlouvě klauzuli o možném odchodu, pokud klub bude souhlasit. U Davida Kämpfa se spekuluje o zájmu ze zámoří, což nemůže klub nijak ovlivnit, pokud ho někdo v Americe bude chtít podepsat. I on má ale platnou smlouvu, takže budeme čekat, jak to dopadne. Chceme udržet co nejvíc hráčů, ale některé věci úplně ovlivnit nemůžeme. Kromě toho chceme zabudovat mladé kluky, protože chomutovská mládež je velmi dobrá a ti hráči by měli dostávat prostor. Na příští sezónu počítáme s Laukičem, který mě překvapil a hrál hodně dobře. Chtěl bych zařadit i Buchtu, kterého považuju za jednoho z nejlepších obránců do osmnácti let u nás. Jsou i další adepti, ale musíme pomalu a opatrně, protože chceme klukům dát šanci, ale taky musíme trochu koukat na výsledky.“

David Kämpf a Jan Rutta mají na vyhlášení nejlepších sportovců Chomutovska mezi sebou David Kašeho
(Foto: Kateřina Kundertová)

Jak velké oslabení by znamenaly případné odchody Jana Rutty i Davida Kämpfa?
„Oslabení by to bylo a museli bychom na to zareagovat příchody jiných hráčů. Uvidíme, jak se celá situace vyvine. NHL neovlivní nikdo. David tu odehrál výborné sezóny a NHL by pro něj byla výzva, pokud by tam podepsal smlouvu. Když ne, bude hrát u nás. Oba jsou pro nás klíčovými hráči.“

Jak bude vypadat program týmu v následujících týdnech?
„Bude to stejné jako poslední dva roky. Do konce dubna mají všichni volno, od 2. května začne individuální příprava s tím, že mladí kluci budou znovu trénovat s Petrem Švehlou tady v Chomutově. Pak bychom se všichni měli sejít 9. července na společnou přípravu.“

Na závěr by mě ještě zajímal váš názor na nedávné dění v hokejovém hnutí. Co říkáte rozhodnutí, že hráči NHL nebudou hrát na olympijském turnaji?
„Na jednu stranu jsem překvapený, protože hokej na olympiádě udával tón. Všechny týmy si mohly vybrat nejlepší hráče. Byl to jediný čas, kdy se všechny soutěže přerušily. Od roku 1998 to bylo perfektní, protože se mohly utkat nejlepší týmy s nejlepšími hráči, takže je to škoda. Na druhou chápu, že majitelé klubů NHL přichází během osmnácti dnů olympiády o zisky. Je to složité. Do určité míry to chápu, ale hokeji to neprospívá. Bude to zase, jak to bývalo dříve. Když se přerušovala NHL, bylo to neskutečné a byla to ohromná propagace hokeje na celém světě.“

Zvyšuje se tím podle vás šance, že by na olympiádu v příští sezóně mohl jet i někdo z Pirátů?
„Tím, že nepojedou hráči z NHL, je všechno otevřené. O klucích z Chomutova zatím nepřemýšlím. Pro všechny evropské hráče je to výzva. Když se NHL přerušovala, hráči z Evropy byli zařazeni, ale bylo jich jenom pár. Teď mají všichni velkou šanci ať už z extraligy nebo jiných soutěží.“

Vy jste jako trenér národního týmu mohl pro Vancouver v roce 2010 vybírat ze všech hráčů v zámoří i Evropě. Budou to teď mít trenéři složitější?
„Myslím, že to situaci moc nekomplikuje, protože trenéři celou sezónu pracují s hráči z Evropy. Všechna utkání před mistrovstvím světa se taky hrají s kluky, kteří nastupují v Evropě, takže v případě olympijských her to teď bude podobné. Pro trenéry bude rozhodovat, kdo bude nebo nebude zraněný.“

Vladimír Růžička a Dominik Hašek během oslav olympijského zlata na Staroměstském náměstí
(Foto: www.idnes.cz)

Jako hráč jste vybojoval stříbro na turnaji v Sarajevu, kde stejně jako o čtyři roky později v Calgary hráči z NHL nenastupovali. Když v Naganu poprvé přijeli pod olympijské kruhy také nejlepší hokejisté ze zámoří, bylo z toho české zlato. Vy jste tehdy byl kapitánem týmu. Jak na tento úspěch vzpomínáte?
„Teď už dobře. Když jsme tam tenkrát jeli, měli jsme stažený zadek. Není, co víc si přát. Mužstvo bylo složené z ročníku kolem 1972. Tenkrát Ivan Hlinka vybral hodně hráčů z Evropy. Nikdo nám nedával šance, ale povedlo se.“

Jak moc vás pohltila atmosféra olympiády, kterou jste zažil vlastně už čtyřikrát přímo v dějišti?
„Olympiáda je specifická. Je to svátek sportu, který je trochu jiný tím, že jsou okolo další sporty. Olympiáda je nejlepším způsobem světové propagace sportu i hokeje, protože ji sledují všichni.“

Stihl jste navštívit i jiné sporty, o kterých jste mluvil?
„Není moc čas, protože se hraje nebo trénuje. Ale byli jsme se podívat na lyžařských sportech nebo na bobech. Většinou koukám na takové sporty v televizi. Zajímavé je, že se v obrovské jídelně potkáváte se všemi sportovci.“

Utkvělo vám nějaké takové setkání nejvíc v paměti?
„Už jsem absolvoval olympiád docela dost, takže se těžko vybírá jediný moment. Nejvíce si asi pamatuju setkání s člověkem mimo sport. Na poslední olympiádě ve Vancouveru přišel do jídelny Arnold Schwarzenegger, se kterým se všichni fotili.“

Díky obratu s Mladou Boleslaví se Vladimír Růžička dočkal tisícího utkání na extraligové střídačce už v letošní sezóně a poděkoval fanouškům Pirátů, kteří si na páté utkání doma připravili choreo

TOP foto: Roman Dušek