Poprvé hrál v polovině října proti výběru Salcburku do 18 let, o měsíc později naskočil proti staršímu dorostu Pardubic. „Pro každého včetně mě je pocta, když může reprezentovat. Dlouho se mi na srazech tolik nedařilo, ale povedlo se mi to zlomit,“ nedělá Jan Svoboda rozdíly v tom, jestli nastoupil proti klubu nebo jinému reprezentačnímu výběru.
„Každopádně bych se rád vrátil a absolvoval s týmem klasickou turnajovou nebo zápasovou akci. To je teď pro mě největší cíl v šestnáctce,“ nezastírá. „Tady v Chomutově bych se s mladším dorostem chtěl ještě o něco víc probojovat na mistrovství republiky,“ prozrazuje synovec Stanislava Mikšovice velkou motivaci i u Pirátů.
Padne-li otázka na místo, kde jej zastihla informace o premiérové nominaci do reprezentace, musí se Jan Svoboda vrátit do minulé sezony. „O úplně první pozvánce jsem se dozvěděl od trenérů tady na zimáku,“ loví nejprve v paměti s tím, že se jednalo o sraz ještě pod hlavičkou výběru do 15 let. „Bylo to tehdy hodně rychlé,“ vybavuje si.
Už v úvodu byly zmíněny výborné statistiky v ELIOD extralize mladšího dorostu, v níž se odchovanci Pirátů letos extrémně daří. V základní části před slučováním tří skupin byl druhým nejlepším střelcem společně s Martinem Kautem ze Žďáru nad Sázavou. Oba vstřelili 24 gólů a chomutovskému bombarďákovi k tomu stačilo jen 16 střetnutí. Lépe si počínal pouze sparťanský útočník Ostap Safin s 27 zásahy.
V nadstavbové skupině A se změnil v nahrávače a s bilancí pěti tref a 18 asistencí je nejproduktivnějším hráčem skupiny, v „béčku“ má o bod víc pouze třinecký Jan Hladoník. „Je pravda, že letos se mi v mladším dorostu daří. Loni jsem dal za celou sezonu jen kolem deseti gólů,“ vzpomíná patnáctiletý útočník, jenž loni ve skutečnosti skóroval čtrnáctkrát a letos střelecky explodoval už v šestém kole, kdy nasázel pět gólů do sítě Litvínova.
Autor hattricku ve 13. kole na ledě Karlových Varů a v posledním osmnáctém kole základní části do sítě PZ Kladno si nenechává všechny zásluhy za vlastní povedené výkony, oceňuje spolupraci s dalšími členy útočné trojice. „Nejčastěji nastupuju ve formaci s Tomášem Koblížkem a Kubou Laukem, se kterými se mi hraje opravdu dobře,“ zmiňuje o rok mladší spoluhráče. „Kluci ale hráli vždycky o rok výš, takže se známe dobře už ze žáků, i když jsme v jedné lajně spolu nebyli,“ připojuje.
Jan Svoboda dostává šanci také o kategorii výš a rozhodně se doposud neztratil ani ve starším dorostu. Deset gólů v deseti startech během základní části budiž jednoznačným důkazem. „Oproti mladšímu dorostu se tam hraje víc do těla, ta soutěž je tvrdší,“ srovnává. „Jsem opravdu rád za každou příležitost ve starším dorostu a těší mě, že se mi daří i tam. Dostal jsem se do pohody, ze které těžím,“ libuje si.
Vzhledem k faktu, že pochází z Chomutova, asi jen málokoho překvapí, že jedním ze vzorů Jana Svobody je další zdejší odchovanec. „Tady u nás sleduju Petra Jíru, který se mi líbí už odmala, protože je dravý. Navíc se známe osobně, vlastně mu už říkám strejdo,“ usmívá se mladičký kanonýr. „V NHL mám už asi tři roky rád Patricka Kanea. Snažím se jezdit nájezdy jako on, hodně je trénuju. Líbí se mi jeho ruce a styl hry,“ dodává ještě.
S jedním svým oblíbencem se může potkávat de facto denně, ale k tomu prý v současnosti nedochází. „Dřív jsme spolu hokej probírali a radil mi. Teď začal trénovat mladší kluky, takže už nemáme tolik času, abychom se spolu bavili. Ani do Kadaně nejezdím,“ líčí o Petru Jírovi.
Pokud má nějaký volný čas, snaží se Jan Svoboda odpočívat aktivně. „Nemám skoro na nic čas. Buď jsem na stadionu, nebo dojíždím do školy do Jirkova,“ hlásí nejprve. „Když nějaké volno mám, rád hraju tenis, který jsem sedm let dělal závodně, ale před třemi roky jsem si vybral hokej,“ přibližuje. „S Matyášem Svobodou jsme hráli hodně čtyřhry, ale nic velkého,“ uzavírá s úsměvem směrem k bílému sportu.