Ml. Dorost - článek

„Budu po hráčích chtít, aby rychle přepínali dopředu i dozadu,“ prozrazuje Bedřich Pastyřík

Napsal 17.5.2017 Libor Kult
C h o m u t o v - V roce 2001 skončil v rodném táboře a na řadu let se vydal do zahraničí. Vystudovaný pedagog Bedřich Pastyřík na dlouho zakotvil v německém Schwenningenu, kde se staral o mládež a jednu sezónu trénoval i áčko v tamní nejvyšší soutěži. Po krátké anabázi v Českých Budějovicích vyrazil devětačtyřicetiletý kouč znovu k našim západním sousedům. Kromě toho prošel také Švýcarskem či Rakouskem. Dlouholetý mládežnický trenér od nového ročníku ELIOD extraligy přebírá mladší dorost Pirátů, s nímž by rád hrál agresivní hokej plný bruslení.

Dlouhé roky jste pracoval v zahraničí. Proč jste se rozhodl přijmout nabídku Pirátů a tím pádem se vracíte do českého hokejového prostředí?
(chvilku přemýšlí a usmívá se) „To je zajímavá otázka. (znovu se usmívá) Vracím se, protože mě Honza Šťastný zastihl ve slabé chvilce. (směje se) V Rakousku to v té době nefungovalo úplně ideálně a já jsem uvažoval, co bude dál. Jednal jsem i ve Švýcarsku a v Německu, ale Honza byl neoblomný. Několikrát mě kontaktoval – psal mi nebo volal. Já jsem pak souhlasil, že se přijedu do Chomutova podívat a promluvím si s ním. Podmínky jsem znal, protože tu v minulosti hrál můj syn (pozn. red.: Filip Pastyřík odehrál za starší dorost Pirátů 34 utkání v letech 2011 až 2013). Rozhovor s Honzou mě přesvědčil, že to tady chci zkusit, protože má neotřelé myšlenky a je to vizionář. Řekl jsem si, že by mi mohl sedět i směr, jakým chce, aby se to tady vyvíjelo.“

Jan Šťastný prozradil, že váš syn momentálně trénuje ve Švýcarsku, které jste zmínil i vy. Jednal jste s klubem, kde působí právě Filip?
„Filip dělá ve dvaadvaceti profesionálního trenéra v Basileji a měl i nabídku z Davosu. Já částečně pro klub z Basileje pracuju, ale dostal jsem nabídku jít jako šéftrenér mládeže do Vispu. Ještě se objevila možnost vrátit se do Schwenningenu, kde jsem kdysi v zahraničí začínal. Nakonec jsem se rozhodl, že to znovu zkusím v Čechách a zatím toho nelituju.“

Už jste se stihl za těch pár dní rozkoukat?
„Co se týká města, tak rozhodně ne. V aréně se vyznám tak napůl. V některých místnostech, od kterých mám klíče, jsem ještě nebyl. Postupně se seznamuju s kolegy. Už je znám jmény, ale u některých ještě trochu tápu. Hodně mi pomáhá můj asistent Vláďa Petrovka, který mě zasvěcuje do místního koloritu. Říká mi, kdo je kdo. Teď se hlavně soustředím, abych si zapamatoval jména a obličeje mých hráčů.“

Představuje Vladimír Petrovka velkou pomoc při rozkoukávání se?
„On to dělá formou, která mi hodně pomáhá. Nemá kategorické soudy, spíš mi podává informace. Člověk z jiného klubu i města vidí věci jinak, což může klub posunout. I na hráče kouká jinak, protože si je nezasune do žádné škatulky, jako když ty kluky trénuje třeba šest let. Mám svůj pohled, ale Vláďa i další trenéři mi pomáhají.“

Všichni hráči jsou tak na stejné startovní čáře. Je to tak?
„Já nikoho opravdu neznám, takže se k nikomu nepřikláním. S Vláďou a Honzou si musíme ujasnit strategii výběru hráčů do týmu. Máme tam dva ročníky plus dva kluky z osmé třídy. Když budeme zužovat kádr, budeme přihlížet k výkonnosti kluků v rámci celého týmu i k jejich ročníku narození. Nemůžeme postavit celé mužstvo pouze ze staršího ročníku jen proto, že jsou ti kluci v tuhle chvíli vyšší, silnější nebo rychlejší. Musíme to dobře namixovat.“

Máte už představu, jak by vámi zmíněný věkový mix mohl vypadat?
„Jednoduše řečeno půl na půl. (usmívá se) Ze staršího ročníku bychom rádi jednoho až dva hráče zabudovali do staršího dorostu, což by nám uvolnilo místo pro dobré hráče z osmé třídy. Ještě se musíme rozhodnout, jak budeme využívat naše béčko a céčko, kde můžeme ohrávat kluky, kteří u nás budou v zápasech méně vytížení. To je velké plus, že kluci nebudou chodit jen třeba na tři střídání za zápas. Plánujeme, že bychom i v sezóně trénovali s téměř pěti formacemi. To znamená, že bychom měli devět obránců a čtrnáct útočníků pro případ onemocnění nebo zranění. Kdo nebude hrát extraligu, bude sbírat praxi v lize mladšího dorostu.“

Dokázal byste říct konkrétní datum, kdy byste chtěli mít o základním kádru pro sezónu jasno?
„Už jsme to avizovali i na schůzce s rodiči a před hráči. Poprvé budeme zužovat na konci suché přípravy 30. června, kdy kluci dostanou vysvědčení ve škole i od nás. Tam půjde o dva až čtyři hráče. Do předzávodního období bychom šli de facto s pěti pětkami. Když bude všechno, jak jsem říkal, hráči, kteří začnou předzávodní období, budou členy širšího kádru. V průběhu prvních dvou týdnů na ledě by postupně měly vykrystalizovat minimálně tři základní formace, které by soutěž zahájily.“

KÁDR MLADŠÍHO DOROSTU V LETNÍ PŘÍPRAVĚ

    Brankáři: Dominik Gerstner, Ondřej Kufa, Aleš Strážovský, Marek Stuchlík, Oliver Šatný, Vojtěch Šilhan
    Obránci: Filip Birhanzl, Jan Klika, Jakub Kovár, Alexandr Machyňa, David Martínek, Jan Matějka, Štěpán Němec, David Petrásek, Martin Pöschl, Jan Strážovský, Dominik Vaněk, Jakub Žďárský
    Útočníci: Ondřej Čech, Filip Döring, Michal Gut, Tobiáš Holka, Eric Iljuk, Lukáš Koblížek, Josef Koláček, Filip Králíček, Jiří Kulich, Matej Petretič, Ondřej Príhoda, Michal Prokeš, Jan Spudich, Tadeáš Svoboda, Marcel Štefančík, Jan Urych, Stanislav Vrhel

Jak chcete, aby hokej vámi vedeného týmu vypadal?
„Chtěli bychom hrát moderní hokej, který může člověk vidět na světovém šampionátu dvacítek, v NHL nebo i na probíhajícím seniorském mistrovství. Měl by to být dorostenecký hokej plný zdravé agresivity a bruslení. Budeme chtít napadat, ale zvládat to i takticky, abychom nehráli „hurá“ hokej. Budeme chtít kluky naučit reagovat, kdy je vhodné agresivně napadat a kdy ho chytit do pasti a udeřit. Vždycky chci, aby čtyři hráči útočili. Vyžaduju po ofenzivním obránci, aby se zapojoval do útoku a zaskočili za něj útočníci. Nemám to tak, že dva hloupí beci brání a tři útočníci čekají na červené. I útočníci musí dobruslovat zpátky a pomáhat bránit. Po získání kotouče pak rychle přejít do útoku. Když se Švýcaři dostali do finále mistrovství světa, měli právě tyhle přechody strašně rychlé. Získali puk a zaskočili nepřipraveného soupeře rychlou útočnou akcí. Stejně to fungovalo i obráceně, když ztratili puk oni, rychle se vrátili do obranných pozic. To bychom chtěli, aby předváděli i naši kluci.“

Ve Schwennigenu, kam jste se mohl vrátit, jste strávil osm sezón, během nichž jste chvíli trénoval i áčko. Co všechno jste měl na starost?
„Byl jsem šéftrenérem mládeže. Organizačně a metodicky jsem byl zodpovědný od školy bruslení až po juniory. K tomu jsem trénoval tři týmy současně, na což jsem byl zvyklý celou dobu v zahraničí. Různé věkové kategorii člověka neskutečně procvičí a je to skvělá praxe, když jdete ve dvě hodiny na led se třetí třídou a za dvě hodiny pak s juniory. Nebo začínáte starším dorostem, a pak jdete na školu bruslení pro nejmenší. Jeden rok jsem dělal béčko dospělých a na jednu sezónu mě jmenovali hlavním trenérem prvního týmu v DEL.“

Mluvil jste o trénování až tří týmů najednou. V Chomutově povedete také pátou třídu, abyste nevypadl ze zavedeného tempa?
„Honza z rozhovorů se mnou i s Dušanem Strharským, který se mnou v Německu čtyři roky pracoval, věděl, že to tak mám. Chtěl toho využít a já jsem to neodmítl. Rád pracuju s dětmi a věnuju se metodice, na které bych se měl pokusit zapracovat i tady. Piráti by měli jednotnou výuku hráčů a metodika je součástí i mojí smlouvy tady. Když chcete vymýšlet, jak mají trénovat děti, a sám trénujete juniory, nevíte, jak to u dětí funguje a na jaké jsou úrovni třeba zrovna v páté nebo ve třetí třídě. V Německu říkají, že papír snese všechno, ale pak to nemá nic společného s realitou. Z toho důvodu jsem rád, že jsem zůstal i u dětí.“

Krásně mi nahráváte na otázky. Co tedy z vašeho pohledu momentálně chybí českému mládežnickému hokeji?
„Do toho bych se nerad pouštěl. Mně osobně chybí koncept. Američané v podstatě na dvou CD neskutečně udělají systém, co se mají děti naučit. Je tam popis i s videem a všechno to vydal svaz, který chce, aby se takhle vychovávali hokejisté. Je jedno, jakou cestu chceme my, ale musí mít systém. Když si trenér v knížce přečte, že se má učit bruslení vpřed, vzad a užité, nic moc mu to neřekne. Česká varianta konceptu může v knížce vypadat i tak, že se rozlišuje klička do bekhendu a do forhendu. Jenže těch může být až patnáct a každá má nějaké pojmenování, které v zahraničí děti znají. Trenér jen řekne jméno kličky a všechny děti ví, jak má vypadat a trenér jim nemusí nic vysvětlovat. Tak vypadá systematika. Naše děti se chtějí učit a mají vzory v NHL, což třeba v Německu není úplně pravidlo.“

Jak se těšíte na návrat do českého hokejového prostředí, ze kterého v roce 2001 odešel po působení v Táboře a do něhož jste od té doby naskočil jen na necelé dvě sezóny u českobudějovických juniorů od léta 2008?
„Po anabázi v Českých Budějovicích jsem se zařekl, že se do České republiky jako trenér už nikdy nevrátím. Jednou jsem kvůli nemoci řešil, že bych se vrátil domů, ale pracoval bych někde jinde než kolem hokeje. Já beru svůj návrat pozitivně, ale moje žena byla proti, abych se vracel. Na práci se moc těším a usnadňuje mi to i velmi hezké přijetí tady v Chomutově. Zatím jsem se nesetkal s žádnou negativní reakcí. Doufám, že já i klub dodržíme dvouletou smlouvu a na konci tohoto období si majitelé řeknou, že platit mi výplatu byla dobrá investice.“ (usmívá se)