V prvním vzájemném střetnutí jste vysoko vyhráli. Jak byste utkání s Německem zhodnotil?
„První polovinu zápasu jsme nehráli úplně dobře. Pak se naše hra zlepšila, dali jsme pár gólů a uklidnili jsme se. V dalším průběhu už jsme je přehrávali.“

Připsal jste si první reprezentační trefu. Jak jste celou situaci vnímal?
„Měl jsem radost a o to větší, protože jsme střídání předtím gól dostali. Červus byl s pukem za bránou, tak jsem si najel do volného prostoru mezi kruhy. Myslím, že chtěl Roman přihrávat útočníkovi, ale nějak to ke mně sjelo. Já jsem tam byl úplně sám, tak jsem jenom vystřelil nad beton.“

Jak vysoko bude kotouč, s kterým jste dal první reprezentační gól?
„Bude někde na poličce, takže asi ve výšce metru. (směje se) Ale teď vážně. Určitě bude vysoko. Mám schovaný každý puk, co jsem dal v dorostu, v juniorech... Mám opravdu radost, že jsem dal gól i v Ústí.“

Více než dva týdny jste neměl na programu žádný zápas. Cítil jste v duelech herní pauzu?
„Pociťoval jsem to v prvním i druhém zápase. Play-off jsem dohrával s virózou, takže jsem se necítil moc dobře a ještě jsem se do toho úplně nedostal. Doufám, že v zápasech se Švýcary už to bude dobrý.“

Výsledky obou utkání po šedesáti minutách vypadaly dost odlišně. Jak jste to viděl vy?
„Ve druhém zápase Němci více bruslili, byli agresivnější, více forčekovali a my jsme měli na všechno o trošku méně času. Z toho pramenily i naše občasné chyby.“

Jak jste se před zápasy cítil?
„Fyzicky by to mohlo být lepší a ještě je tam prostor, aby se dalo něco natrénovat. A psychicky, chtěl jsem si to hlavně užít. Byly to zápasy za nároďák a ještě na severu Čech, takže jsem se cítil dobře.“

Pociťoval jste i ve čtvrtém a pátém reprezentačním utkání nervozitu?
„Abych řekl pravdu, tak ne. V národním týmu jsem byl nervózní asi jenom na prvním turnaji. Ale trošku nervózní je hráč asi před každým zápasem, ale nijak zvlášť.“

Pirátům skončila klubová sezóna ve čtvrtfinále proti Liberci, Janu Ruttovi tím začaly příjemné reprezentační povinnosti v přípravě národního týmu před MS

V lajně jste nastupoval v obranné dvojici s Milan Douderou, vepředu hráli Roman Červenka, Petr Holík a Tomáš Zohorna. Jak jste si se spoluhráči sedli?
„Pořád hraju s Červusem, což je super, protože na toho jsem si ani zvykat nemusel. A Milan Doudera je výborný hokejista, vyhovíme si a myslím, že ta spolupráce bude jenom lepší a lepší.“

V první lize jste odehrál proti Ústí hodně zápasů a vždy jste tu byl s týmem hostů. Jak velká to tentokrát byla změna?
„Bylo to zvláštní. Obzvlášť v prvním zápase, když jsem dal gól. Normálně na mě, teda na nás, kotel pískal, ale teď vyvolával moje jméno. Trochu jsem se tomu musel pousmát, bylo to hezké.“

Jelikož je Robert Kousal v národním týmu služebně starší, nemohl jste hrát se svým typickým číslem devadesát. Jak moc jste to řešil, či neřešil?
„Nijak jsem to neřešil. Už před srazem mi Martin Loukota psal, že devadesátka není volná, tak jsem si vzal devítku. S tou jsem hrál i na mistrovství osmnáctek, takže v pohodě.“

Vaše přítelkyně Simona Szarková, slovenská házenkářská reprezentantka, to z místa, kde působí, měla blízko. Přijela vás podpořit?
„Byla se podívat na druhý zápas.“

Před zápasy s Německem jste měli reprezentační kemp ve Velkých Popovicích. Jak vám tréninky pomohli sžít se zpátky s reprezentačním týmem?
„Asi mi to pomohlo jako každému. Měli jsme dobré tréninky a program. Ráno snídaně, potom trénink, oběd a spánek. Odpoledne jsme měli buď nějaký mítink, nebo posilovnu, takže úplně ideální. Na ledě jsme si vyzkoušeli, co jsme potřebovali, něco potrénovali a koukli na videa, takže super.“

V období kolem Velikonoc jste měl volno. Dodržoval jste nějaké typické české tradice?
„Samozřejmě. Na přítelkyni jsem vyběhl s pomlázkou a dostal za to vajíčko.“

Čekají vás dva zápasy ve Švýcarsku. Jak vidíte svoje pokračování v národním týmu?
„Doufám, že budu hrát lépe než oba dva zápasy s Němci a vydržím u týmu co nejdéle.“

Foto: Aleš Krecl (www.cslh.cz)