V kariéře jste zatím dost cestoval. Dokázal byste si představit, že v Chomutově zůstanete?
„Určitě ano, protože mi uplynulá sezóna dala hodně, nasbíral jsem spoustu zkušeností a probojoval se do A-týmu. Pro mě to je další nová zkušenost, kdybych tu byl – a budu – tak budu jedině rád. V Chomutově jsem se zabydlel, je tady všechno blízko, zázemí je suprové a neměli jsme takové ani v Litvínově. Teď se určitě nehodlám nikam stěhovat.“

Považujete přesun z Litvínova a Ústí nad Labem jako krok kupředu?
„Jo, jo. Skoro celou sezónu jsem hrál v juniorce a upřímně musím říct, že jsem čekal ligu juniorů lehčí. Byla to soutěž, která měla vysokou úroveň a dala se srovnávat i s extraligu juniorů, protože sezónu předtím spadlo hodně týmů.“

Jak jste spokojený s minulým ročníkem?
„Celkově hodnotím sezónu jako úspěšnou z týmového i osobního pohledu. Semifinále s juniorkou i s áčkem je super, ale je škoda, že jsme nedošli ještě dál. Měli jsme na to, obzvlášť proti Znojmu, se kterým jsme odehráli dobré zápasy. Třeba se postup oběma kategoriím povede příští rok.“

Alespoň s jedním postupem by byl ročník hned veselejší, což?
„Větší šanci jsem dával áčku, protože zápasy ve Znojmě nám utekly o malý kousek. Měli jsme tam smůlu a neproměňovali šance. Celkově měla série podle mě úroveň první ligy, což mi říkalo i dost lidí. Znojmo mělo dobrý tým plný mladých a rychlých hráčů, z nichž někteří hráli i první ligu.“

Co rozhodlo ve prospěch soupeře?
„Rozhodly chyby, které jsme udělali, já jsem taky měl nějaké doma, ale to se stane, pořád jsem mladý a učím se. Pak bych zmínil další maličkosti, třeba koncovka a důraz do brány. Možná kdybychom na ně ještě více zatlačili, tak by to bylo jiné. Nevím.“

Osobně vnímám jako klíčový úvodní duel…
„Kdybychom nedostali gól v poslední vteřině, vyhráli bychom tam a jeden vítězný zápas z venku proti takovému týmu by byl dobrý. Bylo by všechno úplně jiné. Měli bychom do druhého zápasu více sebevědomí, i když taky nebyl špatný. Hráli jsme výborně, ale zase vteřinu před koncem první třetiny dostaneme gól.“

Jak se play-off lišilo od základní části?
„Já jsem byl mnohem nervóznější. V juniorce takové zápasy z pohledu atmosféry nemáme. Navíc jsme dohrávali na málo beků, byli jsme ve čtyřech, což bylo těžké na psychiku, abych udržel nervy a hlavu v zápase.“

Zvyšoval se postupně klid na hokejce?
„Každý zápas to bylo lepší a lepší. Pak už jsem chodil na led bez nervozity a byl jsem úplně v klidu. Vždycky jsem si řekl, že to zvládnu.“

Posuňme se k juniorce, ve které jste kvůli povolání do áčka přišel o play-off. Nemrzelo vás to?
„Mrzelo. Zahrál jsem si jenom třetí zápas proti Technice, ale zase se mi alespoň podařilo dát gól. Postupový zápas jsem si užil a rád jsem se viděl se spoluhráči, protože v juniorce i v áčku je dobrá parta. Byla to škoda, ale myslím, že kdybych hrál zápasy za áčko i za juniorky, nezvládal bych je takhle na konci náročné sezóny fyzicky.“

Řekl byste, že prohrané semifinále proti Motoru bylo maximum, na které se dalo dosáhnout?
„České Budějovice měly opravdu dobrý tým a byly favoritem soutěže. Od nás nikdo moc nečekal a v sezóně nás hodně podceňovali. Nikdo si nemyslel, že bychom se třeba dostali až do semifinále. Ve vzájemné sérii ale Motor ukázal svoji sílu a porazil nás. Těžko se mi to hodnotí, ale asi si zasloužil postoupit.“

Zastavme se u osobních výkonů v průběhu celého ročníku. Byl jste spokojený?
„Bodově to nebylo nic moc, ale zase jsem udělal ve hře jiné věci, třeba jsem se snažil blokovat střely a dělat černou práci, kterou někdo musí udělat, i když rád útočím. Určitě si po minulé sezóně více věřím na puku a nebojím se útočit, což je u obránce dobré. I v těžkých zápasech se to nebojím vzít na sebe. Získal jsem hodně zkušeností.“

Našel jste mezi dospělými oblasti, kde jste ztrácel a bude potřeba ještě přidat?
„Jsem takový, že si rád hraju s pukem a podržím si ho, ale občas je potřeba kotouč prostě poslat, na což jsem si postupně zvykl. Nemůžu puk předržovat a musím ho rychleji posílat, protože se pak hraje lépe. Fyzická hra mi šla dobře.“

Co pro vás znamená tak velká šance v A-týmu?
„Nakopla mě a nabudila do další práce. Dodala mi všechno, co potřebuju. Doufám, že mi to vydrží a budu se dál zlepšovat. Je velká motivace hrát tady v áčku. Navíc bychom chtěli postoupit. Pokud týmy zůstanou pohromadě a přijde pár posil, obě kategorie mají šanci posunout se výš.“

Aktivně se věnujete hokejbalu. Prozraďte, jak jste se k němu dostal.
„Hokejbal hraju už celkem dlouho, nechci si vymýšlet, ale myslím, že už to bude pět let. Někdy dávno mi napsal trenér hokejbalu, jestli bych za ně nechtěl hrát, protože tam hokejisti vždycky v létě hrávají. I teď tam jsem s hráči, se kterými jsem hrál hokej v Ústí. Chodím tam, kdy můžu, hlavně v létě po hokejové sezóně. Asi bez hokeje nemůžu být, tak jsem alespoň na hokejbale. (usmívá se) Baví mě to, i když je tam občas nějaké zranění. (podívá se stehy na rtu)

Co se vám stalo?
„Hokejbal se hraje jenom v helmách bez plexi a já jsem si navíc nedávno sundal mřížku. V souboji jsem dostal hrazdu, naletěl jsem na mantinel a jel na šití.“

Jak to tedy máte s bydlením a cestováním kvůli tréninkům a podobně?
„V Ústí bydlím, takže dojíždím sem do Chomutova, kde jsem teď na intru. Školu mám na Meziboří. Občas se dostanu do Ústí na trénink hokejbalu a přes zápasy jsem pak doma.“

Berete hokejbal jenom jako zpestření, nebo byste se k němu naplno přesunul, kdyby kariéra v hokeji nevyšla?
„Doufám, že mi to vyjde v hokeji, ale hokejbal chci hrát tak nebo tak, protože mě naplňuje a baví podobně jako hokej. Kdyby hokej nevyšel, jsou tam pak nějaké možnosti, třeba jít hrát do ciziny, ale zatím o tom nepřemýšlím.“

Dá se tyhle dva sporty nějakým způsobem porovnávat?
„Hokejbal není úplně jako hokej. Hlavní rozdíly jsou podle mě dva – je tam míček a musí se běhat. Není to občas úplně jednoduché skloubit, protože z hokeje jsem zvyklí, že si udělám krok na bruslích a hned jsem tam, kde potřebuju být. Při hokejbale se musí běhat, což se mi občas moc nechce, (uculuje se) což je spolu s mícháním hokejkou to nejhorší.“

Jak velký problém vám dělá přechod z balónku na puk a obráceně?
„Lépe se cítím určitě na puku a přejít na míček je rozhodně těžší, protože se míček někdy zadrhává a je nevyzpytatelný. Navíc ho nemám každý den v ruce jako puk.“

V polovině dubna jste si dal i premiérový gól v hokejbalové extralize. Jak vypadal?
„Já jsem dostal od beka krosovou přihrávku vedle branky, kterou jsem měl před sebou prázdnou. Jenom jsem míček zasunul do branky. Bylo to snadné.“

Hrajete v útoku?
„Jak kdy. Podle toho, kam trenér potřebuje. Případně se mě zeptá, co se mi zrovna ten den chce. Když je potřeba, jdu do beka. Možná bych mohl zkusit post útočníka i v hokeji, dříve jsem ho hrál, možná i proto jsem takový útočnější, asi mi to zůstalo.“