Jak taková věc působí na psychiku hráčů? Vnímají tuhle skutečnost hodně?
„Samozřejmě že každý to vnímá. Pro tisk jde o klasický bonbónek. Moc je nezajímá, s čím se rveme a jak se s tím srovnáváme. Novináře zajímají rekordy a to, že si do nás můžou kopnout, když se nám nedaří. Mrzí mě, že jsme se toho dočkali v Chomutově já s kolegou Martínkem, přestože jsme nám dařila práce s juniorkou a k áčku jsme šli s plným vědomím, jaký je stav. Navíc já jsem se loni podílel na záchraně extraligy v Chomutově, což taky nebylo snadné. Po pár týdnech naší práce je otázka na takový rekord opravdu hloupá. Jak se říká, na blbou otázku, blbá odpověď. Ať se s takovými rekordy novináři klidně opíjí dál a pitvají si je podle chuti.“

Vy jste v reakci na vyrovnání série Vsetína mimo jiné uvedl, že statistiky jsou pro blbce. Předpokládám, že jste nechtěl takto generalizovat…
„Rekordů jsem zažil víc. Jako manažer klubu jsem s Olomoucí vyhrál první ročník extraligy po rozpadu Československa, udělali jsme pak dobré i špatné rekordy, které člověk zapomíná, protože sezóny se valí jedna za druhou. Pro mě osobně jsou podobné rekordy opravdu statistiky pro blbce podobně jako pivní rekordy nebo něco obdobného. Já je nevnímám, protože pro mě mají význam jen statistiky jako kanadské bodování nebo úspěšnost na buly. Tedy čísla, která jsou pro mě nějakým způsobem využitelná.“

Vyměnil jste juniorský tým, který stále vede Noen extraligu a šlape velmi dobře, za mužstvo, které se už při vašem příchodu nenacházelo v optimální pohodě. Jde o velkou změnu?
„Je to radost z práce. Je krásné, když člověk přemýšlí nad tím, co se pokazilo. Je snadné najít z toho cestu ven.(směje se v nadsázce) Udělali jsme takříkajíc skok do tmy, ponořili jsme se zkrátka do problémů, ale jasně jsme si řekli, že uděláme maximum, abychom zvládli úkol, který před sebou máme. Napínáme všechny síly, využíváme všech možných informací i našich zkušeností, abychom našli zdravé jádro, které bude mít sebevědomí a srdce na správném místě, aby se s tímhle stavem porvalo. Je to ale těžké. Tým je v úplně jiné situaci než loni, kdy jsem k mužstvu na závěr sezóny přišel. Spolupracujeme i s odborníky na mezilidské vztahy, ale i tak nás čeká tvrdý oříšek.“

Takže využíváte u hráčů pomoc psychologa?
„To ne, toho potřebujeme v současné době hlavně my v realizačním týmu, ale myslím, že chlapci se bez něj zatím obejdou. (usmívá se) Nicméně informace, jak spolu vycházet, aby vše fungovalo, určitě využíváme.“

Mužstvo trápí poměrně rozsáhlá marodka. Zejména řada stabilních obránců je mimo hru. Jedná se o velký problém?
„Marodku nemá smysl ani moc komentovat. V Kadani se potýkají s extrémní absencí hráčů, ani u nás to není nezanedbatelné. Hráči typu Mrázka, Svobody a teď Bartečka chybí. Pokud pak proti vám stojí kompletní týmy rvoucí se o přímý postup do čtvrtfinále nebo předkolo play-off, je to handicap. Navíc nám přibyl problém s Kadaní, která zabředla do vod, kde jí hrozí baráž. Místo jedné záchrany tak řešíme dvě.“

Během zmíněné sérii osmnácti porážek, padli Piráti hned desetkrát o jediný gól. Vy jste se svým realizačním týmem zažil šest takových nezdarů v normální hrací době, prodloužení nebo nájezdech. Je to hodně ubíjející?
„Večer jde o balvan, se kterým se těžko usíná, ale druhý den ráno už to musí být ze stolu pryč. Na každé porážce se snažíme hledat maximum pozitivního, co lze použít další den a pro další práci. Naštěstí se nějaká pozitiva objevují, takže s nimi můžeme pracovat. Jedním z nich jsou výkony mladých kluků z juniorky nebo Kadaně. Je pro nás příznivé, že se k šanci, kterou dostali, staví takovým způsobem. Na druhou stranu od odrostlých juniorů, kteří patřili k nejlepším v republice, čekáme víc. Hráči jako Roman Chlouba, Jarda Kůs a další mají dveře otevřené a chceme jim dávat šanci, ale musí přidat.“

Dá se tedy konstatovat, že reprezentační přestávku vyhlížíte opravdu hodně?
„Ano! Měli jsme jasný plán přípravy pro tuhle pauzu. Věděli jsme, jak budeme chtít tým stabilizovat. Brali jsme to jako definitivní odrazový můstek k tomu, abychom mužstvo nakopli, ale museli jsme vzhledem k situaci provést nějaké korektury, protože není jiné cesty, než pomoct naším úzkým a omezeným kádrem Kadani. Nepotřebujeme totiž, aby Kadaň spadla do baráže.“

Jak tedy bude vypadat program týmu během olympijské přestávky?
„Budeme trénovat dvoufázově s tím, že budeme přípravu upravovat a korigovat tak, abychom vyhověli potřebám Kadaně i naší přípravy. Tedy doslova tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Budeme dvakrát denně na ledě, k tomu posilovna, tělocvičny a rehabilitace. Chceme být co nejkvalitněji připravení na závěr sezóny a také věříme, že se nám vrátí marodi a rozšíří se nám kádr.“

Dostanou hráči také nějaké volno?
„Určitě musíme být nějaký den od sebe. Po zápase v Pardubicích uvažujeme o zhruba třech dnech volna, což všem prospěje. Potom v tréninkovém cyklu budou mít hráči volno o víkendech, aby se mohli věnovat rodinám. Po pětidenní masáži bude vhodné, aby dostali prostor si odpočinout.“

Plánujete nějaké soustředění jako v minulé sezóně?
„Budeme se připravovat doma, i když zvolíme formu jakéhosi kempu. Společné bydlení na jednom místě ale v plánu nemáme.“