Rozhovory

„Zatím nejtěžší rozhodnutí,“ glosuje Nicolas Hlava odchod do Znojma

Napsal 17.05.2018 Libor Kult
C h o m u t o v - Narodil se v Chomutově, kde se mihl juniorským týmem ve všech třech mistrovských sezónách, ovšem jen na jaře 2014 hrál v play-off. Útočník Nicolas Hlava doposud působil výhradně v dresu Pirátů, které reprezentoval i na světovém poháru juniorů 2014 v Ufě, nebo v sousední Kadani. Nyní poprvé v kariéře opouští okres a bude působit jinde. Čtyřiadvacetiletý odchovanec si vybral Znojmo. V rozhovoru mimo jiné prozrazuje, co nahrnulo slzy do jeho očí po posledním duelu ročníku doma s Jihlavou.

Zásluhou 26 startů v Tipsport extralize Nicolas Hlava téměř dvojnásobil počet utkání v chomutovském áčku. Další však minimálně v nadcházející sezóně nepřidá, neboť bude hrát rakouskou mezinárodní soutěž EBEL. „Nerozhodoval jsem se jen podle sebe. Vyslechl jsem si názor víc lidí včetně těch, kteří se pohybují kolem hokeje,“ popisuje.

„Z debat vyplynulo, že změna prostředí bude pro mě nejlepší krok, abych se v kariéře posunul třeba někam výš,“ vypráví dále. „Musím říct, že jsem zatím těžší rozhodnutí nedělal,“ přiznává jedním dechem se stále chvějícím se hlasem. „Vrtalo mi to hlavou docela dlouho a nejspíš se mnou ani nebyla moc řeč,“ usmívá se.

Piráti zakončili nyní už minulou klubovou sezónu domácí bitvou s Jihlavou, po níž došlo na neoficiální loučení Nicolase Hlavy s chomutovským dresem. V zápasech důrazný útočník byl hodně naměkko. „Nečekal jsem, že to dopadne takhle,“ vypálí bez váhání. „Samozřejmě mi bylo líto, že odcházím. Honilo se mi to hlavou celý zápas. Pak jsem kouknul na mamku na tribuně. Brečela, což byl spouštěč i pro mě,“ vysvětluje, proč mu vyhrkly slzy.

„Vzpomněl jsem si na starou ‚stodolu’, kam mě mamka poprvé přivedla na veřejné bruslení. Vztekal jsem se a brečel, že tam nechci být. Tehdy mě nakonec mamka a pan Voborník, který dřív trénoval, donutili na led vlézt, takže jsem začal bruslit. Nakonec hraju hokej,“ přibližuje, na co myslel po závěrečné siréně souboje s Duklou a ve chvíli, kdy se celé mužstvo vrátilo z kabiny na led.

Potřetí za poslední čtyři přestupní okna tak dochází k transferu z Chomutova do Znojma. Nicolas Hlava nabírá stejně jako v květnu 2015 Libor Šulák nebo před rokem Dominik Tejnor, Marek Račuk a Adam Raška směr jižní Morava. „Klub měl zájem, což bylo hlavní. Psal jsem si s Liborem Šulákem, Brettem Flemmingem i dalšíma klukama, které znám z Chomutova a kteří EBEL hráli. Říkali, že je to kvalitní soutěž,“ líčí. „Já nechtěl do první ligy, to bych mohl zůstat v Kadani. Třeba Šuly teď bojuje o místo v NHL, tak jsem si řekl, že tenhle směr zkusím taky,“ prozrazuje jednu z motivací.

V rakouské soutěži působí kromě českého zástupce také kluby ze země našich jižních sousedů, Maďarska, Chorvatska a Itálie. „Viděl jsem pár zápasů i osobně. Musím říct, že se mi líbily. Hraje se útočný agresivní hokej a hodně se dohrávají souboje, což mi vyhovuje. Hodně se bruslí, střílí a hraje dopředu, není tam tolik taktiky jako v naší extralize,“ srovnává Nicolas Hlava.

Na sklonku základní části zaznamenal v rychlém sledu tři kanadské body za gól a dvě asistence, formace Hlava-Šťovíček-Lauko byla docela nebezpečná. „To víte, že mi běželo hlavou, jestli jsem nakonec neudělal chybu, ale jednou jsem se rozhodl. Snad si to v budoucnu nebudu vyčítat,“ přemítá autor tří přesných zásahů a dvou asistencí z ročníku 2017/2018. „Paradoxně mi pomohlo, že jsem to uvnitř sebe přestal řešit. Člověk se uvolní a hraje se mu líp, což dokázal i náš zápas v Litvínově, kde z nás spadla veškerá nervozita týkající se baráže a hráli jsme s čistou hlavou úplně jinak,“ ohlíží se útočník, který v nejvyšší soutěži zatím naskočil do 55 duelů, v nichž pětkrát skóroval a třikrát přihrával.

„Nechtěl jsem se loučit sestupem a budu dál sledovat celý klub i extraligu, protože v rodině máme trenéra, který působí jinde v extralize,“ culí se Nicolas Hlava, jehož přítelkyně je dcerou Vladimíra Kýhose. Není divu, že se útočník, jehož statistiky v chomutovském áčku a mezi tuzemskou elitou jsou totožné, těšil na vzájemné duely s Bruslařským klubem. „Bohužel doma jsem kvůli stopce hrát nemohl, vyšlo to až v Boleslavi,“ uzavírá s tím, že žádné hecování neprobíhalo.