Třiašedesátiletý kouč krátce po podpisu smlouvy naznačil, že o svém asistentovi by chtěl mít jasno v tomto týdnu. Výsledek intenzivních jednání však zatím není znám. „Ještě to řešíme. Jakmile bude definitivně jasno, jméno mého spolupracovníka zveřejníme,“ reaguje Břetislav Kopřiva. „Zatím jsme se domluvili na jednom asistentovi, ale uvidíme, jak poskládáme kádr,“ doplňuje ještě.

Jak těžké bylo rozhodování o nabídce Pirátů, když Slovan Bratislava měl zájem, abyste i nadále pracoval v jeho organizaci?
„Rozmýšlel jsem se zhruba týden, když šla jednání do finální fáze. Zopakuji, co jsem řekl po podpisu smlouvy. Každého potěší zájem klubu jako Chomutov, i když z extraligy sestoupil. Vím, že nás čeká těžký úkol, ale později bych si možná vyčítal, že jsem tu výzvu, abych něco jako trenér znovu dokázal, nepřijal. Věřím, že jsem schopný to zvládnout.“

Chyběla vám trenéřina?
„To víte, že mi trénování chybělo, protože jsem se o něm bavil v podstatě s každým, koho jsem potkával. Bedlivě sleduju, kam hokej směřuje. Chceme nastolit, aby hráči vydrželi ve velkém nasazení pracovat celý zápas. Takhle od stolu se to říká hezky, ale půjde o těžký úkol, protože stejně budou uvažovat i naši soupeři.“

ŠTACE BŘETISLAVA KOPŘIVY

• 1988 - 1992 Hradec Králové (1. liga)
• 1992 - 1994 (Třinec (1. liga)
• 1994 - 1996 asistent ve Slavii (extraliga)
• 1996 - 1998 sportovní ředitel v Hradci Králové (1. liga)
• 1998 - 2005 Vsetín (ELJ)
• 2005 - 2007 trenér a později asistent ve Vsetíně (extraliga)
• 2007 - 2011 Třinec (ELJ a extraliga dospělých)

Platí, že příprava bude individuální a kompletní kádr se sejde ke společným tréninkům začátkem července?
„Ještě jsme plán lehce upravili. Postupně skládáme kádr, intenzivně pracujeme na jeho doplnění, ale zatím je předčasné jmenovat konkrétně. Kluci, kteří mají aktuálně smlouvy, dostali od vedení individuální plány. V průběhu následujících týdnů proběhnou testy, poslední týden v červnu od třiadvacátého se sejdeme, abychom si všechny hráče včetně těch nových funkčně vyšetřili a otestovali je i takříkajíc v ´terénu´, jak jsou na tom fyzicky. Mezitím budu se všemi hráči pod smlouvou mluvit, abych jim nastínil, čemu by se měli věnovat. Věřím, že se připravují poctivě, protože jde hlavně a především o ně. Naše nátura je v tomhle ohledu specifická, ale věřím, že myšlení hráčů se změnilo. Hokej už berou jako své živobytí. V červenci chceme začít hodně brzy. Zhruba čtrnáctého bychom se sešli na ledě a minimálně tři čtyři týdny bychom kombinovali led se suchou přípravou, abychom do kluků dostali co nejvíc.“

Vy jste byl doposud jako trenér zvyklý na společnou letní přípravu na suchu a poté na ledě. I vás tedy čeká určitá novinka...
„Dohodli jsme se na spolupráci v polovině května, kdy byla nějaká reálná situace. Nemělo smysl začínat společnou letní přípravu s hráči, kteří měli podepsané platné smlouvy. Kluci, kteří tu jsou, mají možnost trénovat s Kadaní, která zahájila přípravu dnes. S Jardou Beckem se známe dlouho a věřím, že hráč dokáže připravit dobře a přesně mi sdělí, na čem pracovali. Budeme v úzkém kontaktu, navíc já budu také vše sledovat přímo tady. Ale například v Třinci měla řada hráčů výjimky. Připravovali se individuálně a s týmem absolvovali týdenní soustředění v Tatrách.“

Při podpisu smlouvy jste jako prioritu označil sestavení mužstva. Trochu jste tuto otázku nakousl už v předešlých odpovědích. Jak to tedy aktuálně vypadá?
„Máte pravdu, že tohle je v současnosti nejdůležitější práce. Za řadou hráčů jezdím, protože je znám a cítím potřebu s nimi mluvit i o jiných věcech, než jsou jen podmínky smlouvy. Proberu s nimi všeobecné věci a zjistím, jestli mají zájem hrát první ligu s výhledem na postup do extraligy, který bude naším jednoznačným úkolem.“

Dokážete říct, kolik hráčů z loňského kádru, o nichž zatím nebylo rozhodnuto, zůstane?
„V závěru sezony jsem viděl několik zápasů, takže jsem si nějaký obrázek udělal. S hráči ještě budeme mluvit, uvidíme, jak ta jednání dopadnou. Chceme mít přece jen trochu věkově vyváženější tým, ale to neznamená, že bychom někoho v tuhle chvíli odepisovali.“

Představuje pro vás fakt, že jste naposledy působil jako skaut Slovanu Bratislava, výhodu při sestavování kádru?
„Tahle pozice mi dovolila sledovat spoustu hráčů, o kterých toho vím docela dost, protože jako trenér nestačíte sledovat všechna utkání a nestíháte jezdit úplně všude. Já jsem hodně cestoval a myslím, že v tuhle chvíli by to pro mě mohla být určitá výhoda. Špičkoví hráči chtějí hrát samozřejmě sportovně co nejvýš, to znamená extraligu nebo v cizině. Na druhou stranu řada hráčů ví, že Chomutov má zázemí na vysoké úrovni.“

Jakým stylem budete chtít, aby mužstvo hrálo?
„V Třinci jsme sestavovali tým téměř tři roky, než jsme vybojovali mistrovský titul. A při tvorbě kádru jsme koukali především na bruslařské schopnosti hráčů. Chtěli jsme velmi dobré bruslaře, což se nám nakonec osvědčilo. Vezměte si například Martina Růžičku. Toho ze Znojma nikdo pořádně neznal, ale já jsem viděl, že je to vynikající bruslař, což v Třinci ukázal. V dnešní době je ten trend právě směrem k výbornému bruslení. Na něm by mělo být mužstvo postavené na všech postech. Taktiku, agresivitu, nasazení a další věci do hráčů dostanete, pokud dobře vnímají, co po nich trenér chce.“

ÚSPĚCHY BŘETISLAVA KOPŘIVY

• 2002 - bronz s národním týmem U18 na MS
• 2005 - juniorský mistr republiky se Vsetínem
• 2011 - mistr republiky s Třincem

Pocházíte z Pardubic, ale dlouho jste hráčsky, trenérsky nebo funkcionářsky působil v Hradci Králové. Mezi oběma městy panuje poměrně velká rivalita. Pociťujete ji někdy?
„Začínal jsem s hokejem v Pardubicích pod trenérem Sekerou, kterého si dodnes vážím. Krátce jsem působil v A-týmu, kde to vypadalo, že bych mohl hrát mezi Martincem a Šťastným, ale nedopadlo. Přesunul jsem se do Karviné, kde se tehdy hrála první liga na velmi dobré úrovni třeba i pod vedením Gusty Bubníka. Strávil jsem tam osm nebo devět let, než jsem odešel do Hradce Králové, kde dodnes žiju. Když zajdu v Hradci n a hokej, tak občas slyším narážky, ale všechno v dobrém. (usmívá se) Rivalita panuje, což ukázaly zápasy v minulé sezoně. Nicméně já jsem nikdy žádné problémy neměl.“

V hokeji jste si vyzkoušel tři pozice. Trénoval jste, dělal sportovního ředitele a naposledy skauta. Dají se zkušenosti z jednotlivých postů využít i na zbývající pozici?
„U trenéřiny je důležité, aby člověk neustrnul, protože vývoj jde neustále dopředu. Jako skaut potřebujete mít trochu cit na hráče, což můžete získat jako trenér. Když pak trénujete, můžete využít znalost hráčů z období skautování. Sportovní ředitel je spíš o řízení lidí a přípravě plánů. Nejvíc se vyvíjí trénování. Leckdo novinky přijímá hůř. Naposledy jsem četl rozhovor s Jaroslavem Špačkem, který prozradil, že dřív video moc nemusel a teď si ho pochvaluje a fandí mu. Kluci z Kanady dbají přesně, co trenér řekne a opravdu to udělají, protože jsou zvyklí na hodiny mítinků ze zámoří.“

Co jste věděl o Chomutovu, než jste jeho nabídku přijal?
„Vzpomněl jsem si na bouřlivé zápasy, které jsem tu zažil ještě v dresu Karviné. Vybavil jsem souboje s vysokými obránci, jako byl Chuchel. V útoku byl hodně šikovný Branda, pamatuju si i na Chlustinu. Vím, že šlo o vyhrocené zápasy v bouřlivé atmosféře. Hodně se to řezalo. (směje se) Teď je tu nový stadion, což je výborné prostředí, aby hokej fungoval. Jezdil jsem sledovat hráče i sem do Chomutova, vnímal jsem, kdo tu hraje i trénuje. Nabíralo to obrátky, povedlo se postoupit. Jen škoda že se to teď ztratilo.“

Dlouho jste působil u juniorů Vsetína, s nimiž jste na jaře 2005 vyhrál mistrovský titul. Co říkáte na dva juniorské tituly Pirátů za tři roky?
„Musím smeknout klobouk, co se tady v posledních letech povedlo. Sám dobře vím, jak dlouho jsem čekal na zlato ve Vsetíně, kde jsme měli řadu špičkových hráčů jako Jirka Hudler, Ondra Němec, Josef Hrabal, David Květoň, Petr Vampola nebo Tomáš Demel. Spočítali jsme, že 35 kluků prošlo extraligou. Pohybovali jsme se na špici dlouho, ale až na vrchol jsme se dostali jen jednou a po letech tvrdé práce. Musím zdejším trenérům upřímně pogratulovat, protože vyhrát titul v juniorské extralize není jednoduchá záležitost.“

Vy osobně si vážíte víc juniorského titulu se Vsetínem nebo toho seniorského v Třinci?
„S juniory jsem se stal poprvé v kariéře mistrem, takže jsem byl neskutečně šťastný, to se přiznám. Nicméně seniorský titul poutá mnohem větší pozornost diváků. Třinec o něj usiloval poměrně dlouho a vložil do mužstva poměrně dost finančních prostředků, aby se to povedlo. To nadšení pak bylo neskutečné. I na to rád vzpomínám. Dá se říct, že oba řadím na stejnou úroveň, pokud jde o moje vlastní pocity.“

MISTROVSKÝ KÁDR JUNIORŮ VSETÍNA V PLAY-OFF

Brankář: Martin Štefl

Obránci: Ondřej Dalecký, Michal Giba, Josef Hrabal, Martin Koloničný, Michal Nedbálek, Radim Ostrčil, Tomáš Pavelec, Dušan Pelikán, Jiří Zeman

Útočníci: Matej Badiura, Adam Buš, Daniel Dědek, David Havíra, Erik Hrňa, Ondřej, Hruška, Petr Hruška, Radim Hruška, Radek Hubáček, Martin Husička, Karel Kapsa, Robin Kovář, David Květoň, Lukáš Navrátil

Se Slovanem Bratislava jste působil v ruské Kontinentální hokejové lize. Jak jste vnímal derby s pražským Lvem?
„Obdivuju slovenské fanoušky, kteří jezdili i do Prahy po tisících. Dá se říct, že Slovan hrál všechny zápasy se Lvem v podstatě v domácí kulise. V Bratislavě pak byla vynikající atmosféra, stadion byl neustále plný, i když lístky stály třeba i padesát euro. Myslím, že emoce byly velké zejména mezi diváky. Hráči to brali o něco víc v klidu jako profíci.“

Během play-off KHL hrál Lev Praha s Doněckem právě v Bratislavě, kde fanoušci trochu víc fandili ukrajinskému týmu, což se asi hlavně u nás řešilo v médiích. Jak jste to vnímal vy?
„Byl jsem se podívat na jednom utkání, kde to ještě nebylo tak vyhrocené. Pro Doněck se stal stadion Slovanu de facto domácím prostředím a slovenští fanoušci ho přijali za svůj tým, když Slovan nehrál play-off. Roli možná hrál i fakt, že Lev do play-off postoupil a Slovan ne. Ale nemyslím si, že by to bylo něco vyloženě proti Čechům. Já situaci vnímal tak, že Slováci brali Doněck jako domácí mužstvo.“