Jan Suchý byl zvolen do All-Star týmu olympijských her 1968 v Grenoblu, dvakrát byl vyhlášen nejlepším bekem mistrovství světa, čtyřikrát se objevil v ideální sestavě turnaje, v konkurenci jmen jako Golonka, Nedomanský, Dzurilla či Jiřík vyhrál premiérové dva ročníky ankety Zlatá hokejka pro nejlepšího hokejistu republiky v letech 1969 a 1970. Jeho pokračovatel Šimon Szathmáry má za sebou první extraligové starty a před sebou téměř celou kariéru.

Vzpomenete si na vlastní první hokejové krůčky?
„Začínal jsem asi jako každý kluk. Ve třech letech jsem přišel na stadion. Je ale pravda, že jsem to měl trochu dané, protože děda hokej hrál. Už nebylo moc co řešit.“ (usmívá se)

Byl to právě váš děda, kdo vás na stadion přivedl?
„Většinou se mnou chodila mamka, ale děda jezdil na všechny zápasy, jak mu čas dovolil.“

Kolik vašich zápasů vidí v současnosti?
„Když byl mladší a nevadilo mu tolik cestování, jezdil na každý zápas, protože jsme hodně hráli o víkendech. V minulé sezóně byl asi pětkrát v Kadani nebo přijede, když to má blízko. Takže hlavně Jihlava s Třebíčí nebo Brod, dokud byl v první lize.“

Přiznám se, že nemám úplně přehled o vašich rodinných poměrech, ale nepřeskočil hokej ve vaší rodině jednu generaci?
„Je to tak. Oba strejdové hráli fotbal. Dušan hrál do nějakých pětatřiceti i naší ligu, druhý dědův syn skončil po střední škole. Můj taťka hrával fotbal v Rakousku, takže i já jsem se ještě trochu rozhodoval. Ale vždycky jsem měl raději hokejku a puk, proto jsem zvolil hokej, což udělalo dědovi velkou radost. Řekl bych, že jsem pro něj tím pádem takový třetí syn.“ (usmívá se)

Nikdo jiný v rodině už hokej nehraje?
„Jsem jediný kluk, protože mám samé sestřenice.“

Šimon Szathmáry si první extraligový bod připsal 25. října 2015 doma proti Třinci. Předtím v přípravě zaznamenal tři asistence v sedmi duelech.

Bylo hned od začátku jasné, že budete nastupovat v obraně?
„Dá se říct, že jsem to měl dané. Asi přispěl i fakt, že jsem jako jeden z prvních v ročníku uměl přešlapovat a obraty. Byl jsem docela obratný, tak mě dali do obrany.“

Přispěl k těmto dovednostem děda tím, že se vám věnoval už v útlém věku?
„Chodili jsme v Brodě za barák na přehradu, když zamrzla a dalo se na ní bruslit. Děda mě tam učil bruslit hlavně pozadu, ale to už bylo v době, kdy jsem chodil i na stadion.“

Jak moc vám děda během kariéry pomáhal nebo pomáhá?
„Jeho rady mě provází celou kariérou. Poslouchám ho a snažím se dělat, co mi říká.“

Prozraďte, co z jeho úst nejčastěji zaznívá?
„Ať se nebojím hrát. (směje se) Hodně mě nabádá k bruslení. Taky mi opakuje, ať se zapojuju do hry a nebojím se jít dopředu, což mi vyhovuje, protože rád útočím.“

Trénoval vám někdy v soutěžních zápasech?
„Ne! To se nikdy nestalo a úplně si to nedovedu představit.“ (usmívá se)

Proč?
„Děda je takový trochu rázný. Nevím, nevím, jak by to dopadlo, kdyby mě měl pod sebou. Stačilo, když jsem v zápase podělal, co jsem mohl. To pak moc příjemný nebyl. Na druhou stranu dokáže i pochválit, když se něco povede. To se mi na něm moc líbí.“

Mrzí vás, že jste neměl možnost sledovat jeho zápasy naživo?
„Přiznám se, že mě to mrzí hodně, protože byl výborný hokejista a hlavně obránce. Musím říct, že jsem viděl pár jeho zápasu na kazetách, které má doma, a líbilo se mi to. I ten hokej jako takový mi přišel fajn.“

Vyprávěl vám o své kariéře často?
„To víte, že vyprávěl. Povídáme si hodně. Vždycky se rozpovídal o zážitcích z mistrovství světa nebo Světového poháru. Jde hlavně o veselé historky, takže se u toho hodně nasmějeme.“

Máte doma knížku, která vyšla v roce 2008?
„Mám obě vydání. To druhé jsem zatím nepřečetl celé, ale pár kapitol už jsem přelouskal.“

Přiblížil jste si díky tomu ještě trochu víc jeho kariéru?
„Myslím, že toho vím ještě trochu víc, než v knížce je.“ (směje se)

Jan Suchý začal jako první u nás padat do střel soupeřů a hodně podporoval útok. V sezóně 1968/1969 dokonce jako jediný obránce vyhrál produktivitu nejvyšší soutěže. Přijde mi, že v něčem se lišíte. Co říkáte?
„Ofenzivu mám asi po něm v krvi, ale do střel se moc nevrhám. (usmívá se) Ale dopředu se snažím chodit, protože bránění mě až tolik nebaví, i když vím, že je potřeba.“

Hrát hokej a být vnukem Jana Suchého muselo být hlavně na Vysočině asi docela nevděčné, ne?
„Tady v Chomutově to moc lidí zatím neví, ale v Jihlavě i Brodě to věděli skoro všichni. Lidi mě tam znají a ví, kam mě zařadit. Nijak mě to neovlivňovalo, i když ze začátku v Jihlavě občas něco proběhlo. Ale byl jsem malý, takže jsem to neřešil. Teď na to nemyslím a nechlubím se tím. Moje příjemní mi pozici trochu usnadňuje.“

Jan Suchý s plaketou člen Síně slávy IIHF
(Foto: www.lidovky.cz)

Vybavíte si, kdy poprvé vám došlo, že máte v rodině hokejovou legendu?
(přemýšlí) „Těžko říct. Asi jsem to bral jako samozřejmost, protože děda je z rodiny. Je to docela těžká otázka, když o tom tak uvažuju. Asi od začátku jsem věděl, že děda byl opravdu hodně dobrý.“

Stříbro z olympiády, další čtyři stříbra a dva bronzy ze světového šampionátu, sedm československých titulů a další individuální ceny. Takový je výčet úspěchů vašeho dědy. Kdy poprvé jste všechny medaile viděl a vnímal?
„Děda má obrovskou skříň, kde má všechny medaile, poháry i další věci. Kdykoliv jsem u nich byl, vždycky jsem všechno viděl.“

Asi bude hodně složité dědovy úspěchy alespoň dorovnat. Co říkáte?
„To teda bude. Asi se mi to ani nepodaří. Taková kariéra se povede málokomu. Myslím, že děda byl výjimečný. Takoví hráči se podle mě rodí opravdu zřídka.“

Tak mě napadá... Vy máte dva juniorské tituly. Není tohle něco, v čem jste dědu předčil?
„Mám pocit, že děda má jen jeden. Ale nejsem si úplně jistý, protože jsme o tom nikdy nemluvili.“