V nominaci Josefa Jandače se objevilo také jméno Michala Vondrky, který ještě před odletem poskytl rozhovor pirátskému webu. Chomutovský kapitán na turnaji zasáhl pouze do úvodního duelu, po němž se stěhoval ze sestavy. Ovšem jeho bohaté zkušenosti by se národnímu týmu měly ještě hodit.

Český tým prošel základní skupinou jako „nůž máslem“. Národní tým si nejprve poradil s domácí Koreou. Následně vyválčil vítězství po nájezdech s favorizovanou Kanadou a na závěr si poradil také se Švýcarskem. Dne 19. února si čeští hráči užili den volna. „Tím, že jsme nemuseli vstávat, tak jsme si trochu přispali. Den jsme tomu přizpůsobili a na snídani jsme šli déle. Na oběd jsme šli až před tréninkem,“ popisoval Michal Vondrka volnější den v Pchjongčchangu. „Až na pár setkání ve vesnici a kanclu v Českém domě s jinými sportovci jsem nic nevyhledával,“ rozpovídal se o volnějším dni chomutovský kapitán.

Národní tým je v dějišti olympijských her od prvního týdne. Michal Vondrka se k celku Josefa Jandače připojil o něco déle. Ovšem se svými spoluhráči stihl podporovat Martinu Sáblíkovou za její cestou za stříbrným snem. Co dále stihl pětatřicetiletý útočník draftovaný Buffalem? „Kolikrát jsme byli už na rychlobruslení. Viděli jsme Martinu a je škoda, že jsme nemohli jít také na Káju. Bohužel jsem to nějak nestíhal a to mě docela mrzelo, protože na Martinu i na Nikolu jsme tam byli. V hledišti byla spousta českých fanoušků a byla tam dobrá kulisa, odpovídal na další z otázek. „Jinak jsem vlastně nikde nebyl, protože nahoru to trvá nějaký čas a my tím, že máme tréninky odpoledne, tak je člověk pod časovým tlakem. Vyjet nahoru a pak řešit, jak se dostat zase dolů, aby nebyla nějaká zácpa a člověk neřešil, aby trénink stihl. Kdybychom měli trénink ráno, bylo by to něco jiného,“ vysvětloval dále.

„Chtěl bych vidět víc. Kdyby byl čas, tak by mě zajímaly hodně boby. Ty se jezdí večer, tak to by mi nevadilo vidět. Mám pocit, že v úterý máme trénink od devíti, tak by mi to nevadilo. Dále bych chtěl vidět lyžování nebo snowboard. Prostě něco takového, co jsem nikdy na vlastní oči neviděl,“ pokračoval v povídání bez další otázky. „Kdyby na boby někdo jel, tak bych jel asi s ním. Ale spíše by mě lákalo zase rychlobruslení.“

Rychlobruslení mužů na pět set metrů se konalo v pondělí asi hodinu po pravém poledni. Ovšem to bylo vyprodané, a zda se na něj Michal dostal, nevíme. Ovšem chomutovskému kapitánovi hned byla nabídnuta novinářská akreditace, což vzal rodák z Českých Budějovic s úsměvem. „Na pětistovku chlapů jsou lístky vyprodané, protože je to dost atraktivní. Kdybych měl možnost sehnat ještě lístky, jel bych raději na rychlobruslení,“ uvedl spokojeně.

„Znám několik bobistů v Čechách a jednoho na Slovensku. Už několikrát mi nabízeli, že mě svezou, ale neměl jsem na to nikdy koule. Je to neskutečný fofr, tak bych se chtěl podívat, jak to vypadá v reálu. To musí být neskutečný,“ řekl s respektem. „Znám bobisty, kteří už nejezdí. Je to třeba můj trenér Petr Horn nebo parta kolem něj. Do bobu bych si sedl asi na nějakou pozici, kde bych nemusel nic dělat. Asi druhý nebo třetí, protože řídit bych nemohl. Oni mi říkali, že to nic není. My se jako nerozbíháme, to tě jenom postrčíme. Jenže i to je šílený fofr, takže pozici, kde nebudu nic dělat,“ rozesmál na závěr všechny přítomné.