Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte za áčko?
„Já se to dozvěděl ráno před zápasem od pana Jíry. Takže jsem z toho měl radost, že získám obrovskou zkušenost díky odehrání zápasu mezi chlapy z A-týmu.“

Bylo výhodou dozvědět se to až v den zápasu kvůli k nervozitě?
„Byl jsem i tak nervózní, jelikož zpráva přišla už ráno, takže jsem pak měl celý den na přemýšlení a přípravu na zápas. Nicméně nervozita ze mě opadla hned, jak jsem vstoupil na led a snažil jsem se ze sebe vydat všechno.“

Jak to s nervozitou míváte obecně? Býváte před zápasy nervózní?
„Nějaká ta nervozita tam koluje, ale to i při důležitých chvílích během zápasu. Třeba když vás trenér pošle na přesilovku nebo podobně. Nicméně se s tím musíte prostě poprat.“

Vy jste chomutovský rodák a odchovanec. Co pro vás tedy nástup v A-týmu znamená?
„Znamená to pro mě hodně moc. Makal jsem už od mladších žáků do juniorky celou dobu, takže jsem opravdu rád, že jsem si mohl za áčko zahrát. Dá se říct, že se mi splnil jeden velký sen.“

Nemrzí vás, že to nevyšlo už loni, kdy jste si mohl zahrát i s bratrem Liborem Řepíkem?
„Právě jsem byl smutný, že zápas, ve kterém jsme se měli na ledě potkat, byl přesunutý kvůli covidu, takže jsme si spolu zahrát nestihli.“

Volal jste mu, když jste zjistil, že nastoupíte za chomutovské áčko?
„Volal jsem mu už odpoledne ještě před zápasem. A říkal mi, že se na mě přijde aspoň na chvilku podívat.“

Radil vám něco?
„Radil mi, ať to hraju s klidem, jelikož je to už seniorský hokej, kde nejde o rychlost ale spíše o zkušenost a šikovnost hráčů.“

Budete se bratrem radit, co do příště zlepšit a podobně?
„Teď spolu jdeme na večeři, takže si o tom budeme určitě povídat.“

Pomohla vám nějak zkušenost z druholigové Bíliny, i když to byl jen jeden zápas? 
„Určitě ano, díky tomu jsem tušil, co mě čeká. Ti hráči jsou zkušenější, už tolik nebruslí a více si přihrávají. Samozřejmě i v tomhle je ta zkušenost. Podobné to bylo i tady v krajské lize.“

Mám pocit, že jste chtěl hodně vstřelit gól, jelikož hlavně v úvodu druhé třetiny hodně střílel...
„Je to tak. Chtěl jsem ho tam prostřelit, akorát to nevyšlo. Snad příště už to vyjde.“

Jaký byl zápas s Kadaní z vašeho pohledu?
„Z mého pohledu to bylo opravdu něco jiného než juniorský hokej, to určitě. Snažili jsme se prostě hrát. Sice jsme občas z ničeho nic vypadli z tempa, dělali zbytečné fauly, ale nakonec se to uhrálo dobře a vyhráli jsme.“

Čím to bylo, že jste tak rychle prohrávali 0:2?
„To vůbec netuším, čím to bylo. Asi jsme si vůbec nerozuměli nebo opravdu vůbec nevím.“

Už spousta kluků z juniorky si odbyla seniorskou premiéru. Zjišťoval jste třeba i u nich, co vás čeká, nebo vám stačilo, co vám řekl bratr?
„Vystačil jsem si s tím, co mi řekl brácha a hlavně jsem to chtěl nechat na sobě, abych si s tím poradil sám.“

Pomohlo s nervozitou i právě to, že vás z juniorky naskočilo v duelu s Kadaní tolik? Možná by to mohlo být horší, kdybyste byl jediný…
„Určitě mi to pomohlo. Měl jsem tam kamarády, se kterými jsem si mohl povídat a nemusel jsem být sám, takže mi to určitě pomohlo.“

Je to pro vás zatím TOP zápas kariéry?
„Určitě, určitě. Zatím je to TOP zápas.“

Jak moc už teď myslíte na přidání dalších startů?
„Byl bych moc rád za další starty, to je samozřejmost. Chtěl bych opravdu pomoct áčku, i když tam mají zkušené hráče. Rozhodně bych se do týmu chtěl někdy vrátit.“