Jaký byl zápas v Kadani?
„Divoký! Ale samozřejmě jsme čekali, že nebude stejný jako s Lovosicemi. Navíc byl okořeněný tím, že se s kluky z Kadaně vesměs známe a taky vědomím, že jsme v první třetině byli lepší, ale nepadaly nám góly. Naopak jsme my dostali dva a hned byl zápas zajímavější.“

Čím to bylo, že se v první třetině střelecky nedařilo?
„Nevím, jestli je k tomu nějaké vysvětlení. Někdy zkrátka taková třetina je, kdy jsou šance, ale nepadne gól. Nemyslím si, že by byla úplně rozdílná od těch dalších dvou, ale prostě nepadl gól z naší strany.“

Byl rachot v kabině při první přestávce?
„Ze strany trenérů ani ne. Akorát jsme si to my hráči mezi sebou trošku vyjasnili. I když jsme prohrávali 2:0, tak je to v pohodě, protože nakonec se ukázalo, že to dopadlo dobře.“

Bylo důležité, že jste střelecký neúspěch prolomili hned v úvodu druhé třetiny?
„Jo, určitě! Možná kdyby to trvalo déle, tak bychom asi byli nervóznější. Jsem rád, že jsme hned při prvním střídání dali gól a pak hned další. I když skóre bylo po dvou třetinách nerozhodné, tak zápas se nakláněl na naši stranu.“

Vypadá to, že si na ledě hodně sednete s Romanem Chloubou...
„Jo, my jsme si sedli vždycky: Když jsme hráli v Chomutově i Kadani. Máme toho spolu odehráno hodně a myslím, že jsme společně nasbírali i dost bodů. Víme, co od druhého očekávat. Možná na úkor chudáka Pepíka Rindoše se hledáme pořád jen my dva, ale on je s tím v pohodě a vždycky se k nějakému gólu stejně přichomejtne, takže jsme spokojení.“

Jak dlouho se vám nestala situace dva na nula?
„Ty jo, to si nepamatuju. Asi už jsem nějakou takovou situaci zažil i v první lize, ale nevybavím si to. Většinou to skončí tak, že gól nepadne. Kolikrát je to tak jednoduchá situace, až je překombinovaná. Ještě za námi dojížděl Pepa a divil se, že jsme mu to nedali, tak jsem mu říkal, že už jsem chtěl vystřelit, aby to nedopadlo, jak se většinou stává v těchto situacích.“

Takže jste měl jasné, že budete střílet vy?
„Jojo. Já si v tu chvilku neuvědomil, že Roman už měl dva góly, tak jsem mu možná mohl nahrát, aby měl hattrick. Ale já si v tu chvíli říkal, že už to raději zametu do brány.“

Na začátku jste zmínil, že zápas byl zvláštní v tom, že se navzájem znáte a možná i tím, že tři kluci z kádru Kadaně ještě v přípravě seděli na vaší straně střídačky...
„Ještě o to! Navíc jsou i hráči, kteří s námi dokonce trénují, ale zápasy hrají tady. Nicméně myslím, že s klukama víme, že do sebe úplně nepůjdeme, aby se někdo nezranil a nepřišel o zápasy.“

Vy jste ale trefil soupeře, ne? (smích)
„Já jsem trefil Láďu Nguyena, no. Říkal jsem si, že bych si mohl dát ještě jeden gól a doufal jsem, že když netrefím prvního hráče, tak gólman neuvidí, ale Láďa mi to s jeho ‚velikou‘ nohou zkomplikoval. Je to zvláštní, že jsem trefil zrovna jeho, který má pomalu dámskou nohu čtyřku.“ (smích)