Jirko po sedmi letech se vracíte do Chomutova. Jak si užíváte svůj návrat?

„Prozatím toho mnoho k užívání není, hodně se trénuje (úsměv). Každopádně jsem rád, že jsem v Chomutově.“

Za dobu co jste byl mimo Chomutov se toho jistě mnoho změnilo. V čem vidíte největší rozdíly?

„Přístup kluků je nyní jiný než když jsem Chomutov opouštěl. Dneska profesionalismus jak od hráčů, trenérů nebo od vedení je někde jinde. Myslím si, že se to posunulo výš.“

Kolik hráčů, kteří s vámi hráli před vaším odchodem, je stále v týmu?

„Za dobu co jsem tu nebyl, tak se změnilo strašně moc hráčů. V kabině zůstalo pět hráčů s kterými jsem ještě hrával. Jinak tu je hodně kluků z extraligy, které jsem potkával, když jsem byl v Litvínově.

A jak se odehrál váš přesun do Chomutova. Přeci jen po úspěšném roce v Mladé Boleslavi to čekal málokdo.

„Hodně tomu pomohl Pavel Mošna (bývalý hráč KLH a současný masér „A“ týmu, pozn. redakce), který mi řekl, že Chomutov o mne má zájem. Zároveň jsem místní, mám tady rodinu, postavil jsem tu baráček. Rozhodování nebylo jednoduché extraliga nebo první liga, ale poté co jsem se dozvěděl o ambicích Chomutova a věděl jsem, že do Chomutova přestupuje Zdeněk Skořepa a přišlo mnoho kvalitních hráčů, tak jsem si řekl, že to může stát za to. Tým máme silný a o extraligu se můžeme poprat.“

Jak moc těžké pro vás bylo opustit Mladou Boleslav po tak úspěšné sezóně?

„Zas až tak těžké to pro mne nebylo z pohledu toho, že se vracím domu. Kdybych měl jít kamkoliv jinam, tak by se mi asi nechtělo. Vracím se do Chomutova a nejen že znám těch pět, šest kluků s kterými jsem hrával, je tu i dalších osm hráčů, které znám, takže jsem nešel ani do neznámého prostředí. Pomohlo mi, že o mne stálo vedení i trenér, takže po všech stránkách jsem spokojený.“

Jaké jste měl pocity, když jste se vracel na zimák, kde jste s Boleslaví slavili velký úspěch. Připomínají vám to spoluhráči?

„Osobně znám místní zimák velmi dobře a na vítězství s Mladou Boleslaví nemyslím. Spíš kluci v kabině mají občas nějaké narážky, nějaké škádlení je (usmívá se), ale byli jsme soupeři a to k tomu patří.“

V zápase s Karlovými Vary jste si odbyl po svém návratu domácí premiéru. Neměl jste přeci jen obavy z reakce publika, která ve finále moc přívětivá nebyla?

„Přívětivé to nebylo (usmívá se), ale znova zopakuji byli jsme soupeři a publikum mě jistě bralo jako soupeře. Teď věřím, že se všechno změní a uvidí, že se snažím odvádět pro Chomutov maximum, abych celému týmu pomohl.“

Vloni jste s Mladou Boleslaví měli cíl postoupit do extraligy, letos má stejný cíl Chomutov. V tomto jistě pro vás nic nového?

„Víceméně to tak je, ale ukáže čas jak to bude všechno vypadat. Každopádně tým máme potenciálně velmi silný a myslím si, že by mohl být i o něco silnější než vloni v Boleslavi. V Chomutově jsou opravdu čtyři vyrovnané pětky a pátá lajna jsou kluci, kteří můžou kdykoliv a na jakékoliv místo naskočit. Myslím si, že to letos bude hodně zajímavý.“

Vy jste celou tu „trnitou“ cestu za postupem absolvoval s Mladou Boleslaví. Možná tedy nejlépe z celého týmu víte, jak těžký je vybojovat postup.

„Rozhodně to není nic jednoduchého a tým potřebuje i trochu toho hokejového štěstíčka. Všichni tomu musíme jít naproti a nechat na ledě všechno.“

Prozatím máte za sebou pět odehraných utkání. Jak jste spokojeni s vámi předvedenými výkony?

„Stále je to příprava, všechno to jsou silní soupeři z extraligy, hodně se trénuje, takže ty tři vítězství a dvě porážky nejsou špatné. Navíc proti Kladnu jsme byli aktivní, měli jsme dostatek šancí a kdybychom vedli po první třetině 4:1 asi by se nikdo nedivil. S Vary to bylo horší, do hry jsme se dostali až ve třetí třetině za stavu 0:3, ale byl to finalista extraligy.“

V Mladé Boleslavi jste hrál s Richardem Králem, nyní nastupujete po boku Zdeňka Skořepy. Jaké je hrát s takovými hráči a dají se oba jakkoliv srovnat?

„Oba dva to jsou hráči, kteří byli tahouni a lídři svých klubů. Zdeněk Skořepa v Litvínově, na Slavii a potom v Třinci, stejně jako Richard Král. Každý je trochu jiný, ale oba to jsou nesmírně kvalitní hráči.“

Už jste složil nezbytné zápisné?

„To bylo první co Standu Mikšovice zajímalo (směje se). Ten se víc stará o tu kasu, než o hokej. Toho nic jiného nezajímá (opět se rozesměje).“

Stačil jste už schytat nějakou srandičku po svém návratu?

„Srandičky probíhají pořád, ale nic zvláštního, klasika (směje se).“