Rozhovory

Třetí třetiny? „Nejsilnější stránka,“ září ostřelovaný Josef Danihelka a cílí na rekord

Napsala 30.01.2025 Kateřina Kundertová
Chomutovský dorost je podle dostupných dat od roku 2005 blízko klubovému rekordu, který činí devatenáct výher v řadě. Aktuálně jsou mladí Piráti na sedmnácti, ale čeká je náročná šichta venku, i na tu si však podle slov Josefa Danihelky věří. Vysoký útočník dále prozradil klíčové faktory týmové i individuální formy, hovořil o stoptocentním nasazení a kvitoval komunikaci s trenéry.

Pepo, máte v zádech sedmnáct výher. Co tomu říkáte?
„Je to dobrý pocit, ale kdybychom neprohráli proti Příbrami, byla by série ještě lepší. Trenéři nám říkají a motivují nás, abychom přidali aspoň ještě tři výhry, protože bychom snad díky dvaceti výhrám měli mít dorostenecký chomutovský rekord.“

Zažil jste někdy podobnou šňůru?
„Snad jenom někdy v sedmé nebo osmé třídě v Litvínově, kde jsme vyhrávali zápas za zápasem. Vůbec jsme tam neprohrávali.“

Byla některá výhra pro vás cennější než ostatní? Napadá mě derby proti Slovanu, který jste přetlačili až v prodloužení.
„S Ústím byl pro mě jeden z lepších zápasů, ve kterém jsem měl snad tři asistence. Každopádně všechny zápasy, které vyhrajeme, jsou dobré, protože je potom týmová radost, která je ta hlavní.“

Co tvoří základ pro tak dlouho sérii?
„Víc jsme se vzchopili. A je to taky o přístupu trenéra, který s námi mluví a umí nás i pochválit. V Litvínově nás nikdo nepochválil, jenom nás kárali za chyby a pořád dokola. Jsme jeden tým, díky tomu vyhráváme.“

Řadu zápasů jste urvali až v závěru. Pomáhá vám to?
„Určitě ano, protože třetí třetiny jsou naše nejsilnější stránka. V první třetině nám většinou trvá, než se rozehrajeme, ale třetí třetiny jsou mnohem lepší. Přijde mi, že ostatní týmy pak už nemůžou, ale my máme pořád sílu dohrát zápas až do konce. Většinou rozhoduje těch posledních deset minut.“

Je těžké udržet stoprocentní nasazení do tréninků i do zápasů?
„My to takhle v kabině nevnímáme a zjistili jsme to vlastně až před zápasem se Sokolovem, že bychom mohli dokonat nějaký ten rekord. Nemyslím si, že by na nás série nějak působila. Do každého zápasu jdeme nejlépe, jak můžeme, a nesoustředíme se na nějaké série. Já to mám stejně. Na tréninky se chodí furt normálně, protože jsou pořád stejné a pořád kvalitní.“

Je na týmu cítit velká sebedůvěra?
„Určitě ano. Tým se díky výhrám ještě více semknul, než byl třeba na začátku sezóny. Všichni si pomáhají, což mi ze začátku moc nepřišlo, to byla kabina spíš rozdělená na skupinky.“

Řekl byste, že se vám v celorepublikových soutěžích daří nejvíc v kariéře?
„V devítce jsem se nemohl moc soustředit na body, protože jsem si v lednu zlomil klíční kost a sezónu jsem nedohrál. V Ústí jsem se potom musel rozehrát, abych se do toho zase zpátky dostal a začalo se mi zase dařit. Každopádně je to asi moje nejlepší sezóna.“

Co vám blesklo hlavou, když jste se dozvěděl, že z Litvínova půjdete do Chomutova? Neměl jste obavy?
„Když jsme byli mladší, tak rivalita byla velká a hodně jsme se soustředili, abychom neprohráli. V derby jsme si nenechali nic líbit. Teď už mi to nepřijde takové. Když jsme hráli proti Litvínovu přípravu, nepřišlo mi v kabině, že by rivalita byla taková jako dříve. Obavu jsem měl jenom malinkou, ale většinu kluků jsem znal z turnajů anebo výběrů VTM, takže jsem se nebál.“

Užíváte si, že se vám daří?
„Strašně moc. A hlavně táta a babička, všichni jsou rádi.“

Dokážete najít příčiny, díky kterým jste se zvedl?
„Začal jsem se víc soustředit jenom na hokej a ne na věci okolo, kam teda patří i škola. Víc mě teď zajímá hokej a to je potom vidět na výkonech. Jak jezdím sem na tréninky, nemám čas se učit, protože přijedu domů třeba v osm večer. Do školy ráno jdu, pak jedu na trénink, ale už se nestíhám učit.“

Máte v rámci týmu speciální úkoly vzhledem ke své výšce?
„Jeden z mých hlavních úkolů je pohyb před brankou, a to hlavně při přesilovce. Stojím jenom před bránou a čekám, až spoluhráči vystřelí, abych clonil brankářům, kteří jsou většinou menší než já. A pak taky musím tvořit důraz do brankoviště.“

Jak se v téhle roli cítíte?
„Radši bych byl ten, kdo střílí, než ten, na kterého se střílí. (směje se) Většina hráčů, když je puk trefí, tak si lehnou, ale já se ho snažím ještě dohrát do brány. Pak jedu případně střídat.“

Nejbližší program vás dvakrát v řadě zavane do Příbrami. Je podle vás série nejvíc v ohrožení?
„Nemyslím si, protože jsme to měli jinak nastavené, když jsme tady hráli naposled proti Příbrami. Teď to máme jinak nastavené a myslím, že oba zápasy vyhrajeme.“