Dominiku, jak moc mrzí, že jste si porážkou s Českými Budějovicemi v podstatě odstřihli možnost zahrát si play-off?
„Mrzí to určitě, navíc i předvedená hra na domácím stadionu byla špatná. Takhle bychom hlavně doma hrát neměli. Měli bychom omezit chyby, abychom nedostávali tolik gólů.“

Co ještě bylo z vašeho pohledu špatně, že jste prohráli popáté v řadě, když pomineme vámi zmíněné chyby?
„Jednoznačně jsme měli dát nějaký gól, protože na ně se hokej hraje. Bohužel chyběla asi větší koncentrace, několikrát jsme na zakončení ani neměli tolik času. Šlo o detaily, kvůli kterým nám to tam nespadlo. Jen na konci jsme trefili tyč, což už byl trochu projev zmaru.“

V této sezóně působíte ve čtvrtém klubu, což je docela turbulentní průběh. Jak se to všechno seběhlo?
„Na konci předchozí sezóny jsem dostal nabídku odejít do Hradce Králové, což jsem přijal. Jenže to nebylo z mého pohledu úplně ono, tak jsem se v rámci střídavých startů vrátil do Písku, kde jsem byl spokojený, že jsem kromě juniorů hrál i za áčko druhou ligu stejně jako v minulé sezóně, kdy jsem juniorům pomohl k postupu z regionální ligy do Redstonky. Před Vánocema jsem si vyzkoušel Chance ligu v Litoměřicích a po nich jsem se domluvil, že půjdu sem do Chomutova. Teď jsem tady a biju se o každou možnost, abych měl co nejvíc prostoru.“

Jak se váš příchod pod vrcholky Krušných hor zrodil?
„Klub mě oslovil s tím, že by měl zájem, abych tu hrál. Přijel jsem, bavil jsem se s trenérem Beckem a po vánočním bloku, kdy jsme trénovali dvakrát denně, jsme se domluvili, že zůstanu a dostanu herní prostor, se kterým jsem nadmíru spokojený. Jen mě mrzí, že nebudeme do poslední chvíle bojovat o play-off. Bohužel jsme vlastním přístupem ztratili zápasy se Salcburkem a v Českých Budějovicích, což se ukazuje jako klíčové.“

Dominik Houdek zatím za juniory Pirátů odehrál deset utkání, v nichž si připsal tři asistence

Několikrát jste zmínil, že jste v Chomutově spokojený. Znamená to, že zůstanete i po sezóně?
„Bavili jsme se o tom. Pokud se situace nějak zásadně nezmění, rád bych tu pokračoval i v příští sezóně, abych si třeba během léta zatrénoval s áčkem a dostal v něm případně šanci.“

Druhou ligu dospělých jste hrál už v sedmnácti. Jak jste se cítil v soutěži, v níž jste nakonec v předešlé sezóně odehrál šestatřicet utkání s bilancí gólu a nahrávky?
„Bylo to náročné, ale každý zápas jsem si užíval, i když ze začátku jsem byl docela nervózní. Hodně mi daly i tréninky, takže to celkově mému hokejovému růstu dost prospělo. Řekl bych, že jsem se v minulé sezóně zatím asi nejvíc posunul. Druhá ligy mi totiž vyhovovala i stylem hokeje, protože se tam přihrává a hraje se hlavou.“

V aktuálním ročníku jste dvakrát nastoupil za Litoměřice. Zkuste srovnat druhou ligu a Chance ligu...
„V Chance lize se trestá každá chyba a hráči v ní nepřestávají bruslit. To jsou asi největší rozdíly, protože ve druhé lize jsou krátké chvilky, kdy se hra zpomalí. V Chance lize se jede na doraz v každém střídání a hráči jsou samozřejmě víc fyzicky i technicky vybavení, takže ten rozdíl je opravdu obrovský.“

Pocházíte z Plzně, ale v minulé sezóně jste nastupoval za Písek. Jaký vítr vás na jih Čech zavál?
„Dohodl jsem se na týdenní zkoušce v Písku u chlapů. Po ní jsem odehrál dva zápasy za juniorku, kde o mě docela dost stáli, abych jim pomohl k postupu, který se nakonec povedl. Během přípravy jsem asi ukázal, že zvládnu i druhou ligu dospělých, takže jsem pravidelně nastupoval i za chlapy, pokud jsem zrovna nemarodil nebo neměla juniorka důležitý zápas. Tím pádem jsem včetně přípravy odehrál asi osmdesát čtyři zápasů.“

Prožíváte zápasy proti Plzni víc?
„Už jsem je zažil v předminulé sezóně v Karlových Varech i teď v Hradci Králové. Proti Plzni hraju rád, jsou tam emoce, protože kluky znám. Hrál jsem s nima od čtvrté do osmé třídy a potkáváme se i na plzeňském sportovním gymnáziu, které studuju. Vazby tam zkrátka pořád jsou. Vždycky se to vyburcuje a vyhecuje, až je to občas moc, ale zápasy s Plzní mě baví během sezóny asi nejvíc.“

Mezi Plzní a Karlovými Vary panuje docela rivalita. Jak vás kabina Energie přijala?
„Kluci byli v pohodě. Možná i proto, že jsem nepřišel přímo z Plzně, ale vzal jsem to přes Třemošnou, kam jsem odešel jako prvoročák v mladším dorostu.“

Téměř všichni mladí hráči mají hokejové vzory. Jak jste na tom vy?
„Když jsem byl malý, sledoval jsem Marka Židlického. Líbily se mi jeho klid na hokejce a skvělá rozehrávka. Teď se nejraději dívám na Olivera Ekmana Larssona z Arizony. Je fajn, že skoro vždycky přijede na mistrovství světa, protože v play-off NHL odehrál minimum zápasů, což by se teď mohlo změnit. (usmívá se) Švédští beci obecně mi přijdou nejblíž tomu, jak bych se chtěl prezentovat na ledě já. Mají skvělou techniku hole, přehled i hru do těla, i když s tou je to při mých sedmdesáti kilech složitější.“ (culí se)