„Víceméně se jednalo o první soustředění těchto ročníků, protože se ho zúčastnili hráči z první a druhé třídy. Šlo hlavně o stmelení hráčů i trenérů, navíc se hodně angažovali i rodiče, takže šlo o celý kolektiv jako takový s výhledem na další spolupráci do budoucna,“ zmiňuje hlavní myšlenku letních radovánek nedaleko Nového Boru.

Tradice letních soustředění už je v klubu zavedena několik let, ať už je čas naplněn cyklistickými výjezdy anebo směsicí různých venkovních aktivit. Dorostenci a junioři letos vyrazili na krátkou vodáckou výpravu.

„Realizaci jsem měl v hlavě dlouho, ale zároveň to není nic nového, protože s ročníkem 2008 jsme jeli dva roky po sobě na kola a předtím byly další ročníky, které vyrazily úplně stejně. Jenom jsem navázal na tradici, která se tady dříve rozjela,“ říká kouč základny a první třídy.

Nejmladší děti si během pěti dní užily sluníčka, zahrály si spoustu her a ač s hokejem od hokeje odpočívaly. „Bylo to obecně o sportovních aktivitách. Dopoledne jsme trénovali formou hry, hodinu jsme tam měli potom hokejbal, fotbal, basketball, samostatné nájezdy, prostě aktivity, aby se kluci vyblbli,“ vypraví.

A rozhodně to bylo potřeba, však se kluci skoro celý rok potkávali jenom velmi omezeně. „Kluci byli odpočatí a hladoví po kolektivu i po sportování,“ připouští trenér. To se potvrdilo, utahat je nebylo jednoduché. „Neříkám, že všechno bylo ideální, jsou to malí raubíři, takže jsme je museli korigovat,“ doplňuje s úsměvem.

Zároveň s tím jsou však spojené jenom pozitivní zážitky, o kterých si spoluhráči budou v kabině ještě dlouho povídat. „Každý kluk odjížděl nadšený a plný zážitků, což je základ,“ upozorňuje si Milan Babka a pokračuje, „přišly jenom kladné ohlasy, takže já jsem za sebe spokojený. Jestli někdo nebyl spokojený, já jsem se to nedozvěděl.“

Kromě her v areálu využili malí Piráti s trenéry a rodiči široké okolí, které nabídlo ideální podmínky pro cyklistiku, pěší turistiku i koupání v přírodních vodách. „Po obědě jsme tři dny z pěti měli kolové výjezdy, při kterých jsme ujeli deset až osmnáct kilometrů,“ vzpomíná.

„Byli jsme i na Máchově jezeře a jednou jsme měli výšlap na horu Klíč, takže jsme to měli rozdělené, abychom jenom nejezdili na kole anebo jenom netrénovali. Měli jsme tam bazén, takže to byla všehochuť sportovních aktivit,“ uzavírá Milan Babka.